Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

„Bavíme se o různých žánrech, současných tématech i literárních kauzách, které nás pálí. Prostě dáváme prostor knížkám i osobnostem, které rezonují společností. Ale i těm, které by si toho mediálního prostoru a pozornosti zasloužili možná o trochu víc,“ dodávají Eva a Jan.  (…)

Lit.: Dlouhý, Jan: Autofikce a příběhy obyčejných lidí. Česká literatura se mění, generační témata ale stále chybí. In web ČRo Radio Wave, 10. leden 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Autofikce, obyčejní lidé a každodennost. Můžeme tak charakterizovat literaturu roku 2023?  (…)

Do současné české literární tvorby čím dál víc proniká žánr autofikce a její nejrůznější formy. Prostor dostávají také příběhy obyčejných lidí a obrazy z jejich každodenního života. Bára Voříšková zmínila například Těla Kláry Vlasákové: „Tím posunem pozornosti k normálním lidem vyprávíme nejen jejich složité osudy, ale dáváme prostor také současným společenským problémům.“

Matouš Hrdina upozornil na to, že debata o tom, jestli literatura má či nemá být politická, se už nějakou dobu vede. Jako dobrý příklad díla, které bez politického sdělení řeší generační téma v rovině životní každodennosti, uvedl komiks Srdcovka Štěpánky Jislové. „Podobné příběhy, které by byly zpracovány na velice dobré literární úrovni, nám tady chybí,“ řekl v podcastu Lit.

Řeč přišla také na literární kauzu minulého roku Alena Mornštajnová versus Toy Box. Podle Báry Voříškové i Matouše Hrdiny tento konflikt ukázal potřebu české literární obce vést debatu o literární kritice i etice. Hosté se také shodli na tom, že aby v Česku vznikala dobrá kulturní publicistika, je nutné její autory adekvátně zaplatit. (…)

Lit.: Soukeníková, Eva: Literatura je odstřižená od reality. Utlačované zaháníme zpátky do kouta, říká spisovatel Marek Torčík. In web ČRo Radio Wave, 17. leden 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Že už takových příběhů bylo dost? To mě dráždí.” Poslechněte si spisovatele Marka Torčíka v novém literárním podcastu Lit.

Ke konci minulého roku Torčík vydal svůj první román. V něm popisuje dětství a dospívání queer chlapce Marka v moravském Přerově. Vypráví o rodině, šikaně, toxické maskulinitě, sociální determinaci i vymanění se z před daného. Jde ale především o paměť, která se tříští ve změti mozkových závitů do obrazů někde na pomezí fakt a fikce. Jak u vypravěče, tak u autora.

„Dal jsem na papír svoje vzpomínky, které zároveň nejsou moje,“ líčí Marek Torčík v Litu. Kolem jeho románu létá nejčastěji pojem autofikce a osobně pro Torčíka znamená popis vztahu mezi tím, kde je on sám jako autor a kde je entita, kterou si vybudoval na papíře – která ho v mnohém připomíná, ale zároveň jí není. „Skrze ní dokážu přemýšlet nad určitými věcmi, které me štvou nebo zajímají a skrze ní dokážu formulovat otázky,“ dodává. (…)

Lit.: Soukeníková, Eva: Kde klíčí generační propast? Denemarková o menstruaci Boženy Němcové i odkazu Václava Havla. In web ČRo Radio Wave, 14. únor 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Každý člověk má právo na lidská práva. O tom se u nás stále diskutuje, jako kdybychom žili v 16. století,“ říká v nové epizodě podcastu Lit spisovatelka Radka Denemarková.

Ne, prý ji nenapadlo, že by lezla do zelí Jaroslavu Rudišovi, směje se Radka Denemarková v podcastu a dodává, že ona v románu na rozdíl od Rudiše vůbec nepíše o pivu. Kromě ropného boháče Rockefellera ale píše o dvou spisovatelkách, George Sand a Boženě Němcové.

„George Sand vyžadovala emancipaci nejen žen, ale i mužů. Poprvé do emancipace vložila to, co ani dnes není téma a co společnost považuje za slabost, tedy to, že jsou důležité emoce a empatie a péče o ostatní,“ říká v podcastu Denemarková.

Sand ovlivnila i Němcovou, nebo jí spíš „dodala kuráž“, jak se v Litu shodují moderátorka se spisovatelkou. Denemarková sama o sobě prý dřív neuvažovala jako o ženě-spisovatelce, až teď to podle svých slov vnímá víc. „Jsem člověk, která píše,“ říká. Věnuje se naplno psaní a k tomu sama vychovala dvě děti.

„Nechtěla jsem ztratit literaturu, ale měla jsem odpovědnost ke svým dětem. A navíc žila ve společnosti, kde kultura nějak není potřeba a když umělci umřou hlady, je to jedno -⁠⁠⁠⁠⁠ ale pak je využijeme, když se prezentujeme před světem,“ popisuje Radka Denemarková. (..)

Lit.: Dlouhý, Jan: Stárnoucí bílí muži v sobě hromadí nezpracované emoce, říká spisovatelka Iva Hadj Moussa. In web ČRo Radio Wave, 6. březen 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:„Byla bych hrozně ráda, kdyby Těžké duše četli právě muži, o kterých píšu.“ Ivě Hadj Moussa vyšel nový román nejen o metalu a stárnutí.

Hlavním hrdinou Těžkých duší je asi padesátiletý Johanes. Je rozvedený, dceru má ve střídavé péči a živí se vyklízením bytů. „Stejně jako mnoho mužů v jeho věku má pocit, že světu už vůbec nerozumí,“ přibližuje román jeho autorka. Podle ní za rozhořčení stárnoucích mužů částečně může stárnutí, protože lidé mají tendenci nostalgicky vzpomínat na mládí. (…)

Lit.: Soukeníková, Eva: Muži nenávidí ženy a ženy nenávidí muže. Román Červotoč je strhující výpovědí moderního Španělska. In web ČRo Rádio Wave, 13. březen 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Je to román o pomstě, o zášti, o nenávisti,“ říká v Litu překladatelka románu Červotoč Blanka Stárková. „A taky o nenávisti vůči ženám,“ dodává novinář Tomáš Trněný.  (…)

„Je to román o pomstě, o zášti, o nenávisti,“ říká v úvodu Blanka Stárková. Podle Tomáše Trněného je Červotoč také o nenávisti vůči ženám. „A taky o nenávisti žen k mužům,“ doplňuje ho překladatelka.

Román vypráví dva lidské hlasy -⁠⁠⁠⁠ babičky a vnučky, a také jednoho nelidského -⁠⁠⁠⁠ tedy domu, ve kterém tato rodina po pokolení žije. Fragmenty příběhů nám napovídají, že se v ději pravděpodobně ocitáme kolem roku 1979-1980, ale některé náznaky ukazují až do devadesátých let a vrací se až do období španělské občanské války ve třicátých letech.

„Text je tématem španělské občanské války prosycený. Je tam spoustu mrtvých, někde zabitých, zastřelených, zakopaných. Ti jsou všichni v románu stále přítomni. To je svědomí a minulost, která stále proniká do přítomnosti,“ říká v Litu Blanka Stárková. (….)

Lit.: Dlouhý, Jan: Až budu mít milion prodaných knih, budu spokojená, říká spisovatelka Radka Třeštíková. In web ČRo Radio Wave, 1. květen 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Nálepky bestsellerů se u nás zbytečně rozdávají po hrstech.“ Proč podle Radky Třeštíkové 10 tisíc prodaných výtisků na bestseller nestačí?  (…)

I přes své prodejní úspěchy nemá spisovatelka na kontě žádnou z prestižních knižních cen a tuzemská literární kritika si jí nevšímá. „Ceny mi nezaplatí hypotéky a nekoupí dětem oblečení nebo jídlo. Potřebuju, aby se ty knihy prodávaly, abych se mohla psaní naplno věnovat,“ vysvětluje v podcastu Radka Třeštíková.

Autorka nedávno na svém Instagramu kritizovala Magnesii Literu, která podle ní vůbec neplní svůj účel propagace tuzemské knižní tvorby. „Naopak strašně moc zvětšuje intelektuální propast mezi knihami, které vnímá jako důležité a těmi odpočinkovými,“ říká spisovatelka.

Radka Třeštíková často plní bulvární titulky, o knihách ale skoro nikdy není řeč. „Když napíšou, že jsem vydala novou knihu, tak se na to rozhodně nebude klikat tolik jako na články o tom, že jsem se zase vyfotila polonahá,“ dodává autorka. (…)

Lit.: Soukeníková, Eva – Dlouhý, Jan: Milena Jesenská byla umanutá, statečná a autentická. Její texty by dnes zbořily sociální sítě. In web ČRo Radio Wave, 5. červen 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.:  „Viděla problém, věděla, že je potřeba o něm mluvit a i když věděla, že jí za to lidi nezatleskají,“ říká o Mileně Jesenské v Litu novinářka Kristina Němcová. „I dneska by to patřilo k tomu nejlepšímu,“ dodává novinář Erik Tabery.

„Z perspektivy jejího života byl vztah s Kafkou jen krátká epizoda. Když se dřív o Jesenské mluvilo jen jako o Kafkově milence, byla jsem naštvaná. Vždyť byla jedna z prvních reportérek píšících o sociálních tématech,“ přemýšlí Kristina v úvodu. Podle ní ale nálepka nemusí být jen na škodu. Pro někoho může být mostem k tomu, aby se o Jesenské dozvěděl víc.

Podle Taberyho jsme už ve výkladu Jesenské dál. „Je to svébytná samostatná významná novinářka a statečná osobnost. Jsem za to rád. Zjednodušeně řečeno – je úžasná,“ říká novinář. Poprvé se k textům Mileny Jesenské dostal, když studoval žurnalistiku, kde se věnoval Peroutkově Přítomnosti.

„Když jsem si přečetl její první texty, doslova mě to šokovalo. Velká část té prvorepublikové novinařiny z logiky věci zestárla, změnil se jazyk, způsob vyprávění. Ale u ní vůbec. I dneska by to patřilo k tomu nejlepšímu, co se dá publikovat,“ říká Tabery v Litu.

„Viděla problém, věděla, že je potřeba o něm mluvit a i když věděla, že jí za to lidi nezatleskají nebo to nebude mít odezvu, že to v nějakých kruzích může vzbudit bouři, stejně do toho šla. Byla umanutá,“ dodává Němcová. (..)

Lit.: Soukeníková, Eva: Stavební kámen společnosti? Sestry Kotvalovy se zamýšlejí, proč a jak Zrušit rodinu. In web ČRo Rádio Wave, 17. červenec 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Jde o to se zamyslet nad tím, jestli společnost, jejímž stavebním kamenem je nukleární rodina, je ten jediný možný svět,“ říká Anna Kotvalová v Litu. „Lewis se věnuje tomu, jaké jiné možnosti by mohly fungovat,“ dodává Lucie Kotvalová.

V českém překladu vyšel růžový pamflet Zrušte rodinu britské autorky Sophie Lewis loni na podzim. Zamýšlí se v ní nad problémy nukleární rodiny.

„Sama na konci knížky říká, že tento pamflet je těžko naplnitelný. Jde spíš o to se zamyslet nad tím, jestli společnost, ve které žijeme a jejímž stavebním kamenem je nukleární rodina, je ten jediný možný svět,“ říká v Litu Anna a dodává, že pokud se jako společnost shodneme na tom, že jsou i jiné alternativy, můžeme rodinu ne vyloženě zrušit, ale rozšířit nebo nahradit.

„Lewis požaduje, aby všichni mohli vyrůstat v bezpečí a dostatku. Jenomže momentálně mnoho dětí vyrůstají v rodinách, kde dochází k násilí, kde na ně rodiče nemají prostor, kde jsou závislosti a dysfunkční vztahy. A děti v tom jsou často uvězněny,“ říká Lucie. (…)

Lit.: anonym: Pokračujeme také v naší petici proti zvyšování koncesionářských poplatků bez diskuse o definici a kontrole veřejnoprávní služby STOPPOPLATKUM.CZ. In Newsletter AliPro /Aliance pro rodinu/, červenec 2024 (newsletter). – Cit.: (…)  A je neuvěřitelné, že nám veřejnoprávní média neustále dokazují, jak zásadní tato debata je a jak moc chybí. Před několika dny totiž z našich peněz rádio Wave, které spadá pod Český rozhlas, udělalo další „osvětový pořad“ mimo jiné s námětem knihy Zruště rodinu, kterou financovalo i ministerstvo kultury, které vede ministr Martin Baxa (ODS). Na webu rádia se tedy setkáte s názorem dvou sester (publicistky a spisovatelky), že rodinu sice nemusíme přímo rušit, ale můžeme ji „nahradit“ alternativními skupinovými vztahy, na kterých se shodneme. Kdy dostal na tomto radiovém kanálu s miniálním publikem pro „mladé“ prostor opačný názor? Opravdu je toto v době největší celosvětové demografické krize a demografické krizi i naší země to, na co máme stále více připlácet? (…)

Lit.: Soukeníková, Eva: Mít sebe na prvním místě není sobectví, tvrdí autorka Pacanky Klára Elšíková. In web ČRo Radio Wave, 14. srpen 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Téma naší generace je hledání spokojeného života. Někdy nad tím ale přemýšlíme až moc,“ říká v podcastu autorka novely Pacanka Klára Elšíková.

„Pacanka je holka, která se chová jako kluk. Je to výraz původem z ukrajinštiny. Žila jsem na Ukrajině a dvakrát mi tak někdo řekl,“ vysvětluje v Litu spisovatelka a novinářka Klára Elšíková. Není ale úplně jasné, že hlavní hrdinka je opravdu pacankou, nebo je to jen další škatulka, do které jí společnost potřebuje uklidit.

Podle Elšíkové její hrdinka hlavně hledá svobodu, a to velmi nefunkčně. „Ve výsledku si tím hodně ubližuje,“ říká autorka. Text považuje za určitou generační zpověď těch, kterým je dnes kolem třiceti. Ti si podle ní hledají hranice. „Téma naší generace je hledání spokojeného života. Hledáme, v čem je nám dobře. Přemýšlíme nad tím. Někdy si myslím, že je to až moc. Že bychom měli jen najít to, co nám dělá radost, a jít si za tím,“ doplňuje Elšíková v podcastu. (…)