Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Soud poškozeným řekl, že udělali chybu, když se před 20 lety nesmířili s tím, že přišli o peníze. Jelikož smlouvy mezi družstvem a obyvateli jsou „absolutně neplatné“ a družstvo investovalo do cizího majetku, nezbývá podle Nejvyššího soudu, než poškodit poškozené podruhé.

Kauzou H-Systemu se naše justice zabývá přes 20 let. Přitom nejde o nic složitého. Pár podvodníků dostalo nápad, jak z lidí vymámit peníze a jak je posléze šikovně zcizit a vyprat. Hlavní podvodník si sice odseděl 12 let, ale dvě miliardy se vypařili beze stopy.

Podvedení klienti si nejprve vyslechli, že o peníze přišli kvůli naivitě, se kterou naletěli podvodníkům a stát že zde není od toho, aby je vodil za ruku. Nyní jim Nejvyšší soud říká, že další peníze kvůli své hlouposti vyhodili z kapsy sami a státu nezbývá, než zjednat pořádek a vystěhovat je na ulici. (more…)

O zakořeněnosti těchto fenoménů v samotném systému svědčí i to, že sám Pavel Rychetský nebyl s to ani jako ministr spravedlnosti, ani jako předseda Ústavního soudu ani s jedním problémem nic udělat.

Délka některých řízení vzbuzuje otázku, zda má spravedlnost po 10 nebo 20 letech, kdy si málokdo pamatuje, o co vůbec šlo, ještě vůbec smysl. Této argumentace využil i Václav Klaus, když svou amnestií zastavil všechna neukončená trestní stíhání trvající víc než osm let. 

Délka řízení se sice podle ministerstva spravedlnosti zkrátila, ovšem mezi soudy panují značné rozdíly. Problém je, že předpisy zpravidla nestanovují lhůtu, která by určila dobu, ve které musí soud o dané věci rozhodnout. Tak se tedy třeba soud s Davidem Rathem, jak díky jeho průtahům, tak díky rozdílnému rozhodování soudů, táhne již pět let. Výsledkem mimo jiné je, že Rath si může v klidu chystat na kandidaturu do Senátu.  (more…)