Legendární hrdina druhé světové války z bitvy o Kyjev a muž, který nakonec skončil v exilu. Připomene ho pořad, ve kterém hovoří Jan Adamec a David Hertl.
Natočeno 2025. Premiéra 15. 5. 2025 (ČRo Plus, 20:05 h.) v cyklu Velitelé. Repríza 27. 5. 2026 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Návraty časem.
Lit.: Hertl, David: Hrdina od Kyjeva Josef Buršík. Po únoru byl odsouzen za velezradu, unikl z vězení a emigroval. In web ČRo Plus, 15. 5. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jednou z nejslavnějších epizod československé vojenské jednotky v Sovětském svazu v letech druhé světové války bylo osvobození Kyjeva. Do centra města na březích Dněpru se 6. listopadu 1943 jako první probily tanky řízené Čechoslováky, kterým sekundovala československá pěchota. Mezi vojáky byl i Josef Buršík. Ačkoliv získal nejvyšší sovětské vyznamenání, po únorovém převratu byl zatčen a odsouzen za údajnou velezradu. Z vězení se mu podařilo uniknout a emigrovat.
Josef Buršík se narodil v září 1911 v Postřekově na Domažlicku. Z vlasti odešel v létě 1939 do Polska, kde vstoupil do československé vojenské jednotky, se kterou po pádu Polska přešel do Sovětského svazu. Tam se zúčastnil formování československého armádního sboru a vyznamenal se v bojích u Sokolova, Kyjeva a později u Dukly a Ostravy.
Se dvěma dalšími českými veliteli Richardem Tesaříkem a Antonínem Sochorem, s nimiž v listopadu 1943 odvážným tankovým útokem pronikl jako první do centra Kyjeva, byl oceněn nejvyšším sovětským vyznamenáním – titulem Hrdina SSSR s právem nosit Zlatou hvězdu a Leninův řád. (…)
V roce 1949 byl Buršík zatčen a odsouzen ke čtrnácti rokům vězení za údajnou velezradu.
Pravdou je, že Buršík skutečně věděl, že po únoru 1948 se v armádě připravoval protikomunistický puč. Sám se jeho příprav neúčastnil, ale některé z jeho aktérů pomohl seznámit.
Podle historiků mohl Buršíkovi hrozit i trest smrti a možná právě titul Hrdiny Sovětského svazu způsobil, že navržený a nakonec vynesený trest nebyl hrdelní.
Buršík, který během vyšetřování prošel i obávaným hradčanským „domečkem“ nedaleko pražské lorety, si trest odpykával ve vězení na Mírově. Po válce se ale potýkal s následky špatně léčené tuberkulózy a vzhledem k vážnému stavu byl zanedlouho z věznice odeslán do nemocnice v Olomouci.
Odtamtud se mu v roce 1950 podařilo za spolupráce mnoha ochotných přátel uprchnout a dostat se až do Anglie. Tam organizoval akce ve prospěch obnovy demokracie, aktivně vystoupil proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a na protest vrátil svá vysoká sovětská vyznamenání.
Zemřel 30. června 2002 v nedožitých 91 letech v anglickém Northamptonu. (…)