Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Obyvatelům takzvané Kamenky svitla naděje, že se po desítkách let dočkají pořádného vodovodu. Reportáž připravil Tomáš Kremr.

Hovoří obyvatel Kamenné čtvrti Marek Waldhans, mluvčí vodáren Renata Hermanová, radní David Grund a starosta městské části Brno-střed Vojtěch Mencl.

Připravilo Brno v roce 2020. Premiéra 25. 2. 2020 (ČRo Brno, 3 min.).

Lit.: Kremr, Tomáš: Obyvatelé Kamenné kolonie se po letech dočkají pořádného vodovodu. Jeho stavba má začít za dva roky. In web ČRo Brno, 25. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Kamenná čtvrť sice stojí v centrální městské části Brno-střed, nevede tam ale pořádný vodovod. Obyvatelé sedmdesáti rodinných domků na něj dlouhé roky čekají. Voda jim sice teče, ale starými trubkami z 30. let minulého století. Ty vznikly podobně živelně jako celá nouzová kolonie v bývalém lomu nad řekou Svratkou. Nynějším obyvatelům takzvané Kamenky teď ale svitla naděje, že se pořádného vodovodu brzo dočkají.

„V Kamence vždycky bylo zvykem, že když byly volby, tak se něco málo udělalo, postavilo,“ připomíná obyvatel Kamenné čtvrti Marek Waldhans, že sliby o novém vodovodu poslouchá asi dvacet let. Kolonie, skrytá vesnice uprostřed města, je svahem rozdělená na dvě části. Horní má vodovod, ale ne kanalizaci. Spodní má kanály, ale ne pořádný vodovod.

„Ty rozvody jsou starý, neznámo kde vedený a dost dochází k únikům, který musí platit jednotliví účastníci,“ doplňuje Waldhans. Lidé ze sedmdesáti malebných domků, kam se v posledních letech stěhují třeba architekti, umělci či bohémové, si rozpočítávají spotřebu ze dvou vodoměrů. „Vodoměr je psaný na jednoho člověka a ten potom musí obcházet všechny ty domy a rozpočítávat mezi ně i tu ztrátu,“ říká Waldhans. (more…)

Reportáž připravila Blanka Mazalová.

Hovoří Matěj Tauš.

Připravila Olomouc v roce 2020. Premiéra 26. 2. 2020 (ČRo Olomouc, 2 min.).

Lit.: Mazalová, Blanka: Členové divadelního spolku Motýle a včele nastudovali původní český muzikál Chlapec a hvězda. In web ČRo Olomouc, 25. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Divadelní spolek studentů Univerzity Palackého, který tvoří poloprofesionální herci, ale taky třeba posluchači práv, zařadil do svého repertoáru původní český muzikál. Jmenuje se Chlapec a hvězda a podle členů spolku byste neměli čekat nezávaznou zábavu. V úterý večer si můžete zajít na první reprízu představení.

„Je to takové scénické pojednání o cestě mezi životem a smrtí, je to poměrně vážné téma, hodně se tam filozofuje. Baví se o tom, co je život a co je realita. Je to příběh kluka, který se rozejde na party se svou přítelkyní a potom ho srazí auto. To, co se odehrává na jevišti, se odehrává v nějaké jeho iluzivní představě o kómatu,“ říká režisér a autor muzikálu Matěj Tauš.

Kdo tedy čekal lehký, oddechový, roztančený muzikál, mýlil se. „To téma vzniklo tím, že můj táta se kdysi dávno vyboural v autě a byl nějakou dobu v umělém spánku a pak mi vyprávěl, jako stavy prožíval,“ dodává Tauš.

Zhruba patnáctičlenný ansámbl tvoří z devadesáti procent neherci. Například student čtvrtého ročníku práv Petr Konečný. „Matěj mi právě o tom muzikálu řekl. Já jsem hrál v punk-rockové kapele a zpíval folk. Pan režisér po mně chtěl ten prostředek, ten popový zpěv,“ popisuje Konečný. Muzikál a studium práv prý zvládal dohromady horko těžko. „Drtivá většina zkoušek byla přes zkouškovém období, které u nás ve škole bývá dost náročné, takže jsem ze studovny utíkal sem a zase zpátky,“ dodává Konečný.

Ještě krátké vysvětlení k názvu divadelního spolku. „Původní náš pracovní název byl Motýle a včele, protože u nás musí mít každý spolek nějaký název a tenkrát nás pobavil pan premiér svými výroky o motýlech, pak jsme se přejmenovali na Hudebně-dramatickou laboratoř, z čehož mají někteří ještě větší legraci než z těch motýlů,“ přibližuje Tauš. (…)

Připravila Blanka Mazalová.

Hovoří Pavel Urbášek, Josef Jařab.

Připravila Olomouc v roce 2020. Premiéra 26. 2. 2020 (ČRo Olomouc, 2 min.).

Lit.: Mazalová, Blanka: Před třiceti lety začali Československo opouštět sovětští vojáci. Jen v Olomouci jich bylo několik tisíc. In web ČRo Olomouc, 26. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Z někdejšího Československa vyjel před 30 lety lety první vlak s tanky a další technikou okupačních sovětských vojsk. V Olomouci, kde sídlila jedna z největších posádek, začal odsun krátce po podepsání mezinárodních dohod 26. února v Moskvě. Podle údajů historiků město a nedaleký vojenský výcvikový prostor Libavá opustilo během následujících měsíců 30 tisíc vojáků.

„Mně se vybavuje demonstrace proti přítomnosti sovětských vojáků v Olomouci. Tenkrát se toho zúčastnilo kolem dvaceti tisíc lidí a konalo se to pod mottem všude dobře, doma nejlépe,“ vzpomíná na události před třiceti lety historik Pavel Urbášek. 26. února 1990 ministři zahraničních věcí Jiří Dienstbier a Eduard Ševardnadze v Moskvě podepsali dohodu o odchodu vojsk.

Podle Pavla Urbáška byl odchod nebývale klidný. Jiné vzpomínky má ale první porevoluční rektor Univerzity Palackého v Olomouci Josef Jařab. Po vyčerpávajících jednáních se sovětským generálem o převodu vojenských budov na univerzitu měl dokonce v zádech pistoli. „On říkal No, možná že odejdeme, ale až přijdou Němci, tak nás budete znovu volat. Odpověděl jsem mu, Pane generále, upřímně řečeno, to je těžké rozhodování mezi jednou a druhou okupací. On sáhl po pistoli a řekl Ven! V podvědomí jsem čekal poslední zvuk, který bych mohl slyšet, ale nic takového se nestalo,“ vzpomíná Jařab. (more…)

Reportáž připravil Miroslav Kobza.

Natočeno 2020. Premiéra 21. 2. 2020 (ČRo Olomouc, 4 min.).

Lit.: Kobza, Miroslav: V Drahanovické Černé věži se opravdu bydlelo, o čemž svědčí i zachovalý záchod. In web ČRo Olomouc, 21. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Drahanovice jsou typickou hanáckou vesnicí pod vrcholem hanácké velehory Velkého Kosíře. Mohou se pochlubit mnoha památkami, ale asi nejvýznamnější je pozůstatek někdejší tvrze, kterému se odpradávna, přes jeho bílou barvu říká Černá věž.

Počátky samotné obce můžeme hledat na přelomu 13. a 14. století. V historických pramenech se poprvé objevuje v roce 1322 a už v roce 1351 máme zprávy o zdejší tvrzi. Martin z Drahanovic tehdy ji tehdy s patronátním právem ke kostelu prodal svému bratru Podobovi. V následujících listinných podkladech je součástí tvrze téměř vždy i hospodářský dvorec.

Stavitele tvrze neznáme. Víme snad jen to, že jím byl některý z drobných zemanů, kteří ves vlastnili. Černá věž je pozůstatkem někdejší gotické obranné věže a pochází v jádru patrně z období stavby tvrze. Podle legendy byly tyto věže prý dokonce původně čtyři, ale odborníci tomu moc nevěří. Vchod do věže byl původně až v dnešním druhém patře ve výšce sedmi metrů, kam se chodilo po vytahovacích schůdcích. Následná vyšší patra byla otevřena ven jen štěrbinami střílen. Přízemí a suterén věže tvořily šachtu, která dnes končí podzemní prostorou sloužící jako zásobárna. Z ní prý kdysi vycházela úniková podzemní chodba. (more…)

Reportáž z místa a vzpomínky architektky Hany Peškové. Hned první místnost dnes připomíná spíš skladiště… Připravila Alena Rokosová.

Hovoří Hana Pešková.

Natočeno 2020. Premiéra 26. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 7 min.).

Lit.: Vodňanský, Tomáš – Rokosová, Alena: Opravit, nebo zbourat? Praha 10 řeší, co s chátrajícím KD Eden. „Lidi žijí jinak. Kulturní dům už není potřeba,“ říká jeho architektka. In web ČRo 3 Vltava, 26. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pro některé průměrná stavba období socialismu, pro jiné kvalitní architektura, která by si klidně zasloužila památkovou ochranu. Kulturní dům Eden v pražských Vršovicích z roku 1987 je už 15 let zavřený a postupně chátrá. Majitel, Praha 10, už poněkolikáté v historii řeší, co s ním bude. Jasno chce mít do konce léta.

Abychom mohli mluvit o možné budoucnosti chátrajícího objektu z konce 80. let, je potřeba zmínit jeho historii. O té se třeba v knize Beton, Břasy, Boletice, aneb Praha na vlně brutalismu zmiňují Klára Brůhová a Petr Vorlík. Původní plány rozvoje tohoto území byly megalomanské. Jak píšou autoři: „Uvažovalo se o výstavbě luxusního obchodního střediska a dalších prodejen v nízkých objektech atriového typu, navrhovány byly ale i výškové domy. V jisté fázi se dokonce uvažovalo o realizaci nového sídla vlády.“

Z plánů ovšem nakonec sešlo a architekti, manželé Hana a Dalibor Peškovi z pražského Krajského projektového ústavu dostali za úkol navrhnout kulturní dům. Oproti původní vizi velké budovy s kinem, velkým tanečním sálem a kongresovou halou tak byl v roce 1987 otevřen menší objekt s víceúčelovým sálem, kinem a několika menšími provozy. A jak to v něm vypadá dnes?  (…)

Miroslav Račan obeplul na své lodi Sněhurka už 93 zemí.  Cestovatel a vášnivý plachtař postavil loď vlastníma rukama. O svých cestách po vodě napsal už také dvoudílnou knihu a na webových stránkách zveřejňuje lodní deníky i mapy. Moderuje Eva Kadlčáková.

Připravil Český rozhlas České Budějovice v roce 2020. Premiéra 25. únor 2020 (Český rozhlas České Budějovice, 24 min.). K poslechu zde.

Případ úmrtí Jana Masaryka se znovu otevírá i díku Janu Špičkovi a Martinovi Čermákovi. Zhruba před dvěma lety oslovil Martin Čermák Jana Špičku ze Západočeské univerzity  a začali znovu zkoumat úmrtí Jana Masaryka. Tentokrát s novými technologiemi. Jak probíhalo měření přímo v Černínském paláci a co se dočetli v pitevním protokolu? Byla to tedy vražda, anebo se do hry vrací zpátky možnost sebevraždy bývalého ministra zahraničí? Připravila Veronika Albrechtová.

Připravil Český rozhlas Plzeň v roce 2020. Premiéra 25. únor 2020 (ČRo Plzeň, 15 min.). K poslechu zde.

Připravil Adam Drda.

Natočeno 2020. Premiéra 23. 2. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.; 50 min.).

Lit.: Netočný, Martin – Drda, Adam: Když tátu zastřelili, nevěřila jsem tomu. Příběh Miny Norlin, rozené Ghassemlou. In web ČRo Plus, 23. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V červenci 1989 byl ve Vídni během diplomatických jednání se zástupci Íránu zastřelen generální tajemník exilové Demokratické strany íránského Kurdistánu Abdul Rahman Ghassemlou a jeho dva spolupracovníci.

Ačkoli pachatelé trojnásobné vraždy byli známi, zločin zůstal nepotrestán. Podstatná část Ghassemlouova života je spjatá s Československem: po únoru 1948 žil v Praze, oženil se s Češkou Helenou, s níž měl dcery Minu a Hivu. Nové Příběhy 20. století se opírají o Mininy vzpomínky.

Abdul Rahman Ghassemlou se narodil roku 1930 v íránském Kurdistánu, studoval mimo jiné v Paříži, do ČSR se jako kurdský komunista a současně bojovník za kurdskou samostatnost dostal po Gottwaldově převratu. Absolvoval Vysokou školu politických a hospodářských věd v Praze, kde se v roce 1951 seznámil s Helenou Krulichovou, s níž se po jistých byrokratických obtížích oženil. V dubnu 1953 se jim narodila první dcera Mina (dnes Mina Norlin). (more…)

Spisovatelka Hana Hindráková a její nový román z Afriky.

Připravil Hradec Králové v roce 2020. Premiéra 25. 2. 2020 (ČRo Hradec Králové, 10 min.).

Lit.: Schmidt, Jakub  – Baják, Milan: Hana Hindráková: „Běloch je v Africe chodící bankomat. Ale kdybych tam žila, budu se chovat stejně“. In web ČRo Hradec Králové, 25. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Spisovatelka a trutnovská rodačka Hana Hindráková vydala svoji nejnovější knihu, která se jmenuje Svítání nad savanou s podtitulem Než se rozední, zbývá jen poslední tanec. Je opět inspirovaná Afrikou, kterou má Hana tak ráda. Na černém kontinentu se odehrává také děj jejích předešlých románů.  (more…)

Hana Dvorská hostem Luboše Xavera Veselého.

Natočeno 2020. Premiéra 25. 2. 2020 (ČRo Region, 31 min.).

Lit.: Welnerová, Nicola – Veselý, Luboš Xaver: Kaskadérka Hana Dvorská: Nejlepším chráničem těla jsou vlastní svaly. In web ČRo Region, 25. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Hana Dvorská je na prahu šedesátky nejstarší aktivní kaskadérkou. Za čtyřicet let své kariéry předvedla řadu hazardérských kousků a setkala se s řadou českých i zahraničních hvězd.

Ke kaskadérství se Hana Dvorská dostala díky své vášni ke sportovnímu parašutismu. Jejím prvním kouskem byl skok z druhého patra pod vedením tehdejšího šéfa kaskadérů Jaroslava Tomsy. „Hledal někoho, kdo by se vrhnul z okna, a tipnul si, že parašutistky by se bát nemusely,“ vypráví.

Od prvního filmu uplynulo více než 40 let. Od té doby se Hana Dvorská objevila ve filmech Bídníci, Příběh rytíře, Troja, Hellboy, Letopisy Narnie a mnoha dalších. „Dnes se už česká produkce od té zahraniční moc neliší, dřív jsem ale byla velikostí cizích štábů ohromená,“ popisuje.

V závěrečné scéně českého filmu Snowboarďáci například dublovala herce Jiřího Mádla. „Vyskakuji z helikoptéry na snowboardu jakoby na horách, ve skutečnosti jsem ale dopadla do Labe kousek od Mělníku,“ říká kaskadérka. (…)