Toon Tellegen. Kompletní audiokniha. Překlad Jiřina Holeňová. Režie Vít Dvorský.
Čte Petr Pochop.
Natočeno 2026. Vydalo Čti mi! v roce 2026 (MP3, celková délka 2 hod. 22 min.). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Pro soubor třiačtyřiceti filozoficky laděných minipovídek nizozemského praktického lékaře, básníka a spisovatele jsou příznačné půvabná poetika, přemýšlivost, ironie, humor, absurdní logika a hra s konkrétními i přenesenými významy. Autor v leckdy groteskních, tragikomických příbězích ukazuje na vztahu dvou babek lásku na pozadí chátrání, stáří a smrti, lásku zbavenou romantických představ a klišé, lásku s jejími jistotami i nejistotami. (anotace)
Lit.: Tarnovský, Marek: Jak znějí dvě staré babky, které se milovaly. In web Naposlech.cz, 11. 6. 2026 (recenze). – Cit.: Co dělá člověka člověkem a proč stojí za to žít, i když se chce jednomu radši umřít? Dá se milovat a nemilovat téhož člověka naráz? A je v každém setkání už přítomno i budoucí opuštění? Člověk nemusí být filosof, aby ho čas od času takové otázky napadly. Právě schopnost sám sebe se tázat, odpovídat si a následně se zařídit, definuje podstatu lidství. Dvě staré babky Toona Tellegena tato témata rozvíjejí formou absurdních a znepokojivě přesných miniatur o stáří, lásce, tělesnosti, opouštění i smrti.
Vydavatelství Čti mi! je nyní uvádí v audioknižní podobě v interpretaci Petra Pochopa a režii Víta Dvorského. Výsledkem je intimní poslech, který se tváří jako něžná groteska, ale pod povrchem se dotýká těch nejzákladnějších lidských otázek.
O stáří, lásce a tabu
Letos pětaosmdesátiletý holandský lékař Toon Tellegen proslul jako básník a spisovatel zaměřující se především na tvorbu pro děti. Svým čtenářům pokládá otázky prostřednictvím příběhových básní, pohádek nebo krátkých povídek tak, že na minimální ploše obsáhne – byť často jen pocitově – některý životní motiv či problém v nebývalé úplnosti. Jeho soubor třiačtyřiceti kratičkých povídek Dvě staré babky (knižně vydalo Argo v roce 2009) je jednou z pouhých dvou knížek tohoto pozoruhodného autora, která vyšla česky, a to v jazykově nádherném překladu Jiřiny Holeňové, která moderní nizozemskou literaturu studovala přímo u zdroje, na univerzitě v Groningenu.
Knížka pro dospělé neunikla mimořádné čtenářské pozornosti, ani oku slovesných dramaturgů: v roce 2019 načetl výběr z povídek v rámci rozhlasových Stránek na dobrou noc Jan Vondráček, po zhruba sedmi letech látka zaujala i herce pražského studiového Divadla D21 Petra Pochopa, který zároveň patří mezi komunitu interpretů vydavatelství Čti mi! „Petr si moc přál tuhle knížku nahrát a já jsem nesmírně rád, že se nám k ní podařilo získat práva,“ říká k dramaturgickému nápadu režisér Vít Dvorský.
„Dvě staré babky jsem dostal od kamarádky k narozeninám před nějakými pěti lety a zamiloval si je po prvních pár větách. Už při čtení mi běželo hlavou, co všechno by se s těmi povídkami dalo dělat. Na první pohled mě zaujalo už nejzjevnější téma, totiž sexualita starých lidí, kterou jako bychom obecně vnímali jako něco nepatřičného. Tellegen tohle tabu otvírá hodně odvážně, ale zároveň s velkým citem,“ neskrývá své nadšení Pochop. (…)
„Právě v té sevřené dokonalosti se ale skrývá možná největší úskalí interpretace. Protože jde o takhle sevřené miniatury, nesmí žádná věta spadnout pod stůl, je třeba vážit každou pauzu, ale taky třeba pracovat se zřetelně znějícími konci vět. Tyhle herecké techniky odrážejí právě tuhle vnitřní strukturu těch textů,“ vysvětluje Pochop své pojetí. „A k tomu bylo ještě potřeba volit takový styl vyprávění, který odpovídá tomu, jakým způsobem podávají příběhy ve Čti Mi!“
Co tím myslí, je zřejmé od prvních vět. Vyprávění je sice na mnoha místech herecky ztvárněné, obzvlášť v přímých řečech, ale s jistou uměřeností, která vlastně odpovídá způsobu, jakým čtou nadanější rodiče svým dětem. Takováto interpretační intimita založená primárně na prožitku sdílení nesklouzává v Pochopově pojetí k rezignaci na herectví, jen jí ho podřizuje. A kupodivu díky němu přestávají být důležité i nepatrné technické chyby, které se nahrávce v určité míře nevyhnuly.
Jistěže by šlo tuto knížku pojmout trochu, či dokonce úplně jinak – jako hlasový kabaret nebo naopak ještě intimnějším způsobem. Tato výjimečná předloha totiž umožňuje prakticky cokoli. Například i divadelní zpracování, přestože tahle možnost při čtení ani při poslechu vytane na mysl spíš náhodou. Trio holandských nezávislých herců Thomas, Sacha en Jos uvádějí své představení už skoro čtyři roky. „Mně se ta náhoda stala, prakticky od prvních stránek jsem začal přemýšlet o inscenování v rámci dramatických kurzů, které vedu,“ usmívá se Petr Pochop. „Mám kurzy pro všechny věkové kategorie, přemýšlel jsem o těch nejmladších nebo i o propojení všech možných věkových kategorií. A přemýšlel jsem i o tom, jak by takové představení vypadalo. Bylo by určitě plné pohybu, pantomimy, ale vždycky by na konci zbyl jeden z těch krásných textů.“
Tyto texty máme nyní možnost poslouchat rámované francouzsky melancholickou akordeonovou melodií, která jako by podtrhovala to, že za veškerou absurditou se u Tellegena ukrývá hluboká tragika a existenciální smutek, ale také obrovská lidskost.
Audiokniha vydavatelství Čti mi! tak není jen sbírkou vtipných miniatur, ale svědectvím o tom, že touha po blízkosti zůstává i ve stáří stejně palčivá jako v mládí. Je to milý i znepokojivý poslech, který umí ve stejnou chvíli pohladit i zabolet, a který dokáže přemýšlivějšího posluchače dovést až tam, kde začíná poznání.