Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Rozhlasové vzpomínky česko-švédského jaderného fyzika, publicisty a zakladatele Nadace Charty 77. Připravila Jana Olivová. Technická spolupráce Miloš Kot.

Natočeno 2012. Premiéra 1. dílu 28. 5. 2012 (ČRo 3 Vltava, 30 min). Repríza 1. dílu 20. 8. 2017 (ČRo Plus, 23.33 h.), programový cyklus Radiokniha.

Lit.: Olivová, Jana: František Janouch: Rozhlasové paměti. In web ČRo Plus, 20. 8. 2017 (článek). – Cit.: V Radioknize tentokrát představíme barvitou životní pouť profesora Františka Janoucha, který vystudoval jadernou fyziku v Sovětském svazu, poté pracoval v Československé Akademii věd. Po pražském jaru a okupaci Československa v srpnu 1968 ztratil zaměstnání a poté odešel do Dánska a Švédska. Tam založil Nadaci Charty 77. Po pádu komunistického režimu se začal opět silně angažovat v Československu, později Česku.

Když se 22. září 1931 v Lysé nad Labem narodil František Janouch, sotva kdo tušil, jak přepestrý bude jeho osud. Jaderného fyzika jeho studia a zaměstnání zavedly do Sovětského svazu, později se však znelíbil komunistickému režimu a na dlouhá léta opustil svou vlast, aby našel druhý domov ve Skandinávii.

V pořadu Radioknize vylíčí František Janouch své životní peripetie, úspěchy i složitá období. Představí se nám za dob svých studií, kdy se začal hluboce zajímat o jadernou fyziku – a rozhodl se tento obor studovat. Jelikož se však tehdy na Karlově univerzitě jaderná fyzika prakticky neučila, šel za jejím studiem do Leningradu a pak pokračoval do Moskvy.

Po studiích se zapojil do nového jaderného výzkumu doma v Československu. Pracoval v Ústavu jaderného výzkumu ČSAV, kde začal budovat a vedl oddělení teoretické jaderné fyziky, také byl docentem na Univerzitě Karlově. Současně se však zajímal o politiku a aktivně se angažoval koncem 60. let v procesu pražského jara i v protestech proti okupaci Československa v srpnu 1968.

V důsledku toho byl roce 1970 vyhozen ze zaměstnání, nesměl přednášet na Univerzitě Karlově, s manželkou se živili tlumočením. Mezitím se však již stal známým mezi evropskými fyziky, angažoval se při zakládání Evropské fyzikální společnosti, která posléze v jeho dalším životě sehrála významnou úlohu. František Janouch se nakonec – i díky podpoře zahraničních vědců – rozhodl na Vánoce 1973 opustit Československo.

První rok strávil s rodinou v Ústavu Nielse Bohra v Kodani, pak našel na řadu let druhý domov ve Švédsku. Působil jako hostující profesor Švédské královské akademie věd jako vědecký pracovník ve Stockholmu, přednášel v řadě zemí světa. Ve Švédsku také v roce 1978 založil Nadaci Charty 77, která pomáhala rodinám lidí pronásledovaných za komunistického režimu v Československu.

Po pádu komunistického režimu mu bylo znovu navráceno československé občanství a František Janouch se začal silně angažovat přímo v Československu, později Česku. Podle svých vlastních slov je stále pevně zakotven v politice: dodnes je předsedou Nadace Charty 77, byl velvyslancem, poradcem prezidenta Havla, členem vládních komisí, komentuje veřejné i politické dění, ale také popularizuje vědu a zejména jadernou energetiku. Je autorem mnoha vědeckých prací i knih.