Jak vypadalo za studené války pohrávání s takzvaným jaderným kufříkem? Historii zbrojení i vývoj principu vzájemného zaručeného zničení – tomu se věnuje historik Jan Adamec a Jan Sedmidubský.
Natočeno 2026. Premiéra 14. 3. 2026 (ČRo Plus, 20:05 h.; 54 min.) v cyklu Studená válka. Repríza 15. 3. 2026 (ČRo Plus, 11:07 h.).
Lit.: Sedmidubský, Jan: Největší bitvy studené války: Pohrávání si s jaderným kufříkem. In web ČRo Plus, 14. 3. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když Harry Truman v rádiu ohlašoval kapitulaci Japonska, věděl, že do poválečné éry vstupuje oproti Stalinovi ve výhodné pozici. Spojené státy měly zbraň, jejíž ničivost překonala dosud představitelné meze. Jenomže k čemu je jaderná bomba, když ji nemůžete použít?
Ještě na konci 40. let to vypadalo, že jaderné zbraně budou jenom další položkou v portofoliu.
Korejská válka, kterou začali severokorejští komunisté s tichou podporou SSSR, byla prvním velkým poválečným konfliktem mezi Sověty a Američany, byť zprostředkovaným. Šlo tedy zároveň o situaci, ve které generalita obou stran poprvé řešila novou otázku – máme nový typ zbraní. Co s nimi? Dá se s nimi vyhrát další válka?
Během korejské války generál Douglas MacArthur a někteří vysocí vojenští činitelé, a dokonce i americký prezident Harry Truman, v té době zvažovali různé varianty, jak jediným úderem zastavit čínská vojska, která se do země hrnula na pomoc severokorejskému komunistickému režimu.
Že k dalšími použití jaderných bomb a k nekontrolovatelné eskalaci nedošlo, bylo jednak zásluhou Trumanovy rozvahy, s níž odolal radikálním nápadům svých generálů, ale svou roli sehrála i ztráta jaderného monopolu USA (v roce 1949 získal jadernou zbraň i SSSR). (…)