Jaký byl osud židovského obyvatelstva na Volyni? A jak se volyňští Češi zapojili do bojů druhé světové války? Nové Hlasy paměti připravili novinářka Lucie Korcová a ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa.
Natočeno 2026. Premiéra 11. 2. 2026 (ČRo Plus, 20:32 h.; 27 min.).
Lit.: Korcová, Lucie: „Za chalupu grunt!“ Češi odcházeli na Volyň za lepším životem, čekaly je ale dřina a za války teror. In web ČRo Plus, 11. 2. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Za chalupu grunt!“ Tak znělo heslo, pod kterým v druhé polovině 19. století odcházely tisíce Čechů na Volyň. V oblasti, která leží na severozápadě dnešní Ukrajiny, dokázali vybudovat své nové domovy. Hluboké rány způsobené především druhou světovou válkou se nesmazatelně vryly nejen tváře Volyně, ale i do příběhů volyňských Čechů.
Levná půda a na několik let úleva od daní – to byly hlavní taháky, kterými car Alexandr II. lákal od roku 1868 české obyvatelstvo na Volyň. „Byli to sedláci z Moravy a Čech. Přicházely celé rodiny,“ popisuje ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa. „Češi přinesli do té oblasti mnoho nového. Třeba chmel, protože byli vynikající ve vaření piva.“
Jednou z novinek, kterou Češi na Volyni zavedli, bylo hnojení. Jiří Hoffman vzpomínal pro Paměť národa na to, jak se ukrajinští sedláci chodili ptát, co to Češi házejí na pole a proč to tak smrdí. Z legrace si pak chodili čuchat k českým bramborám, jestli nejsou cítit po hnoji. (…)