Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

11. 11. 2011

Zbraně noci – síla dne 1/6 (1965)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:20

Vercors(= Jean Bruller). Četba na pokračování z románu francouzského spisovatele. Překlad Jarmila Fialová. Připravila Helena Helceletová. Režie Vladimír Tomeš.

Čte Václav Neužil I. Úvod čte Jaroslav Konečný.

Nastudovala Plzeň. Premiéra 1. dílu 3. 1. 1966, 3. dílu 17. 1. 1966 (Československo I, 9:25 h.). Repríza 1. dílu 3. 1. 1966, 6. dílu 7. 2. 1966 (Praha, 17:30 – 18:00 h.).

Lit.: H. H.: Jak daleko má člověk k člověku? Naše nová četba. In Čs. rozhlas a televize 2/1966 (26. 12. 1965), s. 16 (článek). – Cit.: A proč? Must to tak být? Co se stalo s Pierrem Gangem? — Tyhle a mnohé jiné podobné otázky bychom si mohli klást nad stránky románu, který poprvé otevřeme tento týden, abychom vám z něho četli na pokračování v pondělních podvečerech. Je to román francouzského spisovatele Vercorse „Zbraně noci — Síla dne“, román jednoho z autorů, které naši čtenáři i posluchači dlouho dobře znají a k jejichž dílům se vracejí stále znovu. Za svou čtenářskou oblibu nevděčí Vercors ani vlně módy ani efektnosti nebo samoúčelné atraktivnosti svých příběhů. Právě naopak, jediným jeho důvodem je skutečnost, že středem autorova zájmu je a zůstává ve všech jeho prózách člověk, jeho zápas o poctivost, o pevný vztah k spolubližním — zápas, v němž se obrazuje celé složité vnitřní já, celé nitro životem zraněných a zjizvených lidských bytostí, které přes všechna příkoří neztratily sílu hledat bratry mezi lidmi. To je motiv tak spojený s cestou dnešních lidí na celém světě, že Vercorsovi hrdinové po dočtení posledních stránek zůstávají v jejich povědomí jako dobří přátelé, s nimiž si pevně stiskli ruku.

Cesta za takovým světlem, návrat mezi lidi a hledání možnosti, jak s nimi po prožitých hrůzách znovu jako člověk poctivě žít je také jedinou utkvělou myšlenkou Pierra Cange, hlavního hrdiny dvojrománu „Zbraně noci – Síla dne“, mladého Francouze, člena ilegální odbojové skupiny, který se po konci druhé světové války vrátí z koncentračního tábora. Sku tečnost, že peklo přežil fyzicky, mu nestačí k pocitu, že zůstal člověkem. Jak a díky komu a čemu nakonec znovu dokáže vyúčtovat s vlastním svědomím a stisknout upřímně ruce svých přátel, to zatím prozradit nemůžeme. To se dozvíme z úst Václava Neužila, který vám v režii Vladimíra Tomeše bude z Vercorsova románu číst.

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress