Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

22. 8. 2011

Městečko (1992)

Filed under: Povídky — Přemek @ 11:28

Jan Kameník. Povídka. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkuje Pavel Pípal.

Natočil Český rozhlas v roce 1992. Repríza 31. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 30 min.).

Pozn.: Pod pseudonymem Jan Kameník publikovala česká básnířka a spisovatelka s pohnutým osudem – Ludmila Macešková, která se mimochodem narodila před 110 lety. Její povídka Městečko patří mezi fantastické prózy a můžeme ji vnímat jako obraz mystické cesty autora, ale také jako intimní výpověď o lidském nitru a hledání boha.

„Městečko“ je obraz světa, o němž Kameník píše jinde báseň „Příklop otroctví“ /14/. Je to svět, který člověka pohltí, rozdrtí a zničí, pokud se mu tento poddá. Vazba vnějšího člověka na tento svět je nesmírná, vrací se k němu, setrvává v něm i přesto, že je to svět strachu, krutosti, ponížení a nespravedlnosti. K tomuto zcela obecnému obrazu profánního světa jako protipólu spirituální krajiny se u autorky žijící ve zcela specifických společensko-politických poměrech přidává i konkrétní odkaz na realitu: „Spravedlnost? To jsou přece oni,… Ti co škrtí a mrzačí své spoluobčany.. pravdu mají také oni.. Náležíme jim všichni. Nač se zdráhat, jsou-li nejsilnější?“

Lit.: anonym: Jan Kameník: Výhybkář a Městečko. Dvě povídky ze sbírky Učitelka hudby. In web ČRo 3 Vltava, 31. říjen 2021 (článek). – Cit.: Co mají společného básník Jan Kameník a básnířka Ludmila Macešková? Kromě jména vlastně úplně všechno. Na začátku 20. století se nehodilo, aby žena psala o jiných tématech než o lásce a radostech života. Ludmila Macešková, rozená Poprová, se proto rozhodla, že se ve svých dílech promění v muže a bude psát, o čem chce.  (…)

Právě témata nesvobody, útlaku, totality a obecných poměrů v tehdejší společnosti lze v dílech Ludmily Maceškové najít. Na rozdíl od básní, kde je to většinou jeden z hlavních motivů sbírek, se jako prozaička věnuje i jiným tématům. V povídce Výhybkář je to třeba člověk na úplném okraji společnosti, která už ho vnímá jen jako podivína. I když ho vlastně nikdo moc nezná, takovou nálepku se mu nedaří strhnout.

V povídce Městečko se zaměřuje na to, jak se žije člověku v totalitě, kdy nesmí ani vyslovit co si myslí a dělat vše tak, jak by měl? A jak se vše odráží na jeho chování a i na těle?

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress