Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Hostem je meteoroložka Taťána Míkova z ČT. Souvisí dnešní vysoké teploty se změnou klimatu? Ztrácí se z české krajiny nenávratně voda? A měli bychom už teď myslet na to, co bude s klimatem za třicet let, nebo je to zbytečná starost, jak se domnívá premiér Andrej Babiš? Moderuje Tomáš Pancíř.

Natočeno 2019. Premiéra 26. 6. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:06 h.).

Lit.: Kopecká, Mahulena – Pancíř, Tomáš: Míková ke klimatické krizi: Pokud nic neuděláme, za 30 let tu bude počasí podobné severu Sahary. In web ČRo 1 Radiožurnál, 26. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Česká republika právě zažívá vlnu horkých dnů. Jak mohou souviset dnešní vysoké teploty se změnou klimatu? A měli bychom myslet na to, co bude s klimatem za třicet let, nebo je to zbytečná starost, jak prohlásil premiér Andrej Babiš? S meteoroložkou Taťánou Míkovou z České televize se o klimatu bavil Tomáš Pancíř.

Tomáš Pivoda v ArtCafé nabízí rozhovor se švýcarským spisovatelem Peterem Stammem. Ondřej Bambas natáčel s Alanem Sparhawkem z kapely Low, která se chystá na české vystoupení v Meetfactory a Andrea Makýšová Volárová vás vezme na kulturní výlet na Cestu hrdinů Slovenského národního povstání. Pořadem provází Pavel Sladký. Hudbu vybírá Josef Sedloň.

Natočeno 2019. Premiéra 26. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).

Lit.: Pivoda, Tomáš: „První láska hraje v životech mnoha lidí velkou roli,“ říká švýcarský spisovatel Peter Stamm. In web ČRo 3 Vltava, 12. červenec 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Oceněný autor přijel na pražský knižní veletrh Svět knihy, aby v rámci literárního programu Das Buch představil svou poslední novelu Jemná lhostejnost světa. O knize, která vyšla v českém překladu Marty Eich v nakladatelství Plus, si s autorem povídal Tomáš Pivoda.

Pane Stamme, vaše kniha Jemná lhostejnost světa mi svým názvem i náladou v něčem připomněla knihu Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí. Šlo o záměrný odkaz?

Ne, to ne. Tu knížku znám, četl jsem ji sice už strašně dávno, ale moc se mi líbila. Viděl jsem i její filmovou verzi. Když jsem ale hledal titul pro svou knihu, měl jsem spíš na mysli Alberta Camuse. Jde o citát z jeho knihy Cizinec. Podobnost našeho titulu ke Kunderovi nás, tedy mě a nakladatele, samozřejmě napadla, ale nakonec jsme si řekli, že by to neměl být problém. Pokud by z toho nakonec vzešel takový malý hold Kunderovi, pak sice nezáměrný, ale rozhodně nejsem proti.

Vaše knížka je mimo jiné velice vizuální, až filmová. Co pro vás bylo podnětem k napsání Jemné lhostejnosti světa?

Jedním z podnětů byla moje návštěva Stockholmu před několika lety. Těsně předtím měl premiéru film podle mojí první knížky Agnes. A ve Stockholmu jsem potkal herečku, která Agnes hrála. Najednou přede mnou stála postava z mé 16 let staré knihy! Hodně jsme si povídali, šli jsme se spolu projít po Stockholmu, jako mé postavy v knize. Bylo to velmi zvláštní, protože na jednu stranu byla mou postavou, na druhou stranu ne, protože do filmu vložila svou vlastní interpretaci, a také se té postavě různě vzpírala, stejně jako mužské postavě. A právě tohle zdvojení nebo tato dvojnice mou knihu inspirovaly.

Váš první román Agnes byly přeložen do několika jazyků, včetně češtiny, a vznikla podle něj také divadelní hra, kterou uvedlo Divadlo Komedie. Co si  myslíte o dramatizaci literárních děl?

Sám jste zmínil, že vám připadá moje poslední knížka velmi filmová, a myslím, že je dobře, když se všichni navzájem inspirujeme. Nechávám se ovlivnit filmy, obrazy, dokonce hudbou. Takže dramatizaci považuju za normální proces. Jen se nesmí dílo přetahovat do jiného média násilím, je potřeba z něj udělat něco osobitého, jinak by to nebylo ani zajímavé. Přesné zfilmování knihy v poměru 1:1 by mě nezajímalo a nebavilo.

Studoval jste psychologii a také jste chvíli jako psycholog pracoval. Věnujete se tomu pořád, zajímáte se o současnou psychologii?

Ne. Už za studií jsem myslím pochopil, že pro mě nejsou psychologické metody vhodné. A proto jsem se tehdy také rozhodl pro literaturu. Myslím, že literatura dokáže popisovat lidi mnohem lépe než psychologie, protože nemusí být tak exaktní. Já nepopisuju případy, ale lidi, kteří v sobě prožívají rozpory a jsou jedineční. Psychologie se ze své podstaty musí snažit vměstnat lidi do určitých schémat – tohle je deprese, tohle je manicko-depresivní osoba a podobně. A to já nemusím, můžu lidi popisovat takové, jací jsou, se všemi rozpory a jejich proměnlivostí. Lidé nejsou pořád stejní. Proto jsou mi dnes už psychologické metody poněkud vzdálené.

Velkým tématem vaší knihy je čas, děj se neustále vrací a skáče dopředu. Máte vy jako spisovatel po letech psaní jiný náhled na čas, než když jste s psaním začínal?

Především jsem si všiml, že čas byl vždycky moje téma, i když jsem se na něj vědomě nijak nezaměřoval. Ve všech mých knihách jde o čas, především o chvíle, kdy máte pocit, že se čas zastavil. Jde o pokus zastavit čas, protože všechno pomíjí a než si všimnete, že se něco stalo, je to pryč. Myslím, že o to jde v literatuře obecně, o snahu postavit něco proti pomíjivosti, tím, že události a věci zadržíte. Kniha je vlastně zakonzervovaný čas. Můžu si otevřít knihu Čechova, který je už dlouho mrtvý, a svět, který popisuje, je už dávno pryč, ale v té knize pořád existuje a nemizí. To je na literatuře skvělé, že dokáže věci uchovávat.

Jedním z témat vaší knihy je láska. Existuje podle vás v reálném životě něco jako „osudová životní láska“?

Rozhodně si nemyslím, že by pro každého z nás někde existovala nějaká „ta pravá“ osoba, kterou musíme najít. To je myslím hloupost. Něco jako osudová láska by bylo velmi neefektivní. Kdybychom všichni hledali jen tu pravou nebo toho pravého, lidstvo by už dávno vymřelo. Ale nevím, jestli na tohle umím odpovědět. Myslím, že existuje spousta možností. Proto jsou také životní příběhy tak napínavé, protože jich je tolik a jsou tak rozdílné a každý je svým způsobem úžasný a vzrušující. Samozřejmě existuje „velká láska“ lidí, kteří jsou spolu 70 let a jsou šťastní, ale na druhou stranu existují podobně velké milostné příběhy, které trvají třeba 10 minut. Nebo 5 dní. A někdy jsou to právě ty, na které se nezapomíná. Každý jsme zažili nějakou první lásku, spousta z nás už se svou první láskou není, ale přesto hraje v životech mnoha lidí velkou roli, jakožto vzpomínka.

Poslechněte si celé ArtCafé, kterým provázel Pavel Sladký. Kromě rozhovoru s Peterem Stammem uslyšíte reportáž Andrey Makýšové Volárové, která natáčela o Cestě hrdinů Slovenského národního povstvání v Prešovském národním divadle. A Ondřej Bambas přidal rozhovor s americkou dvojící Low nejen o jejich novém experimentálním albu Double Negative. Hudbu vybíral Josef Sedloň.

Před 50 lety vznikly v Československu SOS dětské vesničky. Jindra Šalátová je současnou ředitelkou této organizace, která se ale oproti tehdejšímu záměru trochu proměnila. Kolik vesniček je u nás dnes? Byl to tenkrát velký průlom v péči o sirotky a opuštěné děti? Co je dnes hlavním předmětem činnosti? Zeptá se Lucie Výborná.

Natočeno 2019. Premiéra 26. 6. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.).

Lit.: Švarcová, Alžběta – Výborná, Lucie: Pěstounství není byznys. Před pěstouny hluboce smekám, říká ředitelka SOS vesniček. In web ČRo 1 Radiožurnál, 26. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před 50 lety vznikly v Československu SOS dětské vesničky. Jindra Šalátová je současnou ředitelkou této organizace, ta se ale oproti tehdejšímu záměru trochu proměnila. Jak dnes SOS vesnice fungují?

Natočeno 2019. Premiéra 26. 6. 2019 (ČRo Plus, 10:34 h.; 26 min.).

Lit.: Tesařová, Kateřina – Tachecí, Barbora: Sociální demokraté nenajdou odvahu podat demisi, myslí si Arnošt Goldflam. In web ČRo Plus, 26. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Arnošt Goldflam patří neodmyslitelně k brněnské undergroundové bohémě. Jeho režijní i literární prací prochází laskavá ironie, přímá satyra i skepse. „Když jsem ve špatném rozpoložení, daří se mi psát veselé kusy,“ říká.

Rozhovory s významnými lidmi české společnosti, kteří mají vliv. Ptal se Michael Rozsypal.

Hovoří mluvčí Milionu chvilek pro demokracii Benjamil Roll.

Natočeno 2019. Premiéra 26. 6. 2019 (ČRo Plus, 11:34 h.).

Lit.: Rozsypal, Michael – Luptáková, Věra: Odstoupení Benešové je dosažitelný cíl, s Babišem to bude složitější. Ale nevzdáváme se, říká mluvčí Milionu chvilek Roll. In web ČRo Plus, 26. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nedělní demonstrace na Letné měla podle místopředsedy a mluvčího spolku Milion chvilek pro demokracii 24letého Benjamina Rolla úžasnou atmosféru. Má ale podle organizátorů 250 tisícová demonstrace šanci něco změnit?

Vláda podle opozičních Starostů a nezávislých upřednostňuje ekonomické zájmy nad ochranou životního prostředí. Má stát koncepci na ochranu půdy a vody a boje s klimatickými změnami? A pomohlo by spojení ministerstev životního prostředí a zemědělství, jak hnutí STAN navrhuje? Připravila a moderuje Karolína Koubová.

Hovoří autorka návrhu poslankyně STAN Jana Krutáková a Karel Tureček, poslanec hnutí ANO.

Natočeno 2019. Premiéra 26. 6. 2019 (ČRo Plus, 9:33 h.).

Lit.: Čihák, Ondřej – Koubová, Karolína: Sloučit ministerstva zemědělství a životního prostředí? Často sledují jiné cíle, říká navrhovatelka. In web ČRo Plus, 26. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Hnutí STAN přišlo s návrhem sloučit ministerstvo životního prostředí s ministerstvem zemědělství. Myšlenka se v různých pojetích objevuje už víc než dvě dekády, nikdy ale nedošlo k její realizaci. Jak vybalancovat využívání přírodních zdrojů a ochranu životního prostředí pod jedním resortem?

Pražský Smíchov platil v románech Anděl a Sestra Jáchyma Topola za divokou, mysteriózní čtvrť. Zůstalo tu něco z devadesátkové špíny? Šli jsme se to zjistit s Liberatura | Radio Wave! Na procházku po zákoutích z nejzásadnějších českých porevolučních próz jsme se vydali právě s Jáchymem Topolem.

Natočeno 2019. Premiéra 26. 6. 2019 (ČRo Rádio Wave, 18:00 h.; 40 min.).

Lit.: Zbořil, Jonáš – Demelová, Karolína: Pořád je tu divočina. Jáchym Topol vzal posluchače Liberatury na procházku po dějišti románu Anděl. In web ČRo Radio Wave, 26. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Anděl a Sestra, dva nejzásadnější porevoluční romány, které dodnes ukazují přesný obraz divokých devadesátých let, doby, kdy „vybuchl čas“. Krom jiného tyto texty barvitě popisují i pražský Smíchov, jednu z nejošklivějších, ale taky nejživějších čtvrtí té doby. Kam se podělo místo, odkud šlo sejít do pekla, kde se ulicemi toulal Jatek i Jícha? Nebo je ještě někde k nalezení?

S Jáchymem Topolem a skupinou jeho čtenářů i našich posluchačů jsme se Smíchov vydali prozkoumat. A i když místní ošklivou křižovatku dávno zastavěly administrativní budovy, nákupní centra a multiplexy, nedaleko od ní pořád něco z divokých dob zůstalo. „Anděl jsem začal psát strašně brzo po tý obrovský, politicko-společenský změně, kdy všechno bylo jakoby nový. A já jsem do tý čtvrti doputoval z blázince. (…) Ještě v tehdejším socialismu jsme dostal klíče od takový díry na Plzeňský ulici. Byla to jedna místnost bez záchodu, bylo tam umyvadlo. Byl to barák plnej takovejch sociálních případů, lidí z kriminálu a blázince. Tam pak pojedem. Cikánské ghetto je to doteď. Anděl se změnil v business centrum, nevíte, jestli jste v Anglii, nevím, jaký maj business centra v Kyrgyzstánu. Ale když nasednete na tramvaj a jedete jednu stanici, tak jste zase v tom rozmláceným slumu,“ vypráví Topol a pak nás bere od kostela sv. Bruna z kapitoly Ukradený jezule ke Smíchovské synagoze a o chvilku později i na náměstí smíchovského multiplexu. „Tehdy ta čtvrť zdaleka nebyla tak obchodní. Svět komunistickejch čtyřek srůstal s novokapitalistickým světem nonstopů a tak dál. Bylo to o něco divočejší. Anebo to je postup času a člověku vždycky připadá divočejší minulost. Nevim.“

Při procházce čte Topol i ukázky z knihy, která ho v devadesátých letech definitivně katapultovala mezi kultovní autory. Přidává třeba vymyšlenou historku o tom, jak vzniklo pojmenování Smíchov. Obyvatelé v jeho pověsti dostali zrcadla, tehdejší zázrak techniky. Celé rodiny se vyšňořily, jak se pak postavily před zrcadlo, celá čtvrť vybuchla v jednotný smích. „Dokonce se ta historka omylem dostala do nějakejch letopisů Prahy 5, což jsem fakt řičel smíchy a byl jsem šťastnej,“ vypráví Topol. A vyrážíme dál. Do „ghetta“ na Plzeňské a pak na Klamovku, k hospodě, kde Topol sedával s dalšími osobnostmi undergroundu a kudy chodíval Jatek z Andělu.

„Asi bych už měl sbalit krovky nebo zahynout,“ říká pyšně Topol uprostřed parku, kde se zrovna potuluje spousta gymnazistů. Ve slavné hospodě se zrovna odehrává středoškolská kapelní přehlídka a Topol má radost, že jeho kultovní Sestra právě vyšla jako stý svazek České knižnice. „Když si přečteš, kdo tady vydává! Bernard Bolzano, Zikmund Winter, Julius Zeyer, Josef Svatopluk Machar, a já jsem jedinej žijící autor! Tak si to vem.“ Prý by ale rád psal dál. Sestra a po ní koncentrovanější, soustředěnější Anděl, Citlivý člověk a po něm další tenká knížka. „A pak možná bych tohle ještě jednou opakoval a pak už vyhodim kopyto.“

Jeden z nejvýznamnějších vědců současnosti Michio Kaku předpovídá, že jednoho dne budeme nuceni opustit Zemi a osídlit jiné planety. S politologem Jiřím Pehem, znalcem Kakuova díla, budeme mluvit o českém vydání jeho aktuální knihy Budoucnost lidstva. Moderuje Zuzana Burešová.

Natočeno 2019. Premiéra 25. 6. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:05 h.).

Hostem dnešních Hovorů bude slovinský operní režisér Rocc – šéf Státní opery v Lublani, někdejší šéf Státní opery v Praze a v pouhých 39 letech jeden z nejvyhledávanějších evropských operních režisérů a umělců. Pod jeho taktovkou se odehrálo zahájení světového festivalu divadla a scénografie Pražské Quadriennale. Ptát se bude Markéta Ševčíková.

Natočeno 2019. Premiéra 25. 6. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h.).  K poslechu zde.

Hostem je Ivo Strejček, člen správní rady Institutu Václava Klause a bývalý poslanec Evropského parlamentu. Mohou demonstrace, jako byla ta nedělní v Praze na Letné, zneklidnit a rozeštvat společnost, jak tvrdí exprezident Václav Klaus? Měli by protestující respektovat výsledky voleb a od projevů nespokojenosti upustit? Nepatří demonstrace k běžným nástrojům demokratické výměny názorů? Moderuje Marie Bastlová.

Natočeno 2019. Premiéra 25. 6. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:05 h.).

Lit.: Škoulová, Tereza – Bastlová, Marie: Kdyby se z Milionů chvilek stalo politické uskupení, pročistilo by to atmosféru, míní Ivo Strejček. In web ČRo 1 Radiožurnál, 25. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Mohou demonstrace, jako byla ta nedělní v Praze na Letné, zneklidnit a rozeštvat společnost, jak tvrdí exprezident Václav Klaus? Měli by protestující respektovat výsledky voleb a od projevů nespokojenosti upustit? Patří demonstrace k běžným nástrojům demokratické výměny názorů? Marie Bastlová se ptala Ivo Strejčka, člena správní rady Institutu Václava Klause a bývalého europoslance.