Eliška Závodná. Zvuková reflexe města, které sice hovoří německy, ale tvoří nedílnou součást české historie. Redaktor Michal Lázňovský.
Natočeno v roce 2011. Premiéra 7. 3. 2012 (56 min).
Pozn.: Premiéra plánovaná na středu 21.12.2011 byla odložena
z důvodu úmrtí Václava Havla (18. 12. 2011).
Lit.: Závodná, Eliška: Vídeň ve tříčtvrtečním taktu. In web ČRo 3 Vltava, březen 2012 (anotace). – Cit.: „Každá země má své rituály. A také své tradice. Vídeň a s ní celé Rakousko se pravidelně loučí se starým rokem tóny známé melodie ve tříčtvrtečním taktu – valčíkem Johanna Strausse Na krásném modrém Dunaji.
Ten valčík je také tajnou rakouskou hymnou. A symbolem Rakouska. I novoroční dopolední koncert vídeňských filharmoniků pravidelně hraje tento valčík. Když Vídeň začínala tančit valčík, konal se tam ponapoleonský kongres. Vídeň žila kongresem a kongres tančil valčík. Ale také se pila káva a rokovalo se v kavárnách, kterých v té době už bylo téměř padesát. Káva, kavárna, politika -to spolu samozřejmě souviselo. Kde lépe rokovat, scházet se, bavit se, pletichařit a intrikovat než u šálku kávy? A tak se začala – ve tříčtvrtečním rytmu – rodit další legenda. Vídeňská kavárna…
Vídeň je prý jakousi továrnou na zužitkovatelné věci. Lidi, kteří tady kdysi žili a dnes dál žijí, ve městě zanechali bezpočet příběhů a anekdot. Historie se skládá z historek…a ty se samozřejmě týkají i tohoto vídeňského fenoménu. Ostatně vídeňská kavárna se v prosinci minulého roku stala součástí světového kulturního dědictví.
A jak nejlépe charakterizovat vídeňskou kavárnu?
Traduje se, že kavárna je místo, kam můžete chodit proto, abyste mohli být sami – uprostřed společnosti druhých lidí.
Dnešní Vídeňáci – a kavárníci především – se shodují v názoru, že vídeňská kavárna je místo, kde se dá pracovat, žít, odpočívat, flirtovat, číst, potkávat se s lidmi. Z toho vyplývá, že kavárna nemusí být krásná, musí být funkční.
V současné době můžeme ve Vídni ještě vidět přibližně asi padesát tradičních kaváren, jejichž historii můžeme počítat na desítky let (mezi padesáti až sto dvaceti lety). A hosté? Před více než stovkou let patřili do nejrůznějších společenských kruhů a dnes tomu není jinak. Změnilo se mnohé, ale v podstatě zůstalo všechno při starém. Je důležité, aby kavárna „odpovídala“ nárokům své doby, ale kavárna zůstane kavárnou. A zároveň symbolem, pojmem. Proměňuje se zároveň s dobou – ve stylu remix. Ostatně jako celé město.
Připomínat si to budeme s pamětníky (J. S. Machar, J. Hašek, H. Bahr, G. Hofmann-Ostenhof ), ale i současníky (P. Vošahlíková, B. Hamann, I. Schach, H. Miechtner, G. Havelka).