Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Na konci února si před rokem 1989 komunisté připomínali násilné uchopení moci v roce 1948. Nikdy se při tom nezmínili o těch, kteří za odpor proti komunistické diktatuře zaplatili svobodou. Je to i případ Dagmar Šimkové, která byla kvůli politickému deliktu vězněna neskutečných čtrnáct let. V Portrétech jí představí historička Pavlína Kourová a autor pořadu David Hertl.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 2. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Lit.: Hertl, David: Dagmar Šimkovou věznili 14 let komunisté. Svobodu našla až v Austrálii. In web ČRo Plus,  27. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Je tu šokující svoboda. Jakmile sem přijedeš, už nikdy se Tě nikdo neptá na žádné doklady, cestuješ z jednoho státu do druhého bez pasu, žádné průkazy neexistují.“ To napsala na přelomu 60. a 70. let minulého století Dagmar Šimková z Austrálie své kamarádce. Žena, která si po 14 letech v československých věznicích svobody dokázala vážit.

Jakkoliv je počet let strávených za mřížemi neuvěřitelný, ještě hrůznější rozměr jim dodává věk, který Dagmar Šimková komunistickým lágrům „odevzdala“: zatčena byla v říjnu 1952 ve 23 letech a vězení opouštěla v květnu 1966, když jí bylo 37.

Svá nejkrásnější léta prožila v podmínkách, které popíraly fráze o „nápravě“ a „výchově“, k nimž mělo ve věznicích docházet. Těžko představitelné ponižování, kterému byly uvězněné ženy (a navíc „politické“) vystaveny, popsala v knížce Byly jsme tam taky.

Ta poprvé vyšla v roce 1980 v torontském nakladatelství manželů Škvoreckých ’68 Publishers; po roce 1989 vyšla i u nás doma v sedmi vydáních.

Trest za ukrývání kamarádů

Dagmar Šimková (1929-1995) prožila mládí v Písku, vystudovala gymnázium a v roce 1948 se chtěla zapsat ke studiu na pražské Filozofické fakultě. Vzhledem k „buržoaznímu původu“ (v té době už tři roky mrtvý otec býval bankéřem) byla ale komunistickým vedením školy odmítnuta.

Živila se jako ošetřovatelka v písecké nemocnici. Ve volném čase psala protikomunistické letáky; namalovala také několik plakátů zesměšňujících Gottwalda a Zápotockého. Zatčena byla, když vyšlo najevo, že poskytla úkryt dvěma kamarádům, které kvůli jejich názorům vyhodili z vysoké školy a poslali na vojnu. Oba zběhli a pokoušeli se dostat na Západ.

Pro Dagmar následovala vyšetřovací vazba, soud a výkon trestu v Želiezovcích, Opavě, Českých Budějovicích, na Pankráci či v Pardubicích. Mnohá svědectví spoluvězenkyň hovoří o hrdém a nepoddajném chování Šimkové za zdmi lágrů.

Po okupaci do Austrálie

O něco kratší dobu byla vězněna i Dagmařina matka, obě se pak sešly v jednopokojovém bytě v Písku. Dagmar Šimková pracovala v místní sodovkárně, na jaře 1968 pomáhala zakládat organizaci bývalých politických vězňů K-231; po srpnové okupaci ale s matkou sbalily kufry a odletěly za Dagmařinou sestrou do Austrálie.

Podařilo se jí tam emigrovat v roce 1950 a jako jediná z rodiny unikla „třídní spravedlnosti“. V exilu na Dagmar Šimkovou čekala ještě nejedna zkušenost: studovala archeologii, starověkou historii, psychologii a sociologii, živila se jako modelka a kaskadérka, vyráběla pozoruhodné smaltované obrazy, pracovala jako terapeutka ve věznici. (…)

Dora Kaprálová. Dokumentární bajka z prostředí berlínského Ernst Thälemannova parku. Náhodná setkání s lidmi v parku se prolínají s příběhem lišky, která nemůže umřít, její tklivý příběh nesmrtelnosti je současně i příběhem tohoto místa, ve kterém se utopie setkala s koncem jedné éry. Dramaturgie Viola Ježková. Mistr zvuku Jitka Kundrumová.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 34 min.) v cyklu Radiodokument. Repríza 16. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 34 min.) v cyklu Radiodokument; 23. 2. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 34 min.) v cyklu Radiodokument.

Lit.: Kaprálová, Dora: Stoletá liška v parku. Akustická dokumentární bajka o zvířeti, které nemůže umřít. In web ČRo 3 Vltava, 27. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Co se stane, když jedy zmutované lišce z bývalých berlínských plynáren zahyne při výbuchu sedm liščat? Nemůže bolestí ani umřít. Pak potká zmatenou autorku, jejímž zadáním bylo natočit o parku radiodokument. Konečně má stoletá liška komu štěkavě odvyprávět příběh místa, kde se její osobní tragedie protnula s politickými dějinami evropské metropole. Přesně takto vznikla akustická bajka Stoletá liška v parku.

Ernst-Thälmann-park byl posledním velkým projektem bývalé DDR. Na místě plynáren vyrostlo roku 1986 za dva roky panelové sídliště pro bezmála 4000 obyvatel, loyálních vůči režimu. Školka, škola, planetárium, kulturní dům a monstrozní, čtrnáct metrů vysoká socha Ernsta Thaelmanna, postavená sovětským prorežimním umělcem Lvem Kerbelem.

Socha stojí v Berlíně dodnes, pěst komunistického mučedníka stále hrozí k jihozápadu města, diskuse o smyslu a kritické reflexi sochy neustávají.

Méně se však ví, že byly v místě parku se sídlištěm roku 1984 odstřeleny tři krásné, historicky cenné plynárenské věže, údajně aby svou estetikou nerušily výhled do budoucnosti pilotního socialistického projektu. Ten měl nakonec trvání jen do pádu berlínské Zdi roku 1989, ale to už by byla zase jiná bajka. Pro stoletou lišku – vypravěčku, která všechno ví a všechno zná (včetně Alberta Einsteina třeba) – je navíc jakákoliv změna politického režimu lhostejná. Lišce totiž kvůli odstřelení krásné plynárny zahynulo sedm dětí a absolutní bolest ze ztráty je s pomíjivou politikou nesrovnatelná.

Liška vypráví

Přestože stoletá liška prská na své publikum síru i jiné jedy, má také srdce, moudrost a dojemnou potřebu vyprávět. Dovede autorku a tím i posluchače  k brazilskému muzikantovi Ricardovi, který hraje na kytaru před sochou E. Thälmanna.  Seznámí Ricarda s místní paní učitelkou na penzi, která mu domluví koncert v místním klubu. Nakonec liška zavede autorku i na stopu malé školačky Anny, která toho ví o vesmíru víc, než by se mohlo na první pohled zdát…

Stoletá liška se autorce akustické bajky Doře Kaprálové zjevila proto, aby mohla Kaprálová dokončit svou trilogii hraničních rozhlasových žánrů, které ohmatávají nedozírný prostor zvukového dokumentu. (…)

Po dokumentárním eseji Alenka v říši divů a dokumentární hře Josef, pokus o portrét člověka tak přichází na řadu s dokumentární bajkou Stoletá liška v parku.

Nejhorší bývá strnulost konvence. Řekla by stoletá liška. Platí to o umělé žánrové čistotě stejně jako o přehnané inženýrské desinfekčnosti současné literatury, novinařiny a ostatně i kritiky. To ovšem opět netvrdí Kaprálová, to tvrdí opět ta moudrá stoletá liška. A má recht!  (…)

Hostem je vedoucí oddělení informační kriminality pražské policie Václav Písecký. Dokumentární film V síti (2020, Vít Klusák a Barbora Chalupová) vnáší do veřejné diskuse otázku zneužívání dětí na internetu. Jak proti sexuálním predátorům bojují policisté? Jaké prostředky mají k dispozici? Co doporučují rodičům potenciálních obětí? Moderuje Marie Bastlová..

Natočeno 2020. Premiéra 27. 2. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:06 h.).

Lit.: Havel, Prokop – Bastlová, Marie: Film V síti ukazuje část reality, hrozeb na internetu je více, říká kriminalista. In web ČRo 1 Radiožurnál, 27. únor 2020 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Do českých kin vstupuje dokument V síti, který ukazuje hrozbu zneužívání dětí v online prostředí. Film Víta Klusáka a Barbory Chalupové vyvolal veřejnou debatu o bezpečnosti dětí na internetu, ale také o tom, jak rodiče mohou své děti na podobná rizika připravit. Co všechno dětem v online prostředí hrozí? A jak proti sexuálním predátorům bojují policisté? Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byl vedoucí oddělení informační kriminality pražské policie Václav Písecký.

„Vzhledem k tomu, že se problematikou zabývám 15 let, tak mě nic nepřekvapilo. Ale to ještě neznamená, že by film neotevíral téma, které je velmi zajímavé,“ říká Písecký o dokumentu V síti.

Na druhé straně poukazuje na to, že film se zabývá jednou určitou částí, hrozeb na internetu je ale daleko víc – velmi často dochází k dlouhodobému útoku na děti a není tak přímočarý, jak je vidět ve filmu.

„Útoky jsou velmi často pozvolné, kdy se útočník snaží postupem doby získat důvěru své oběti, kterou následně zneužije. Ten proces trvá mnoho týdnů, možná měsíců,“ upozorňuje Písecký. (…)

Diskusní pořad, dnes na téma uzavíráme smlouvu. Host Tomáš Liškutín, advokát.  Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

O poezii, nejlepších básních i sbírkách, které jsou unikátní, i když nevítězí v žádných soutěžích či anketách hovoří Olga Stehlíkovák, Jitka Brett Srbová a Libor Staněk.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.).Repríza 27. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 23.00 hodin). K poslechu zde.

Jaká je situace na Slovensku pár dní před parlamentními volbami? Jak finále kampaně ovlivní prosazení 13. důchodů vládní stranou SMER? A budou skutečně Slováci rozhodovat o příštím směřování a charakteru své země? Sociolog z bratislavské mezinárodní školy liberálních studií Michal Vašečka bude hostem v Interview Plus. Moderuje Michael Rozsypal.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 2. 2020 (ČRo Plus, 11:34 h.).

Lit.: Přinosilová, Jana – Rozsypal, Michael: Stane se „sedlák z Trnavy“ slovenským premiérem? Společnost hledá někoho, kdo ji vyvede z marasmu Ficovy vlády, říká sociolog Michal Vašečka. In web ČRo Plus, 27. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Slováci si v sobotu zvolí nový parlament. I když už platí moratorium, ve kterém oficiálně nesmějí vycházet průzkumy veřejného mínění a volební modely, včera vyšel poslední průzkum, který si zaplatili v dobrovolné sbírce sami Slováci. A podle něj poprvé za více než 15 let nevede politické preference vládní strana SMER – sociálna demokracia.

Favoritem voleb je aktuálně strana OBYČAJNÍ ĹUDIA a nezávislé osobnosti (OĹaNO) Igora Matoviče, který má šanci stát se příštím premiérem. Sociolog z Bratislavské mezinárodní školy liberálních studií Michal Vašečka říká, že i když průzkum není oficiální, je důvěryhodný a komplexní.

Nárůst OĹaNO

Podle průzkumu má OĹaNO 19 % a SMER 15,6 %, a dá se to vnímat jako trend. „OĹaNO posiluje systematicky, na přelomu října a listopadu mělo kolem 6 %. Jde o bezprecedentní růst… I pro Slovensko jsou takové pohyby šokující,“ popisuje sociolog.

„(Nárůst je způsoben) charakterem OĹaNO. Je otázka, jestli jde o politickou stranu, nebo subjekt. Igor Matovič je takový ten nepolitický politik, ale zároveň je to ukázka toho, že slovenská společnost je zoufalá a hledá někoho, kdo ji vyvede z marasmu vlády Roberta Fica… Společnost je velmi unavená a všichni se těší, že už to budeme mít za sebou.“

OĹaNO na sebe podle Vašečky nabaluje všechny, kteří pocítili, že se blíží konec éry Roberta Fica (SMER). Jeho šance na vytvoření koalice se prý blíží nule. „V sobotu může skončit éra Roberta Fica,“ odhaduje sociolog.

Obyčejný premiér?

Matovičova strana přináší nové lidi, kteří jsou konzervativní a v některých případech i dost klerikální. Vašečka zároveň OĹaNO charakterizuje jako populistickou stranu, protože Matovič dělí společnost na zkorumpované elity a miliony lidí, kteří jsou jejich oběťmi.

„On o sobě mluví jako o obyčejném sedlákovi z Trnavy, a funguje to na velké množství lidí. Je konzervativní, často chameleonsky mění témata, to jsou typické charakteristiky populismu. A také stále říká, že je nepolitický politik, který přišel do politiky politiky kontrolovat, což je zábavné, protože je v ní už 10 let,“ popisuje. (… )

Eva Urbanová,  jedna z nejvýznamnějších českých operních pěvkyň. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 2. 2020 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Marková, Zuzana – Tachecí, Barbora: Češství se vytrácí, naše společnost je spotřební a sobecká, soudí operní pěvkyně Urbanová. In web ČRo Plus, 27. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Váha pro ni byla mindrák a hendikep. Doba, kdy operní pěvkyně a pěvci mohli být obrovští, je už dávno pryč, říká. Politiku se prý snaží sledovat, ale neví, co si o ní myslet.

V Národním divadle panovala loni bouřlivá atmosféra, která provázela i jmenování nového uměleckého šéfa Opery Per Boye Hansena. Po jeho nástupu se prý ale podle operní pěvkyně Evy Urbanové uklidnila.

„Zatím jsou to ale smíšené pocity. I když spolu vycházíme velice dobře,“ svěřuje se Urbanová s tím, že stále nepoznala směr, kterým se chce norský režisér ubírat.

Národní divadlo je pro ni přitom zásadní instituce. „Jsem Češka a pro mě je největší meta Národní,“ tvrdí. Její největší sen bylo zazpívat si Libuši nebo Miladu, a ten si splnila. (… )

Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s)kulturou. Host: Jindřich Toman, lingvista a profesor slovanských jazyků na Michiganské univerzitě v Ann Arbor. Je absolventem Karlovy univerzity v Praze a německých univerzit ve Freiburgu a Kolíně nad Rýnem. Napsal knihy o Romanu Jakobsonovi, Pražském lingvistickém kroužku nebo o českém modernismu. Jako spolupracující kurátor četných výstav se na své vědecké cestě nejprve zaměřil na lingvistiku, poté výzkumné zájmy přesouval do oblasti kulturní historie (zejména vizuální) střední Evropy. V současné době se věnuje židovské kultuře v Čechách, která je hlavním tématem jeho přednášek v USA, kde žije. V přímé návaznosti na jednu z nich v České národní budově v New Yorku povede s profesorem Tomanem rozhovor Renáta Spisarová.

Připravila Ostrava v roce 2020. Premiéra 27. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 27. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.).

Lit.:

Hostem je herec Petr Nárožný. Začínal jako komik, ale už dávno ho musí brát vážně celý divadelní svět. Petr Nárožný je od roku 1980 členem Činoherního klubu v Praze, který slaví 55 let svojí existence. Jak někdejší neherec vzpomíná na krok mezi profesionály? Čím tolik naštval jednoho rozhlasového režiséra, že už ho nikdy neobsadil? A ve které profesi se jeho hláška „Spadlo ti to, Máchale!“ uchytila jako součást hantýrky? Moderuje Lucie Výborná.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 2. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.; 31 min.).

Lit.: Škoulová, Tereza – Výborná, Lucie: Jediná brzda stáří je práce jako povinnost, myslí si dlouholetý člen Činoherního klubu Petr Nárožný. In web ČRo 1 Radiožurnál, 27. únor 2020 (anotace + nahrávka k poslechu) – Cit.: (…) V Semaforu se vyřádil v komediálních scénkách, ale kolem čtyřicítky přišlo bilancování. V šedesáti metat kotrmelce a hrát zběsilé blbce jsem nechtěl. Pak mi zavolal režisér Smoček. Usiloval o co nejpravdivější obraz světa, který je vždy tragikomický, , vzpomíná Nárožný na důvody, které ho před lety přivedly do Činoherního klubu. Ten letos slaví 55 let existence. Bystrý a inteligentní divák netouží po nekonečné řachandě, dodává herec.

Podniky a právníci mají výhrady vůči vládou schválenému návrhu na zavedení hromadných žalob. Přinesly by riziko zneužití v konkurenčním boji a nahrály spekulantům s pohledávkami? Nebo by hromadné žaloby naopak ulehčily soudům a posílily možnost spotřebitelů domoci se svého práva? Moderuje Karolína Koubová.

Hovoří poslanec hnutí ANO Patrik Nacher, který je předseda sněmovního podvýboru pro ochranu spotřebitele, a advokátka Kateřina Šveřepová.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 2. 2020 (ČRo Plus, 9:34 h.).

Lit.: Erhart, Michael – Koubová, Karolína: Hromadné žaloby pomohou spotřebitelům domoci se svým práv, říká o vládním návrhu poslanec Nacher. In web ČRo Plus, 27. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vláda podpořila návrh na zavedení hromadných žalob – spotřebitelé by se díky nim mohli spojit a získat silnější postavení ve sporech s korporacemi. Kritici ale varují před zneužitím a Hospodářská komora dokonce v lednu vyzvala ministerstvo spravedlnosti ke stažení návrhu.

„Je to vlajková loď, jak pomoci spotřebitelům domoci se práv. V Česku je jejich vymáhání před soudem zdlouhavé a nákladné, spotřebitelé se proto do sporů nepouštějí a některé firmy na to hřeší,“ uvádí poslanec Patrik Nacher (ANO). (more…)