Připravila Martina Vodičková. O lidech s upřímnou snahou učinit svět lepším. Holašovice, jihočeská vesnice se 140 obyvateli a s malebnou návsí ve stylu tzv. lidového baroka, patří mezi dvanáct českých památek zapsaných na seznamu UNESCO. Z dokumentu se dozvíte, že takové privilegium však nemusí být jen výhodou. Dramaturgie Lenka Svobodová. Režie Yvona Žertová.
Natočeno 2012. Premiéra 28. 10. 2012 (ČRo 2 Praha, 25 min).
Lit.: Vodičková, Marta: Selská pýcha – 28. října. In web ČRo, říjen 2012 (anotace). – Cit.: Holašovice, jihočeská vesnice se 140 obyvateli a s malebnou návsí ve stylu tzv. lidového baroka, patří mezi dvanáct českých památek zapsaných na seznamu UNESCO. Z dokumentu Martiny Vodičkové se dozvíme, že takové privilegium však nemusí být jen výhodou, ale že stojí mnoho dobré vůle.
Holašovice, zapsané na seznamu památek UNESCO, jsou nejlépe zachovaným příkladem jihočeské architektury 2. poloviny 19. století, které se říká selské baroko. Právě zachovalost a původnost staveb nabízí věrný obraz vesnice poloviny 19. století. Jedinečný ráz vesnice je umocněn také tím, že se nejedná o skanzen, ale o osídlenou ves.
Trvale zde žije 140 obyvatel, kteří si doslova a do písmene vidí do talíře, nezbývá jim než společně sdílet radosti i starosti, které přináší život uprostřed památky UNESCO. Zdejší obyvatelé se s touto výjimečností museli sžít a stojí je to nemálo úsilí a dobré vůle. Žijí tak trochu jako za výkladní skříní, do které nahlížejí lidé z celého světa. Museli se smířit s tím, že údržba památky, kterou se Česká republika chlubí a jejíž autenticitu památkáři bedlivě střeží, finančně leží z valné části na jejich bedrech.
Zkuste se ale místních zeptat, zda by svůj statek prodali. Se zlou se potážete. Hrdost, vědomí vlastních kořenů a v dobrém slova smyslu selská pýcha jim nedovolí prodat statek za sebevýhodnější nabídku.
Co se děje za vraty a zdmi holašovských statků, jak místní vnímají svou výjimečnost, se dozvíte v dokumentu z cyklu Dobrá vůle nazvaném příznačně Selská pýcha.