Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

18. 11. 2010

Brambora byla pomeranč mého dětství 1/10 (2002)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:57

Bohuslav Vaněk-Úvalský. Připravili Dimitrij Dudík, Jan Halas. Zvukový mistr Tomáš Gsöllhofer. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkují Aleš Procházka, Tatjana Medvecká a Richard Honzovič.

Natočeno 2002 (10 x 25 min.). Premiéra 1. dílu 2. 2. 2004 (ČRo 2 Praha, 22:15 h.). Repríza 10. – 20. 11. 2025 (ČRo České Budějovice) v cyklu Podvečerní čtení.

Pozn.: „Život je přesně takový, jako chceš, jen když nic nechceš“. Úryvek z postmoderního románu, který se odehrává v 70. letech v Československé socialistické republice. Jeho hlavním hrdinou je dvouhlavý chlapec Piolin, žijící na pražském předměstí. Prozaik Bohuslav Vaněk-Úvalský napsal román, který se zřejmě zařadil mezi letošní prozaické bestsellery. Své možné čtenáře jistě zaujal již ve chvíli, když ho spatřili na knihkupeckých pultech. A to jednak svým názvem: Brambora byla pomeranč mého dětství, a jednak obálkou, na níž jsou různými typy písmen uvedena rozličná jména či hesla, jako Kabrhelová – splníme – nedáme – přestavba – práskač – dočasně – Colotka – mír či komunismus.

O textu samotném autor na obálce knihy napsal: „Sedmdesátá léta. Chromy nárazníků a modré nebe. Transparenty a hesla. Zaříznuté naděje a arokola. Anticharta, moskviče, nepoživatelné kubánské pomeranče. Předstírané nadšení. Zákazy. Automat Koruna a diktatura proletariátu. Zatímco v Anglii řvou punkeři o bídě světa, v Československu zpívají umělci na lopatkách trapné songy o míru. A někde v tom oparu, uprostřed vikslajvantového štěstí a raket jsem zahlédl klátivou postavu dvouhlavého Piolina. V časech, které teprve přijdou, se stane posledním prezidentem sjednocené Evropy. Toto je příběh jeho dětství, prožitého ve zmatené době.“

Lit.: Novotný, Vladimír: Báječná léta s druhou hlavou. In Týdeník Rozhlas 27/2002 (1. 7. 2002), s. 4 (knižní recenze). – Cit.: Dvaatřicetiletý talentovaný prozaik Bohuslav Vaněk-Úvalský (vlastním jménem Bohuslav Vaněk) charakterizuje sám sebe jako člověka, který ,je dosud majitelem Krásného nakladatelství, které vydávalo poezii“. Nejenom poezii! Vždyť tam vyšlo i autorovo vrcholné dílo, jeho první román Poslední bourbon (s nadtitulem Hubotřasný román). Nedávno ho reeditoval brněnský Petrov a ve stejném nakladatelství nyní vychází další prozaický opus Vaňka-Úvalského – jeho retrospektivní mozaika se záměrně bizarním názvem Brambora byla pomeranč mého dětství. Máme co činit s dalším výtvorem z nekonečné řady „posledních knížek o dětství“, známých mj. z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, teď však už ve vyprávěních tohoto typu může dojít jak na reálie politické, tak na rozmanité fenomény sociální reality (například na červenou limonádu, Vietnamky či monoskop). Tato retrospektiva se odehrává zejména před rokem 1980, kdy v Čechách podle spisovatele vládlo předstírané nadšení, arakola, nepoživatelné kubánské pomeranče, zaříznuté naděje, trapné songy o míru a automat Koruna.

Už jen z těchto „klíčových slov“ je zjevné, že si autorovo vzpomínkové vyprávění vychutnají nejvíce ti, kdo tenkrát stejně jako Vaňkův hrdina pozvolna vstupovali do věku teenagers, anebo jim právě tehdy odrůstaly první ratolesti. Jenomže Vaněk-Úvalský zde v zaujetí pro postmodenu groteskní všehochuť honí přespříliš zajíců najednou! Zpočátku rozehrává historii hošíka, který se narodil jako dvouhlavý (neb maminka byla znásilněna dvěma vojáky Varšavské smlouvy) a někdy v našem třetím tisíciletí se stane posledním prezidentem Svobodně spojených evropských národů. Tato burleskní linie však stále víc ustupuje do pozadí a těžištěm knihy se stávají autobiograficky vyznívající příhody a příběhy z periferních čtvrtí Prahy z pohledu klučičí party. Míčem k českému světu zhruba před pětadvaceti lety je tady svérázný slovníček pojmů a reálií, otiskovaný paralelně s vlastním textem: mj. inkoust, soudruh, BESIP, družba, srdečně se zasmát, kapitalisté, KSČ, Svět motorů, NDR, Pedro, Pionýr, tesilky, vitacit, kanagom, výraz „boží“, medvěd Miška aj. Závěr: Lepší už to nikdy nebude. Kéž by se to netýkalo příštích autorových knih!

Lit.: Toušková, Martina: Brambora byla pomeranč mého dětství. Historky z mládí v socialistickém Československu. In web ČRo České Budějovice, 20. 11. 2025 (článek). – Cit.: Historky z dětství partičky kluků, do níž patří i dvouhlavý Piolin, pozdější „první a poslední prezident sjednoceně rozvrácené Evropy“, které zažívali v 70. a 80. letech minulého století v tehdy socialistickém Československu. Stejně jako autor knížky Bohuslav Vaněk-Úvalský… (…)

V příběhu o dospívání v době předlistopadové za prezidentování JUDr. Husáka nechybí slovníček pro generace narozené už ve svobodném státě. Abychom všichni věděli, co to byl melouch, plynová maska, Svět motorů nebo cucací špalek.

Román Brambora byla pomeranč mého dětství vyšel poprvé v roce 2001, v obnoveném vydání v roce 2022. (…)

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress