Armand Lanoux. Dramatizace Bohumil Sobotka. Režie Jiří Roll.
Osoby a obsazení: Abel (Jaromír Spal), Valérie (Antonie Hegerlíková), Bérangéra (Alena Vránová).
Natočeno 1968. Premiéra 20. 1. 1968.
Lit.: Anonym: Armand Lanoux: Když nastává odliv. In Čs. rozhlas a televize 3/1968 (9. 1. 1968), s. 16 (článek). – Cit.: (…) V Československu vyšly již tři romány tohoto francouzského autora; jeho další novely, básnické sbírky a rozhlasové pořady zatím neznáme. V celém svém díle vychází autor ze zážitků z druhé světové války. I román „Když nástává odliv“ (vyznamenaný Goncourtovou cenou za rok 1963) je reminiscencí válečných událostí, odehrává se však šestnáct let po invazi.
Společnost kanadsko-francouzské ho přátelství uspořádá zájezd francouzských Kanaďanů do Francie. S výpravou se vrací na místo bojů druhé světové války i Kanaďan Abel. Doprovází jej Valerie, neprovdaná samostatná žena, která chce vidět místa, kde padl její snoubenec — přítel Ábelův. Abel s Valerií procházejí místy, ověnčenými aureolou slavných bojů. Abel si připomíná tehdejší tvrdou skutečnost a po dlouhém váhání zbaví Valerii iluzí, které si romanticky o válce i o svém snoubenci vytvářela.
Bohumil Sobotka, zkušený scénarista a dramatizátor, oprostil román ode všeho, co je pro rozhlasovou hru nadbytečné a napsal příběh, který nemá sice plnost Lanouxoya románu, ale poezii a myšlence díla nic neubírá. Abel říká: „Jsem vinen tím, že jsem po šestnáct let přikrašloval až k nepoznání krvavý a blátivý příběh Jacquův. Namočil jsem Jacqua do legendární omáčky ze strachu, ze zbabělosti, ze studu, ze slušnosti, z lenosti a ze zvyku. Jsem vinen. Muzeum vylodění by se mělo podpálit. Dějiny jsou jedna ohromná lež. Všechno lže, všechno pomáhá zapomínat. Neměl by zůstat kámen na kameni. Anebo by se přece jen mělo něco nechat. Čtverec deseti kilometrů, tak jak tenkrát byl. Se zrzavým ostnatým drátem, s bunkry, s liliemi vybuchlých granátů, s roztroušenými dopisy, s mrtvolami koní a lidí, s rozvalenými domy. Jediný pomník důstojný mrtvých je pravda. Pravda!“
Hru uslyšíte v nastudování režiséra Jiřího Rolla.
Lit.: -kj- : Románový triptych Armanda Lanouxe… In Kulturní tvorba 4/1968, 25. 7. 1968, s. 13. – Cit.: Románový triptych Armanda Lanouxe, vydávaný u nás od roku 1962, prostupuje autorovo vidění války, zažité doslova na vlastní kůži. Major Watrin, Setkání v Bruggách i poslední část – Když nastává odliv – má hrdiny nesoucí si společné znamení: válku. Adaptaci třetího dílu – práci Bohumila Sobotky – vysílala minulou sobotu rozhlasová stanice Praha. Hlavní osoba příběhu, Kanaďan francouzského původu Abel, navštíví po šestnácti letech pobřeží Normandie, aby tu našel hrob svého kamaráda, který zahynul při invazi roku 1944. Provází jej snoubenka onoho přítele, uchovávající si po celý čas v duši představu padlého hrdiny, jako zcela bezúhonného a nevinně obětovaného. Abela však na cestě za pravdou a skutečným místem hrobu provází ještě jedna žena, Francouzka, svědkyně invaze a tudíž jeho živoucí svědomí. Bérangéra, tak se ta žena jmenuje, ztělesňuje rozbitou i znovu povstavší Normandii. Neboť pod novou Normandií je pro současníky pohřbena ještě jedna, která existovala před invazí. Rozčarování snoubenky padlého Kanaďana nad faktem, že nenalezne hrob svého hrdiny, je autorovým rozčarováním nad interpretací dějin. Nad tou interpretací, která vyrábí hrdiny a zkresluje pravdivá fakta. V románu je hlavní dějová linie – hledání neexistujícího hrobu – dramatičtější, protože pozvolně gradovaná. I postava Francouzky je tam tajemnější a symbolů plnější. Přesto, že rozhlasová adaptace toto neobsahuje, neutrpěla tím. Stala se pouze sevřenější a její klíčové momenty tím dynamičtější…