Rozhlasové vzpomínání divadelní a filmové herečky. Připravila Marina Feltlová. Technická spolupráce Jiří Flossmann.
Natočeno 2025. Premiéra 24. – 28. 3. 2025 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).
Lit.: Feltlová, Marina: Osudy Marty Vančurové. Rozhlasové vzpomínání divadelní a filmové herečky. In web ČRo 3 Vltava, 24. březen 2025 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Marta Vančurová se narodila v roce 1948 a vyrůstala v Praze na Lhotce, kde už odmalička získala silný vztah k přírodě i díky tatínkovi, vášnivému skautovi. Od deseti let zpívala v Dětském rozhlasovém sboru Bohumila Kulínského, se kterým procestovala řadu zemí. Po maturitě pracovala nějaký čas v hydrometeorologickém ústavu a v roce 1968 úspěšně složila zkoušky na DAMU, kde jako studentka zažila bouřlivé období po vpádu sovětských vojsk. (…)
Už během studií hrála v Realistickém (dnešním Švandově) divadle, kde následně získala stálé angažmá. Ztvárnila např. Soňu ve Zločinu a trestu, Ninu v Rackovi, Ondinu nebo Annu Kareninu. S velkou láskou vzpomíná hlavně na režiséra Luboše Pistoria, který ji ovlivnil nejen pracovně, ale i lidsky jako velmi vzdělaný a čestný člověk. Důležitou roli v jejím životě sehrálo i komorní divadlo Viola, kde účinkovala od 60. let.
Začátkem 90. let přijala Marta Vančurová nabídku Jiřiny Jiráskové a odešla do Divadla na Vinohradech, kde si zahrála např. v inscenacích Jiřího Menzela (Jakobowski a plukovník), Petra Kracíka (To byla moje písnička, Podzimní zahrada), Zdeňka Kaloče (Gazdina roba) nebo Luboše Pistoria (Ubohý vrah). Spojená je i s Českým rozhlasem, kde naposledy ztvárnila roli Mišky ve hře Vděk v režii Aleše Vrzáka. (…)