Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

5. 9. 2012

Trapsavec 1/5 (2001)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 8:11

Výběr povídek z Almanachu TRAPSAVEC – 25 ročníků trampské literární soutěže. Jan „Jeňýk“ Valeš (1), Vladimír „Šaolín“ Konopas (2), Stanislav „Houla“ Zárybnický (3), Jaroslav „Kutloch“ Šlejmar (4) a Stanislav „Houla“ Zárybnický (5).

Čte Jan Maléř.

Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2001.

Pozn.: Soutěž vznikla v r. 1971 a je tématicky zaměřená na práce zasvěcené přírodě a trampování. Z Almanachu jsme vybrali texty autorů z našeho regionu, kteří si z Trapsavce odnesli nějakou cenu.

Obsah: 1. Jan „Jeňýk“ Valeš (Holýšov): Za plotem (1996 – 2. místo v kategorii Próza nad 23 let.) – 2. Vladimír „Šaolín“ Konopas (Hořovice): Léto s piškotem (1993 – 3. místo v kategorii Próza do 23 let.) – 3. Stanislav „Houla“ Zárybnický (Zdice): Mám pes (1979 – 1. místo v kategorii Próza pokročilých.) – 4. Jaroslav „Kutloch“ Šlejmar (Rokycany): Zpoždění slunečního vlaku (1979 – 3. místo v kategorii Próza pokročilých.) – 5. Stanislav „Houla“ Zárybnický (Zdice): Vobchod (1974 – 1. místo v kategorii Próza pokročilých.).

3. 9. 2012

Dita Saxová 1/? (1963)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 13:35

Arnošt Lustig. Četba na pokračování. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1963. Premiéra 31. 3. 1963 (Československo II, 21:30 h.).

První parta 1/? (1963?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 13:32

Karel Čapek. Četba na pokračování. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1963 (?). Premiéra (?) závěrečného dílu 31. 3. 1963 (Praha, 11:00 h.).

Život s jezevčíkem 1/5 (2012)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:48

Miroslava Moučková. Četba na pokračování. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkuje Zuzana Slavíková.

Natočeno 2012. Premiéra 17. – 21. 9. 2012 (ČRo 2 Praha, 22:00 – 22:30 h.) v cyklu O zvířatech a lidech.

Obsah: 1.  Nová smečka; Výcvik; Pevné nohy; Psí spánek. – 2. Buzení; Vítací taneček; Ztracený pes; Přezdívky. – 3. Jména; Kořist; Klíšťata; Sám doma. – 4. Vzteklina; Sněžný pes; Rozhodnutí; Dorostenec. – 5. Propadlé boky; Dieta; Vážení; Kruh.

Pozn.: Současná autorka humoristické a historické literatury Miroslava Moučková měla šťastnou ruku, když psala příběhy jedné pražské rodiny žijící v paneláku, která si pořídí štěně drsnosrstého jezevčíka. Již tato základní situace navozuje řadu úsměvných momentů a umožňuje bohatě fabulovat příběhy a vztahy lidí a jejich zvířecího miláčka. Krok za krokem sledujeme výchovu – nevýchovu, dospívání, radosti i strasti jezevčíka Bertíka a jeho lidské smečky. Vzniklo tak úsměvné vyprávění o každodenním soužití lidí a zvířete, ale zejména o jejich láskyplném vztahu a velkém poutu. (anotace)

O krásné panně Juliáně aneb Báchorky a pověsti z Českého lesa 1/? (2012)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:12

Ivan Vičar. Lidová vyprávění z Českého lesa. Připravil Petr Turek. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Jiří Hromada.

Natočeno 2012. Premiéra 1. dílu 22. 9. 2012 (ČRo 3 Vltava, 23:00 – 23:15 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 1. dílu 28. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc, 2. dílu 27. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. Jak město Bělá k řece přišlo. – 2. O pivoňském strašidle –

Aljaška 1/8 (2012)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 8:26

Jan Novák. Četba na pokračování. Připravil autor. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Otakar Brousek II.

Natočeno 2012. Premiéra 18. – 25. 9. 2012 (8 x 26 min).

Pozn.: Autor v knize nabízí „příběh o příběhu“ – přemýšlí o scénáři, který chtěl napsat na základě noticky v chicagských novinách, a promýšlené postavy mu ožívají pod rukama. Výsledkem je překvapivě napínavá, zvláštně působivá story uťáplého, nešťastně zamilovaného „Nemanice“, řidiče jedné chicagské pekárny, který po vyhazovu propadne vražednému šílenství a rozhodne se pomstít svému bývalému šéfovi. Tato dějová linie se mísí s osobními vzpomínkami samotného Jana Nováka – a stylizovaná fikce se mísí se stylizovanou realitou natolik, že nelze rozeznat, kde končí jedno a začíná druhé… (anotace)

Třísky 1/5 (2012?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 8:22

Zikmund Winter. Krátké záznamy z městských kronik. Připravila Eva Willigová. Režie Petr Mančal.

Účinkuje Jaroslav Someš.

Natočeno 2012 (?). Premiéra (?) 18. – 22. 9. 2012 (5 x 5 min) v cyklu Půlnoc.

Syn slavného otce / Otec slavného syna 1/5 (2012)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 8:21

Homer L. Pound.  Ze vzpomínek otce spisovatele Ezry Pounda. Překlad Petr Mikeš. Pro rozhlas vybrala Alena Blažejovská.

Účinkují Vladimír Krátký a Jaroslav Kuneš.

Nastudovalo Brno v roce 2012. Premiéra 17. – 21. 9. 2012 v cyklu Stránky na dobrou noc.

Lit.: Mikeš, Petr: Homer Pound a jeho vzpomínky na dětství ve Wisconsinu. In web ČRo 17. 9. 2012 (anotace). – Cit.: Od poloviny září budou vltavské Stránkách na dobrou noc patřit vzpomínkám Homera Pounda, otce slavného amerického básníka a esejisty Ezry Pounda. Knihu s názvem Syn slavného otce, otec slavného syna v překladu Petra Mikeše pro rozhlas vybrala Alena Blažejovská.

Homer Pound se narodil v roce 1856 jako jediný syn Thaddeuse Colemana Pounda a Sarah Angevine Loomisové. Jeho otec byl významnou postavou v historii státu Wisconsin ve druhé polovině 19. století. Byl nejen politikem, který se vypracoval až do Kongresu Spojených států amerických, ale také podnikatelem a obchodníkem. Prosadil zavedení železnice do Chippewa Falls, obchodoval se dřevem a řídil společnost Union Lumber Company. Později ale jeho podnikání skončilo naprostým krachem, stejně jako jeho první i druhé manželství. V očích svého syna však Thaddeus vyrostl v až mytickou postavu odvážného průkopníka a lidového tribuna.

Homer se oženil s Isabel Westonovu z vážené newyorské rodiny a v roce 1875 se jim v Hailey ve státě Idaho narodil syn Ezra. Po krátkém pobytu v Idahu se rodina vrátila do pensylvánského Wyncote (dnes předměstí Filadelfie). Homer se po krátkém a marném pokusu stát se vojákem v akademii West Point vrátil do rodného hnízda. Na přímluvu svého otce získal ve Filadelfii místo ve státní mincovně. Nebyl tam pouhým bezvýznamným úředníkem, ale zastával úřad „assayera“ – „prubíře“, znalce, který přesně odhaduje poměr stříbra ve slitině, z níž se pak razí mince. I jedna z nejvýraznějších dětských vzpomínek jeho syna Ezry je spojena s touto otcovou prací a někteří Poundovi životopisci se dokonce domnívají, že zde vznikla Poundova celoživotní obsese problematikou peněz a monetární politiky.

Oba rodiče velkoryse syna podporovali nejen v jeho začátcích a na studiích, ale prakticky po celý život, protože Ezrův příjem tvořily pouze občasné nevelké honoráře za články v novinách. Poté, co Homer ukončil své zaměstnání v mincovně a odešel do penze, mu jeho syn nabídl, aby se přestěhoval do italského městečka Rapallo nedaleko Janova, kde v té době existovala nevelká komunita „expatriotů“, Američanů a Angličanů, v jejímž středu byl Ezra Pound nejvýraznější osobností. V roce 1928 se tak Poundovi rodiče po dlouhé době opět setkali se synem a usadili se v Rapallu. Jak vzpomínají lidé, kteří Poundova otce poznali osobně, byl člověkem velmi laskavým, srdečným a velkorysým, mužem, který ctil tradice a odkaz svých předků.

Po vstupu Spojených států do druhé světové války se Ezra Pound pokoušel vrátit i s rodiči do Ameriky. Homer Pound však utrpěl v té době vážný úraz a nebyl schopen podniknout dlouhou a strastiplnou cestu. Zemřel nedlouho poté, uprostřed války a je pohřben na rapallském hřbitově.

V Itálii začal Homer psát vzpomínky na své dětství ve Wisconsinu. Původně je posílal do časopisu Globe, ale nebyly v něm nikdy otištěny. Po Homerově smrti byly, jak říká Poundova dcera Mary de Rachewiltz, „nadlouho uloženy ke spánku do dědečkova kufru“. Spolu s dalšími rodinnými papíry a dokumenty nakonec doputovaly na zámek Brunnenburg nad Meranem, na němž paní de Rachewiltz se svojí rodinou žije od roku 1947.

Rukopisu Homerových vzpomínek se na její přání ujal kritik Alec Marsh a vydal je na začátku našeho tisíciletí pod názvem „Little Boy“ v Poundově rodišti , idažském Hailey. Přestože Homer Pound psal své vzpomínky bez jakýchkoli literárních ambicí, několikrát v textu odkazuje na známé spisovatele, např. na Ernesta Hemingwaye, Jamese Joyce, Sinclaira Lewise či Marka Twaina (většinou ve smyslu „ti by to popsali mnohem lépe než já“), a zejména na populární americkou spisovatelku Ednu Ferberovou (1885 – 1968) a její knihu Loď komediantů, která je jakýmsi mnohem objemnějším a barvitějším pendantem k Homerovým vzpomínkám, zejména k té jejich části, která popisuje rušný život na Mississippi.

V jedné z kapitol se Homer Pound s nádechem skepse zamýšlí nad tím, zda je možné pravdivě popsat a předat dalším lidem události svého života. Není pochyb o tom, že jemu se to podařilo. Je tak nejen synem slavného otce a otcem ještě slavnějšího syna, ale i mužem, který nám zanechal útlou knížku, v níž barvitě ožívá minulost průkopnické doby, tak jak ji viděl.

Ehrengarda 1/5 (2012)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 8:19

Karen Blixenová. Četba na pokračování z knihy dánské spisovatelky. Překlad František Fröhlich. Připravila Jarmila Konrádová. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkují Milena Steinmasslová a Jaromír Meduna.

Natočeno 2012. Premiéra 13. – 17. 9. 2012 (ČRo 3 Vltava, 18:30 – 19:00 h.). K poslechu zde.

Lit.: Konrádová, Jarmila: Četba na pokračování z Ehrengardy Karen Blixenové. In web ČRo 13. 9. 2012 (anotace). – Cit.: Následník trůnu v knížectví babenhausenském má přijít na svět o dva měsíce dřív než vyžaduje mrav a slušnost a to by mohlo otřást celou babenhausenskou dynastií. Skandálu je třeba zabránit za každou cenu! Režie se ujímá dvorní malíř Johann Wolfgang Cazotte a jako dvorní dáma je povolána mladičká Ehrengarda ze Schreckensteinu. Podaří se uchovat delikátní tajemství?

Skvělá vypravěčka, dánská Šeherezáda Karen Blixenová stvořila v příběhu „Ehrengarda“ brilantní a jemně ironickou „anekdotu osudu“. Četbu na pokračování uvádíme v rámci Severského roku a k padesátému výročí spisovatelčina úmrtí od 13. září vždy od 18.30.

Karen Blixenová (1885 – 1962) se narodila v zámožné dánské rodině, a její cesta k literatuře rozhodně nebyla přímá. V devětadvaceti letech se provdala za svého bratrance barona Blixena a odjela s ním do Keni, kde manželé hodlali pěstovat kávu. Ve východní Africe (kterou si velmi zamilovala) strávila jako farmářka bezmála dvacet let, ale nedařilo se jí ani v podnikání ani v v manželství. V roce 1931 se – už rozvedená – musela vrátit do Evropy s pramalou perspektivou do dalšího života. V tomto krizovém životním období, kdy se dokonce pokoušela o sebevraždu, se rozpomněla na své někdejší literární pokusy a začala psát.

Hned její první kniha povídek „Sedm fantastických příběhů“, kterou vydala, když ji bylo devětačtyřicet let, měla ohromný úspěch. Blixenová ji napsala nejprve anglicky (pod mužským pseudonymem Isak Dinesen) a teprve po skvělém přijetí ve Spojených státech ji přeložila do dánštiny. Byly to příběhy zasazené do 18. či 19. století, zcela odlišné od dobového proudu sociálně a politicky angažované literatury. Blixenovou zajímaly především obecně lidské, ale přitom vysoce individuální otázky, týkající se problematiky identity a životní volby a snažila se psát prózu, jež by dokázala uchovat tajemství spojené s existencionálními otázkami.

Z této linie poněkud vybočuje pouze její druhá kniha – vzpomínková próza „Africká farma“ , proslavená později také ve filmové podobě – ve které Blixenová zachytila léta strávená v Africe. Ve svých dalších dílech se však opět vrátila k romanticky laděným příběhům s tajemstvím a silnými, výraznými postavami, prožívajícími neobvyklé osudy.

Z povídkové sbírky „Anekdoty osudu“, jsme pro četbu na pokračování vybrali lehce laděný a vskutku anekdotický příběh , nazvaný podle jedné z hlavních postav „Ehrengarda“ – půvabné vyprávění, zasazené do malého německého knížectví . I v této jemné – ale také jemně ironické – miniatuře osvědčuje Blixenová svůj až fascinující vypravěčský talent, pro nějž bývá často zvána novodobou Šeherezádou.

1. 9. 2012

Kočky to vědí líp 1/5 (2012)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:54

František Pon. Četba na pokračování. Připravila Hana Soukupová. Režie Luboš Koníř.

Čte Jaroslava Červenková a Michal Pavlata.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2012. Premiéra 3. – 7. 9. 2012 (5 x 25 min.).

Lit.: anonym: František PON: Kočky to vědí líp – 5. září. In web ČRo, září 2012 (anotace). – Cit.: Je spousta důvodů, proč nemít kočky, počínaje tím, že nesnášíte kočičí chlupy v jídle nebo chováte v bytě volně poletující ptáky, a konče například tím, že kočky prostě nemáte rádi.

Na druhou stranu, když budete žít s kočkami víc než 20 let, žádný důvod by vás už nepřesvědčil, že je třeba se jich vzdát a žít jinak. Možná to bude tím, že vedle koček prostě na podobné úvahy nemáte čas. Vaší hlavní starostí je totiž uhájit svoji vlastní existenci. Musíte si znovu vybojovat právo na užívání svého bytu, chránit svoje jídlo, svoji postel, svůj psací stůl a také svoje knihy a oblečení, protože když to nedokážete, všechno to bude velmi rychle patřit kočkám.

Své zkušenosti s kočkami můžete porovnat s tím, co zažívají manželé výtvarnice Jitka Baliharová a novinář Oldřich Přibík, kteří tvoří pod pseudonymem František PON.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress