Leonid Andrejev. Překlad Alois Hetzl. Rozhlasová dramatizace Zdeněk Endris. Režie Miloslav Jareš.
Osoby: Hlas — Chaggari — Chorre — Marietta — Abbé — Dan — neznámý — první, druhý a třetí rybář — první, druhá a třetí žena — Filip — námořníci – lid.
Natočeno 1941. Premiéra 7. 3. 1941 (Praha, 20:10 – 21:10 h.).
Lit.: Endris, Zdeněk: K dramatisaci Andrejevova ,Oceánu‘ (Pražská stanice vysílá Endrisovu dramatisaci Andrejevova románu „Oceán“ 7. března t. r. v režii Jarešově.). In Náš rozhlas 9/1941 (2. 3. 1941), s. 6 (článek). – Cit.: Šestnáctiletý student Leonid Andrejev, chtěje zkoušet svůj osud, položil se jednou mezi koleje před jedoucí vlak. Osud ukázal se milostivým. Konstrukce lokomotivy měla výjimečně vysoký topný rošt. A tak mladý chlapec, který prožil jistě chvíli nejhrůznějšího očekáváni, vrátil se večer domů těžce zadýchán šíleným zážitkem. — Otevřte Andrejevova knihu: povídky, román, dramata. Prožíváte mrazivé chvíle, něco děsivého nad vámi letí, tiskne vás k zemi, hrozí úderem přímo mezi oči. Srdce se rychle zpovídá. Najednou úžasný černý mrak mizí a před očima se vyjasní. To, co ve vás promluvilo, byť to bylo vyvoláno hrůzou, mělo svou elementární jistotu. Pravda, kterou Andrejev vykládá, má temnou kulisu odvážných záhybů, často nasáklou hořkým pesimismem. A přece není možné popřít její životnou hodnotu. Eruptivní analytická sila a virtuosní styl nutí nás k přirovnáni k E. Poemu.
Kdysi V. E. Fridenberg srovnal Andrejeva s člověkem, který se nebezpečně naklonil nad propastí. Co tam spatřil, bylo takového druhu, že vrátil po vzoru Ivana Karamazova svůj „vstupní lístek“. — Kritika uznala Andrejeva za výjimečný zjev v ruské literatuře. Později rozpoutaly se o něho vášnivé spory. Zatím co za ním stál Gorkij, Bunin, Telešov, Jasinskij, Michajlovskij a jiní, v Jasné Poljaně kruh L. N. Tolstého pronesl nad ním kletbu. Vliv Andrejevův na mladou generaci současné doby byl téměř tak silný, jako práce Dostojevského.
Andrejev zaslouží si vnímavé pozornosti. I když jeho reálné a nadreálné obrazy vzbuzují úzkost svou syrovou černí, prýští z jeho slov přísná životní pravda. Je to čestný pesimismus. — Krajní literární poctivost zařadila ho na místo nenapodobitelných literátů.
Český rozhlas provede Andrejevův zdramatisovaný román „Oceán“. Kdo zná Andrejeva z jeho románů i dramat, bude snad překvapen novým tónem, který uslyší z „Oceánu“. Tísnivá tesknota je stále nadlehčována tichou, horkou důvěrou srdce. Po bouřné noci malé louže, zapomenuté oceánem, lesknou se na sametových písčinách jako čistá zrcadla. V rybářské osadě žije se zdánlivě tiše a zbožně. Muž, který po odvážných dobrodružstvích na moři nařídí černé plachty k pobřeží, zakotví v klidné zátoce. Najde lidi, ženu, lásku. Ale na zemi navštěvuje člověka mnoho smutných a podivných snů. Muž, zvaný Gart, po prvním nasycení své touhy ochlazuje žárlivost krví. Má být trestán. Garta odchoval prudký, nekompromisní, spravedlivý otec-Oceán. Gart tím víc mezi lidmi čeká trest, spravedlnost. Spatří svůj omyl. Je v zemi kejkliřů. Nic nezdrží jeho divoké srdce.
Mezi pracemi Leonida Andrejeva zaujímá „Oceán“ zvláštní místo. U nás Hetzlův překlad osudovou náhodou nepronikl na širší knihkupecký trh. Zapomenutou dobrou knihu našel jsem v malém budějovickém nakladatelství. V době, kdy znovu hlásí se inscenování Andrejevovy hry „Ten, jejž políčkují“, poskytne rozhlas svým posluchačům příležitost slyšet v dramatickém zpracování méně známou, ale myšlenkově silnou a dramaticky velmi údernou práci význačného ruského autora.