Filosofka Albína Dratvová byla v mnoha směrech průkopnicí ženské vědy u nás.
Natočeno 2013. Premiéra 28. 11. 2013 (ČRo Plus, 49 min.). Repríza 19. 1. 2026 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument Plus.
Lit.: Hertl, David: První česká docentka přírodních věd Albína Dratvová: „Pracovat, pracovat, pracovat.“ In web ČRo Plus, 28. 11. 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Sešněrovala jsem svůj život tak strašně, že by to jiný nevydržel. Už ani nečtu; o jiných zábavách se vůbec nedá mluvit. A pořád nemám času. Je to už hanba,“ napsala v dubnu 1930 do svého deníku Albína Dratvová.
Za dvacet let trvání první republiky získalo na Univerzitě Karlově docenturu jen devět žen. Byla mezi nimi i vůbec jediná česká filozofka přírodních věd a do poloviny třicátých let i jediná vlivná česká filozofka vůbec, Albína Dratvová.
Pozoruhodná žena, jejíž vědecké snažení – třeba o možnost publikovat nebo přednášet – se téměř vždy, když byla na dosah cíle, minulo s dobou; a jejíž životní příběh by byl dobrým námětem pro film, kdyby… Kdyby oblastí aktérčina zájmu nebyly věci tak těžko uchopitelné, jako právě filozofie nebo psychologie. Stačí jen ocitovat jména vysokoškolských učebnic, které se Albína Dratvová chystala sepsat: Filosofické základy fysiky, Metodologie přírodních věd, Metodologie matematiky nebo Logika se zvláštním zřetelem k přírodním vědám.
Příběh Albíny Dratvové zůstává strhujícím příběhem ženy, která se vymykala běžnému průměru své doby. Rodačka (1891 nebo 1892) z Prahy absolvovala postupně Státní ženský učitelský ústav (1911), akademické gymnázium (1913) a nakonec filozofii a matematiku na Univerzitě Karlově, zakončenou roku 1918 titulem doktorky filozofie.
Jako pro každou z nemnoha dalších žen, které se něčím podobným mohly pochlubit, byla i pro ni připravena kariéra středoškolské (gymnaziální) profesorky se vším všudy, co k tomu patřilo – tedy především s doživotním „celibátem“ v podobě nemožnosti vdát se a založit rodinu. (…)