Martin Králíček. Rozhlasová hra. Hudba ing. Jiří Žižka. Dramaturg Dušan Všelicha. Režie Miroslav Buriánek.
Osoby a obsazení: Lydie (Monika Švábová), Josef (Pavel Pavlovský), řidič (Tomáš Šolc), ing. Skála (Milan Vlachovský), ing. Švarcik (Jan Gross), úředník (Zdeněk Mucha), autor (Ivan Gübel), muž (Miroslav Popek).
Nastudovala Plzeň v roce 1989. Premiéra 11. 10. 1989 (Praha, 19:15 – 20:04 h.).
Lit.: duša (= Všelicha, Dušan): Martin Králíček: Velká voda malých dešťů. In Rozhlas 42/1989 (2. 10. 1989), s. 4. (článek). – Cit.:
— Co se děje?
— Nic.
Jak často slyšíme dialog s podobným obsahem, jak často jsme jeho aktéry. Protože často se nám jeví, že se celkem nic neděje a život klidně plyne. Jen zapomínáme v tu chvíli, že spíše odplývá, než plyne. Život bez dramatických událostí nám připadá vyrovnaný a přitom přehlížíme, jak do něho po malých kapkách přibývá něco, co bychom ve větší dávce se zděšením odmítali. Co se děje? Nic. Nic se neděje a najednou se bortí vztahy, najednou nemoci, najednou ze statistických úspěchů realita předposledních míst v evropských tabulkách. V takové situaci se nalézají hrdinové hry Martina Králíčka Velká voda malých dešťů. Hra vypráví o dešti, který není vidět a skoro není slyšet, je to jen takové skryté šumění někde nahoře, snad v mracích, snad ve větvích stromů, o dešti, o jehož samotné existenci jsme ochotni pochybovat A vypráví také o následcích tohoto pochybného deště, které ale reálně existují a působí na život hrdinů hry. V rozrušeném životním prostředí kraje, kde žijí, stačí totiž už jen málo, a jsme na prahu katastrofy. Jako by si autor hry napsal do záhlaví starou orientální moudrost o vodě, která nikdy neútočí, ale svou cestu si vždycky najde. A i když je to trochu klišé, dodám, že to neplatí jen o vodě.