Jean Améry. Esej ve Vídni narozeného Belgičana židovského původu, vlastním jménem Hanse Chaima Maiera (1912-1978). Připravil Michal Bureš. Překlad Daniela Petříčková a Miroslav Petříček. Redaktor Jan Sulovský. Zvukový mistr Jiří Pochvalovský. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Otto Sieben (Pastorale For Oboe). Režie Michal Bureš.
Čteosef Bartoň.
Nastudoval ČRo Olomouc 10. 8. 2013. Premiéra 3. – 4. 9. 2013 (ČRo 3 Vltava, 10:00 – 10:14 h.) v cyklu Psáno kurzívou (11 + 13 min.).
Pozn.: Dnešní Psáno kurzívou nabídne nahlédnutí do myšlenkového světa belgického prozaika s rakouskými kořeny Jeana Améryho. Narodil se 31. října roku 1912 ve Vídni, v jedné nepříliš majetné rodině pod jménem Hans Chaim Maier.
O literární tvorbu se začal pokoušet již velmi záhy, vyučil se knihkupcem, ale vystudoval rovněž filozofii na Vídeňské univerzitě. Když se v Rakousku chopili moci nacisté, utekl do Belgii. Když obsadili i tu, byl internován v několika německých koncentračních táborech. Bilance války z jeho pohledu je děsivá: z Belgie bylo deportováno 25 437 Židů a jedním ze 615 přeživších byl i Hans Maier, Jean Améry je jeho umělecký pseudonym. Prohlašuje o sobě: „Mluvím jako oběť a zkoumám své resentimenty“. V podání Josefa Bartoně a v režii Michala Bureše se nyní v premiéře zaposlouchejme do druhé, závěrečné části Améryho eseje nazvaného „Na kolik člověk potřebuje domov?“ (anotace)