Ladislav Pecháček. Kompletní audiokniha. Hudba Karpof Brothers. Režie Daniel Tůma.
Čte Kajetán Písařovic.
Natočeno 2025 (studio Karpofon). Vydalo AudioStory 3. 11. 2025 (MP3, katalogové č. AY329; celková délka 10 hod. 28 min.). Ukázky k poslechu zde.
Pozn.: Drsný, tragikomický příběh o závislosti na alkoholu a cestě k uzdravení, odehrávající se v protialkoholní léčebně. Hlavní hrdina, Lexa, se snaží alkoholové závislosti zbavit. Nedostudovaný vysokoškolák, živící se jako topič, se dobrovolně podrobí léčení. V léčebně vyslechne mnoho problémů ostatních pacientů. Objeví v sobě schopnost psát a čerpat poučení z jejich příběhů.
Román lékaře Ladislava Pecháčka byl také úspěšně převeden na filmové plátno v hlavní roli s Milanem Kňažkem. Ladislava Pecháčka proslavilo zejména autorství úspěšné hexalogie Jak svět přichází o básníky (podle prózy Amatéři), Jak básníci přicházejí o iluze, Jak básníkům chutní život, Konec básníků v Čechách, Jak básníci neztrácejí naději a Jak básníci čekají na zázrak. (anotace)
Lit.: Růžičková, Iva: Příběh o tom, proč pít, ale i proč nepít. In web Naposlech.cz, 13. 1. 2026 (recenze). – Cit.: Tak jako se dobří holubi vracejí, tak se vydavatelství AudioStory vrátilo ke klasické látce Ladislava Pecháčka, která je známá především ve své filmové verzi z roku 1988 s Milanem Kňažkem v titulní roli, Miroslavem Macháčkem a dalšími. Režisér Daniel Tůma se rozhodl tuto mimořádnou literární výpověď vložit do rukou interpreta Kajetána Písařovice.
Žánrově bychom mohli Pecháčkův román pochopit jako beletrii, která vypadá, jako by byla autofikcí, natolik se mu podařilo vložit do textu ráz osobní zkušenosti. Oproti jeho nejslavnějšímu dílu, filmovým povídkám sloužícím jako námět hexalogie počínající snímkem jak Konec básníků v Čechách, je román Dobří holubi se vracejí křehčího, intimního charakteru. Nese melancholickou poezii lehce říznutou místy ironickými podoteky a tematicky uchopuje existenciální otázky, a to především závislostní problém jakožto zápas člověka se sebou samým. Ladislav Pecháček je rovněž autorem scénáře filmového zpracování.
Oproti svému zvyku se nechal zkušený interpret Kajetán Písařovic inspirovat espritem hereckého projevu Milana Kňažka, přestože obvykle nechce být filmovým pojetím ovlivněn. Výsledkem je, že se přednesem usadil na té hlubší ze svých hlasových poloh, při níž deprese člověka, kterého stíhá jeden neúspěch za druhým, výborně vyniká. Pecháčkův text se někdy blíží tvarově poezii v próze, a tak také Písařovic nechává při četbě jakoby zpomalit čas, pracuje s pauzami a promyšlenou dikcí. Ovládá perfektně lakonický projev životem i sebou samotným zklamaného člověka, který sleduje dění se lhostejností, pod níž však nechává cítit bolest.
Hlavní hrdina Lexa byl před pobytem v léčebně topičem, v protialkoholní léčebně je také topičem a i po propuštění se živí jako topič. Ponurost a zdánlivá nedbalost při změnách tempa ve větě, jakou Písařovic užívá, sluší tématu a dodává na dojmu, jako bychom sledovali něčí deníkový záznam či pozorovali, jak se mluvčí rozpomíná a někdy hovoří váhavě, jindy s dychtivostí. Právě Lexův deník hraje v příběhu svou roli, stane se mu určitou životní kotvou, psaní jako takové záchranným lanem, nicméně později hrdina popírá, že by šlo o jeho vlastní příběh, slovy: Všechno jsem si vymyslel.
Živelnosti naopak herec popustil uzdu v dialozích, v nichž je tradičně velmi silný. V Lexových vzpomínkách na rozhovory rodičů či těch, u nichž bylo třeba herecky podpořit určitou grotesknost, nasadil pro kontrast Písařovic ironizující falzet. Dobří holubi se vracejí je příběhem o tom, proč pít, ale i proč nepít, jak sám interpret zhodnotil v našem rozhovoru, ale je to také milostný příběh a dokument podivné doby, v níž jste se mohli dostat do problémů kvůli žertovné písni. Rovněž je ale silným prvkem celého díla hudba. Popěvky, které v audioknize uslyšíte, zpívá Písařovic tak, jako si zpíváme doma, když nás nikdo neslyší a nemusíme se stydět před ostatními. To znamená beze snahy o perfektní pěvecký výkon, ale uvolněně a s upřímností, ba zasněně. Korunu umělecké souhře režiséra Daniela Tůmy s interpretem dodává úroveň hudebního doprovodu, který podkresluje melancholii, ale i tísnivost.