Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Edgar Allan Poe. Překlad Josef Schwarz-Červinka. Připravila Helena Berková. Režie Dagmar Joklová.

Čte Stanislav Šárský.

Připravila Ostrava v roce 1997. Premiéra 16. 1. 1997 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.). Repríza 20. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:30 h.; 30 min.) v cyklu Noční bibliotéka; 14. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 15. 2. 2026 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: anonym: Zánik domu Usherů. In Týdeník Rozhlas 3/1997 (6. 1. 1997), s. 12 (článek). – Cit.: „Po celý kalný, ponurý, podzimní den, v němž se neozval jediný hlásek, v němž tísnivé mraky visely z nízké oblohy, projížděl jsem zcela sám na koni neobyčejně pustou končinou země a teprve s večerními stíny dorazil jsem na pohled k neblahému domu Usherů. Nevím proč – ale jak jsem jen na dům pohlédl, zaplavil mou duši nepřekonatelný stesk.“ A tohoto truchlivého dojmu se hrdina povídky Zánik domu Usherů od E. A. Poea už nezbavil. Doprovázel ho, když „zabočil k sráznému břehu černého ponurého močálu, jehož lesklá hladina přiléhala až k obydlí… A přece jsem byl odhodlán pobýt v tomto truchlivém domě několik týdnů. Jeho majitel Roderick Usher býval jedním z druhů mých dětských her, ale od našeho posledního setkání uběhlo už mnoho roků. Nedávno jsem však na vzdáleném venkově dostal od něho dopis – dopis, na který pro jeho vášnivý, naléhavý tón nebylo možno odpovědět jinak než osobní návštěvou.“

Co všechno návštěva obnášela se dozvíme při poslechu dnešní povídky. Teď si ještě připomeňme, co o díle E. A Poea napsal Ch. Baudelaire. „Pozadí a rekvizity jsou přizpůsobeny citům postav. Jak samota přírody, tak ruch měst, všechno je popsáno se vzrušením a fantastičností. Tak jako Eugene Delacroix, který povznesl své umění na úroveň velké poezie, i Edgar Poe rád rozhýbává své postavy na nafialovělých nebo nazelenalých pozadích, odkud se line fosfores-kování hniloby a vůně bouře. Takzvaná neživá příroda má cosi ze živoucích bytostí a chvěje se s nimi nadpřirozeným galvanickým chvěním…“