Rozhovor připravila Alena Blažejovská.
Hovoří kurátorka výstavy Jana Vránová a vedoucí vily Tugendhat Iveta Černá. Báseň Hanse Bethgeho recituje Vladimír Hauser.
Připravilo Brno v roce 2013. Premiéra 28. 9. 2013 v rámci cyklu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h).
Lit.: Blažejovská, Alena: Kulturní pozvánka: Wilhelm Lehmbruck v Domě umění města Brna. In web ČRo Brno, září 2013 (článek + ukázky z rozhovoru). – Cit.: Dům umění města Brna, Muzeum města Brna a nadační fond Vila Tugendhat vás zvou na výstavu díla Wilhelma Lehmbrucka, jednoho z nejvýznamnějších sochařů, malířů a grafiků německé klasické moderny. Po téměř třech desetiletích se může naše odborná i širší veřejnost setkat s retrospektivou tohoto umělce v České republice. Poprvé však v Brně, které je s jeho sochařským dílem úzce spjato prostřednictvím světově proslulé vily Tugendhat.
Lehmbruckovo umění je na výstavě v Domě umění města Brna představeno nejen reprezentativním výběrem skulptur z let 1898-1918, ale i malbami, kresbami a grafikami (1914-1918) – od období neoklasicismu přes hledání vlastních výrazových prostředků a postupné abstrahování tvarů až k pozici čelního představitele expresionismu.
Wilhelm Lehmbruck (4. 1. 1881 v Meiderichu u Duisburgu – 25. 3. 1919 v Berlíně) absolvoval v roce 1905 Akademii v Düsseldorfu a od roku 1910 žil a tvořil v Paříži, kde se seznamuje s díly Archipenka, Brancusiho, Deraina, Maillola, Modiglianiho, Picassa. Zde vznikly jeho expresivní, abstrahované plastiky s extrémně prodlouženými končetinami a melancholickým výrazem. Ústředním námětem Lehmbruckovy tvorby je člověk, jeho oduševnělost, melancholický výraz, spiritualita a touha po vnitřní harmonii. V roce 1914 odchází Lehmbruck do Berlína a později do Curychu. Naplněn depresemi a citovou disharmonií volí v březnu 1919 v Berlíně dobrovolnou smrt.
Umělecký vývoj sochaře je působivě dokumentován především díky Lehmbruckovu muzeu v Duisburgu, které vlastní nejobsáhlejší soubor jeho díla. Lehmbruckovy plastiky se několikrát objevily v souvislosti s dílem architekta Ludwiga Mies van der Rohe, u kterého studoval sochařův syn Manfred Lehmbruck (1913-1992), autor projektu Lehmbruckova muzea v Duisburgu, vybudovaného v letech 1959-1964. Muzeum vlastní nejobsáhlejší soubor sochařova díla a působivě tak dokumentuje jeho umělecký vývoj.
V brněnské vile Tugendhat se nacházelo jedno z Lehmbruckových stěžejních sochařských děl, Torzo kráčející z let 1913-1914. Jako jediné umělecké dílo se stalo ve třicátých letech 20. století součástí interiéru vily manželů Grety a Fritze Tugendhatových. Po válečných peripetiích se socha dostala do sbírek Moravské galerie, odkud byla v listopadu 2006 vydána dědicům stavebníků vily. Na brněnské výstavě je prezentována bronzová kopie této skulptury (z majetku Moravské galerie v Brně).
Publikace Torzo – umělecké dílo ve vile Tugendhat obsahuje kapitolu věnovanou vile Tugendhat, dále kapitolu o Lehmbruckovi, další o jeho slavném Torze kráčející a navíc kapitolu věnovanou duisburskému muzeu. Knížka je trojjazyčná a přináší množství krásných fotografií. Kromě příběhů v ní najdete například báseň, kterou Lehmbruckův přítel, básník Hans Bethge, napsal inspirován jeho dívčími portréty. Publikoval ji v dubnu 1918 v časopise Das Kunstblatt. V pořadu Zelný rynk ji přednese Vladimír Hauser.