Mihail Sadoveanu. Přeložil Otakar Jirouš. Dramatizace Miroslav Mráz. Hudba Miloš Pospíšil. Zvuková mixáž Helena Vaňurová. Zvukový záznam a střih Milada Karezová a Věra Hejduková. Asistentka režie Mili Doubková. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jana Bezdíčková.
Osoby a obsazení: Mitrea Cocor (Václav Neužil I.), Ghita Cocor (Čestmír Řanda), Stanca Cocorová (Jarmila Balašová), Natalie (Eva Wimmerová), bojar Mavromati (Jaroslav Koudelka), správce (Zdeněk Jiřičný), správcova žena (Zora Jiráková), bojarova žena (Jarmila Zítková), kočí Triglea (Jiří Kostka), čeledín Feo (Vladimír Krška), bába (Netta Deborská), přítel Stoica (Josef Patočka), kapitán Berthy (Ladislav Fišer), vojín (Jaroslav Choc), poručík (Jaroslav Heyduk), mužný hlas / hlas I / posel (Miroslav Včala), druhý komunista / strážmistr / kňouravý hlas / vedení sboru (Jan Jánský), četník (Ladislav Ryšlink), první komunista / kněz (Zdeněk Procházka), německý pověřenec (Petr Holler), strážník / druhý hlas (Jaroslav Budil), vrátný (Josef Brejcha), vojenská stráž (Zdeněk Matouš), hlasatelka (Olga Kasalová), služba / kompars (Oldřich Wiesner), hlas na frotně / kompars (Antonín Hajšman), ženský hlas (Anna Švejnohová), sbor (Květa Pánková, Jiřina Benešová, Věra Krahulíková, Ema Hrušková, Vlasta Ženíšková), Josef Šimek, Ladislav Beneš, Viktor Heidelberg, Dalibor Nejedlý, František Čoupek, Antonín Matějovič).
Nastudovala Plzeň v roce 1959. Premiéra 17. 1. 1960 (Praha I – Praha III – VKV, 20:00 – 21:45 h.; 101 min.). Repríza 21. 12. 1961 (Československo, 10:00 h.); 20. 4. 1962 (Praha, 15:15 h.); 23. 8. 1964 (Praha, 20:00 h.) v cyklu Týden rumunské kultury; 29. 3. 1975 (Praha, 19:20-21:05 h.).
Lit.: anonym: Mitrea Cocor. Rozhlasová premiéra. In Čs. rozhlas a televize 3/1960 (5. 1. 1960), s. 5 (článek). – Cit.: Posluchači jistě přivítají v repertoáru pravidelného cyklu Nedělních večerů dramatizaci umělecky hodnotné novely rumunského spisovatele Mihaila Sadoveanu, kterou nazval Mitrea Cocor. Podobný název nese rozhlasová hra, jejíž volnou dramatizaci napsal Miroslav Mráz.
Hra je svědectvím toho, proč si rumunský, prostý muž, oblékl královskou uniformu a šel do druhé imperialistické války bojovat proti Sovětskému svazu. Jak a proč vedlo staré polofeudální Rumunsko válku? Jakým způsobem přinutilo lidi obléknout uniformy?
Hra líčí polofendální, temný systém bojarského panství té doby, kdy bezzemci pracovali téměř jako otroci na zámeckých dvorech a velkostatkářských polích. Pověra, negramotnost, hlad, fyzické násilí, četníci a
církev, to jsou věčně známé a používané nástroje, kterým byl i rumunský lid do poslední chvíle otupován.
Oblečení do královské uniformy se zdálo být pro chudáky pronásledované bojary vysvobozením.
„Na vojně je dost jídla, slušný oblek a nikdo tě nesmí bít!. To jsou slova Matelie, služebné u kulaka a
mlynáře, která chce zachránit svého milého, Mitreu Cocora a radí mu k útěku do města, kde se šikují vojska. Že to je armáda fašistů, která je chystá k výpadu na SSSR po boku hitlerčíků, to oni neví. Kam se má jít bojovat a proti komu? To nebyla první jejich otázka. Věděli, že svět, ve kterém žijí je špatný, ale jak by měl vypadat nový? Kdo jim má poradit? Teprve když ve městě poznávají něco jiného než bití, když mnozí se učí číst a psát a do vojsk prosakují agitátoři – komunisté – počnou se ptát, proč mají bojovat? Ale to již je pozdě. Vypukla válka a oni jako dobytek na porážku jsou odváženi vlaky směrem k SSSR. Hned na
frontě se jich ujímář vycvičeně oddíly SS a s nimi se snaží nacistické hordy ucpat ustupující a prolamující
se frontu. Sta, tisíce Rumunů se však dobrovolně dostávají do sovětského zajetí a po čase jako dobrovolníci jdou po boku Rudé armády v boji až do Berlína. Jiní prchají zpět domů, když zahodili pušky a tvoří kádr poučených agitátorů proti válce a fašismu. Pomáhají svrhnout již tak rozleptaný králův trůn.
Rudá armáda s rumunskými dobrovolníky překračuje hranice státu v osvobozujícím boji; ale osud královských vojsk je zpečetěn. Bojaři udělají poslední pokus udržet se s pravicovými stranami u moci, ale
komunisté s pomocí bezzemků a vesnického proletariátu svrhnou i tuto vládu a země je osvobozená. Dochází k rozdělení půdy mezi pracující lidi. Tuto bouřlivou etapu osvobozujícího se rumunského lidu líčí naše dramatizace na osudu mladého hrdiny Mitrei Cocara z malé vesnice ležící na nekonečné rumunské stepi. Tvrdá a nelidsky svízelná cesta tohoto hrdiny za poznáním – ke svobodě, personifikuje v sobě úděl rumunského proletáře, který prožil těžce vykoupení se z vlády krále a nastolil na věky vládu svých soudruhů.