Obrazy melancholie v literatuře. S použitím textů všech období světového písemnictví průvodní esej napsal a sestavil Josef Hrdlička. Režie Ivan Chrz.
Účinkují Ivan Řezáč, Radim Vašinka, Bořivoj Navrátil a Daniela Kolářová.
Natočeno 2006. Premiéra 19. 11. 2006 (20:00 – 21:00 h.; 60min.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 11. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.
Lit.: Hrdlička, Josef: Ve znamení Saturna. Obrazy melancholie v literatuře. In web ČRo 3 Vltava, 11. říjen 2021 (článek). – Cit.: S nastalým podzimem se na Vltavě vydáváme po stopách melancholie. Z lékařství a filozofie, kde má tradice melancholie své počátky, se velmi brzy přenáší také do literatury a do výtvarného umění. Právě literární obrazy od nejstarších písemných památek, přes středověk a renesanci až ke Karlu Hynku Máchovi přináší vltavský Souzvuk. (..)
Historie melancholie začíná ve starověkém Řecku zřejmě někdy v 5. století před Kristem. Původně patřila melancholie do slovníku lékařů. Melainé cholé neboli černá žluč byla jednou ze čtyř tělesných tekutin či šťáv, které hrály důležitou roli v antických lékařských teoriích. Tělesné šťávy (krev, flegma, žlutá a černá žluč) „vytvářejí povahu lidského těla a jejich vlivem je tělo nemocné, nebo zdravé,“ píše Hippokratés.
Podle antických lékařů je melancholie také chorobou způsobenou přebytkem černé žluči nebo jejím špatným smíšením s ostatními šťávami. A přestože příčiny melancholie byly tělesné – dodnes ovšem nevíme, co vlastně černá žluč byla – její znaky jsou podle Hippokrata duševní: „Jestliže bázeň a smutek dlouho trvají, jsou známkou melancholie.“ (…)