Jak se ženy cítí, když se po setmění pohybují po městě? Audio dokument „Čau šťávo, kam tečeš?“ přináší osobní svědectví o tom, jaké drobné i zásadní volby činí, aby se cítily bezpečně. Připravila Anna Váchová. Dramaturgie Martina Pouchlá. Mistr zvuku Samuel Sochatzi.
Natočeno 2025. Premiéra 2. 11. 2025 (ČRo Plus, 14:34 h.). Repríza 29. 3. 2026 (ČRo Plus, 14:34 h.) v cyklu Dokument Plus.
Pozn.: Koncept dokumentu vznikl jako závěrečná práce v kurzu Audio Dokument na Katedře mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity pod vedením Jana Hanáka.
Lit.: Váchová, Anna: Čau šťávo, kam tečeš? Dokument o večerním městě očima žen vypráví o strachu i odvaze. In web ČRo Plus, 29. 3. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jak se ženy cítí, když se po setmění pohybují po městě? Dokument Čau šťávo, kam tečeš? přináší osobní svědectví o tom, jaké drobné i zásadní volby činí, aby se cítily bezpečně. Devět z deseti mladých žen se podle výzkumu agentury NMS ocitlo v nepříjemné situaci s muži. Autorka Anna Váchová, studentka sociální antropologie na Masarykově univerzitě v Brně, dává hlas těm, jejichž obavy často zůstávají skryté.
Strach při pohybu na veřejnosti může mít kořeny už v dětství: „Bylo mi jedenáct a jezdila jsem ze školy stejným autobusem. Seděl tam muž, který na nás s mojí sestrou neustále zíral. Už tehdy jsem věděla, že je to špatně. Každý pátek jsem měla strach, že tam zase bude,“ vzpomíná jedna z hrdinek audiodokumentu.
Podobné situace se opakují i v dospělosti. „Šla jsem domů po zavírací směně, bylo kolem druhé ráno. Uslyšela jsem za sebou kroky,a když mě muž doběhl, stáhl si kalhoty a zablokoval cestu. Začala jsem křičet a utíkala pryč,“ popisuje další žena.
Strach z podobných setkání pak ovlivňuje každou další cestu po městě. Někdo volí jinou trasu, jiný raději telefonuje s kamarádkou, další se snaží zapadnout do skupiny cestujících. (…)
Lit.: Pouchlá, Martina: Co děláte, když vás na veřejnosti osloví cizí muž s balicí hláškou? In Facebook, 2. 9. 2026 (status). – Cit.: Já sama se snažím reagovat mile, byť třeba odmítavě. Aby si nepřipadal jako „debil, co otravuje“.
Často se bavím s (nejen) mladými lidmi o tom, jak strašně těžké je pro ně oslovovat cizího člověka, a že vidina toho, že se seznámí s potenciálním partnerem jinde než online, je pro ně jako sci-fi. Proto se snažím ty společensky odvážnější neodradit.
Zároveň mám v hlavě tísnivou diskuzi z AudioCafé po poslouchání dokumentu „Čau šťávo, kam tečeš?“, kdy se většina mladých žen v publiku ztotožňovala s nepříjemnými pocity, které mají, když je cizí lidé – zejména muži – na veřejnosti oslovují. A to ještě nejspíš netušily, že při tom můžou být nahrávány na chytré brýle jako zábava pro komunity balících mužů.
(…) „záznamy oslovených žen byly následně bez jejich vědomí sdíleny v uzavřených skupinách na Telegramu a Discordu. Tam docházelo k takzvanému doxxingu, kdy se sledující snažili na základě hlasu, lokace a vzhledu dohledat osobní profily natočených žen, které pak čelily koordinovanému online obtěžování, kyberšikaně a vyhrožování,“ píše Apolena Rychlíková v článku z posledního dropu Page Not Found, kde se věnuje natáčení nejen žen ve veřejném prostoru s chytrými brýlemi. Cílem kamer jsou často menšiny, sociálně slabí, nebo ženy jako lovná zvěř. (…)