Jiří S. Werten. Rozhlasová hra. Hudba Miroslav Ponc. Režie Miloslav Jareš.
Osoby: Tameike – Gunar – Ogao – Viccini – hostinský – Ume – otec – lodník – sluha na lodi – gejši – plavci na řece.
Natočeno 1942. Premiéra 8. 3. 1942 (Praha, 16:00 – 16:45 h.).
Lit.: anonym: K dramatickému pořadu. In Týden rozhlasu 10/1942 (7. 3. 1942), s. 6 (článek). – Cit.: Dvě odlišné hry v programu pražské stanice přinese nám druhý březnový týden. Obě jsou sice od domácích autorů, ale jedna, „Papírový ideál“ odehrává se v našem prostředí a druhá „Tameike“, zanáší nás do dalekých krajů Japonska, země práce a překotného tempa, ale také země poesie a krásy. A právě ta zvláštní poesie kraje i lidu je to, co nejvíce upoutá oko i mysl každého Evropana, takže při zaklínadle Japonsko rozkvetou nám před očima větévky sakur, zazní teskné písně gejš a velikou tori vcházíme do světa tisice básní a bájí.
I když tomu není ve skutečnosti zcela tak anebo jenom tak, přece je jisté, že Japonec je mnohem bližší chápání a prožití krásna než my. Je známo, že po dlouhém pochodu nebo po skončeném boji dovede japonský voják dlouho a bez omrzení pozorovat západ slunce nebo se obdivovat měsíci nad jezerem. Tak synové a dcery Nipponu jsou nám především národem básníků, křehkých gejš a Japonsko je nám zemí věrné lásky, hrdinství a zemí, kde konečným řešením a jediným ethickým východiskem je smrt, smrt bez tragiky.
A takové je tedy Japonsko a jeho lid, jak nám je předvádí naše nedělní hra, která se podle své hrdinky nazývá „Tameike“ a kterou pro rozhlas napsal mladý dramatik Jiří Werten. Jeho jméno neslyšíte v rozhlase po prvé. Posluchačstvu se představil již v ruce 1940 dramatisací Hálkovy „Muzikantské Lidušky“, aby rok nato byla provedena jeho původní rozhlasová hra, veselohra „Malířská historie“. A tentokrát je hrána jeho třetí práce, lyrická, ale při tom velmi dramatická hra „Tameike“. Není bez zajímavosti, že je stavěna na skutečné vlastnosti jisté jihoamerické rostliny (v naší hře přenesené do Japonska), která vadnouc vydává opojnou a nezdravou vůni, byť ne smrtící, jak vyžaduje naše hra.
„Tameike“ není tedy hra japonského autora, ale hra o kouzlu Japonska, o lásce Evropana ke gejše a uvádí oba odlišné světy do duchovního konfliktu, v němž duchovně vítězí svět „od přírody“ lepší. Japonsko bylo již několikrát dějištěm našich her, na př. již dříve vysílané „Vesnické školy“ a nedávno provedené „Asagao“ (obou od japonských autorů) z nichž poslední, díky rozhlasovému provedení, byla „objevena“ i čtenářstvu novým vydáním knihy a návštěvníkům divadel jejím scénickým provedením. Hru uslyšíte v režii Miloslava Jareše. (…)