O skejtování v šedi ČSSR 70. a 80. let vypráví film King Skate, který za pár dní vstoupí do kin. Mluvit o něm přijde režisér Šimon Šafránek, na pravěk jízdy na dřevěných prkýnkách zavzpomínají protagonisté snímku Luděk Váša a Ivan „Zobák“ Pelikán. Moderuje Markéta Kaňková, hudbu vybírá Jonáš Kucharský.
Natočeno 2018. Premiéra 13. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h).
Lit.: Kaňková, Markéta: Přátelství, adrenalin a pocit svobody. Film King Skate míří do českých kin. In web ČRo 3 Vltava, 17. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kultovní postavy českého skateboardingu se v dokumentu Šimona Šafránka vracejí do normalizační šedi 70. a 80. let, k začátkům jízdy na dřevěných prkýnkách. K příběhům zlámaných kostí, sdíleného komunitního života i individuální cesty za svobodou.
O filmu, který vstoupí do českých kin 20. září, mluvili v ArtCafé režisér Šimon Šafránek a dva čeští skateboardingoví průkopníci, Ivan „Zobák“ Pelikán a Luděk Váša.
Hlavní tvůrčí cíl? Evokovat tehdejší duch svobody a vzdoru
Zásadní podnět ke vzniku filmu dala Šimonu Šafránkovi kniha Prkýnka na maso jsme uřízli Martiny Overstreet a Michala Nanoru: „Tahle knížka mě neuvěřitelně bavila. A to nejen díky fantastickým příběhům prvních skejťáků, ale i fotkami, které si oni sami pořizovali. Říkal jsem si ale, že skate mi symbolizuje pohyb a pohyb je pro mě taky film. Tak pomalu začal vznikat King Skate.“ Šafránkovou metou od počátku bylo vyvolat a předat filmem entusiasmem nabitou energii, která provázela začátky československého skateboardingu.
Po přečtení knihy jsem se začal ptát, jestli skejťáci kromě fotek náhodou nemají i archivní filmy. A ukázalo se, že mají. Šimon Šafránek
„Nechával jsem se vést hlavně jedním obrazem. Skatem jako symbolem svobody a rebelie vůči normalizačnímu prostředí a socialistické šedi. To je základní konflikt tehdejší doby i našeho filmu,“ vysvětluje režisér.
30 hodin archivních filmových záběrů
Šafránek zachycuje pravěk jízdy na dřevěných prkýnkách prostřednictvím rozhovorů s průkopníky skateboardingu v Československu a jejich výpovědi podbarvuje dobovými filmovými záběry, nebo je s nimi konfrontuje. Společně se střihačem filmu Šimonem Hájkem prošli desítky hodin archivních materiálů.
Bylo skvělé, že každý z kluků točil něco jiného. Někdo se soustředil na atletickou brilanci výkonu, jiný na to, jak se parta baví. Šimon Šafránek
Atmosféru svobody, rebelství ale i sportovního adrenalinu a soutěživosti ve filmu výrazně podtrhuje hudba neodmyslitelně spjatá s fenoménem skateboardingu. Soundtrack k dokumentu obsahuje víc než 40 položek, mezi nimiž nechybí dnes už kultovní songy kapel jako The Clash, Sex Pistols nebo DEVO. Šafránek ale nezapomněl ani na domácí kapely, jejichž skladby zněly epicentry normalizačního skateboardingu, například pražským Strahovem.
Hudba vás dokáže do děje, do doby a její nálady přenést mnohem přesněji než samotný obraz. Šimon Šafránek
Chybět tak nemohli Visací zámek, Garáž, ale ani Meky Žbirka nebo Načeva. „Od začátku jsme věděli, že ve filmu chceme hodně žánrově pestré hudby, a to především té, kterou sami skejťáci poslouchali,“ okomentoval filmový soundtrack režisér.
Skate jako útěk ze šedi do barevné džungle
Na začátky skateboardingu v normalizačním Československu v ArtCafé zavzpomínaly taky dvě stěžejní osobnosti domácí scény, Ivan „Zobák“ Pelikán a pozdější mistr světa ve skateboardingovém skoku do výšky Luděk Váša. „Skateboarding byl úplně něco jiného než ostatní, tradiční sporty. Skate pro nás byl hlavně o svobodě. Byl to útěk ze šedi, z diktátu do barevný džungle,“ popsal ve vltavském magazínu Ivan Pelikán.
Člověk byl pánem svého tréninku, který byl ale zároveň hlavně zábava. Ivan „Zobák“ Pelikán
Luděk Váša ho doplnil: „Člověk si na skatu mohl dělat, co chtěl. Bavila nás i ta provokace, protože lidi na nás v začátcích koukali dost divně. Byl to úžasnej, dynamickej sport, a zároveň vzdor vůči společnosti a době. Všichni jsme si to užívali a byli jsme při tom nesmírně šťastný.“
Z čeho a jak se vyráběly první skejty, jak vznikaly jednotlivé skateboardingové disciplíny a jaké postavení měly mezi skejťáky v době normalizace ženy, si poslechněte v záznamu čtvrtečního ArtCafé. Hudbu z produkce gdyňského labelu Latarnia Records vybíral u příležitosti projektu SPOLeCZně Jonáš Kucharský.