Roman Cílek. Rozhlasová hra k výročí Slovenského národního povstání. Režie Jan Lorman.
Účinkují Josef Mixa, Drahomíra Fialková, Běla Jurdová, Alois Švehlík, Karel Chromík, Petr Svojtka, Petr Svoboda, Jaroslav Drbohlav a Oldřich Vlach.
Natočeno 1978. Premiéra 26. 8. 1978 (Vltava, 21:45 – 22:20 h.). Repríza 23. 8. 1980 (Bratislava, 23:30 h.).
Lit.: anonym: Stopy orlů. In Rozhlas 35/1978 (14. 8. 1978), s. 4 (článek). – Cit.: Velitel československého armádního sboru v Sovětském svazu generál Ludvík Svoboda poslouchal hlášení členů štábu partyzánského oddílu Vysoké Tatry z brigády Za svobodu Slovanů. Pozorně sledoval mapu a přikyvoval hlavou. »Chlapci,« řekl jim, »ušetřili jste sovětským vojákům i nám na Dukle mnoho krve. Vyřadit na tři měsíce tak důležitou tepnu, jako je košicko bohumínská železnice, to mělo obrovský význam.«
Partyzánský oddíl Vysoké Tatry působil půl roku ve vysokohorském terénu. Mnozí z jeho příslušníků tam byli doma. Společně s nimi však mezi tatranskými štíty bojovali i čeští, sovětští a francouzští partyzáni a dokonce jeden sestřelený americký letec. První bojové akce podnikli v létě čtyřiačtyřicátého roku. Koncem ledne 1945 se spojili s postupujícími jednotkami Rudé armády a Československého armádního sboru.
Bojový úkol této partyzánské skupiny zněl — samostatnými akcemi ochromovat železniční a silniční dopravu. Oddíl na sebe vázal početné nepřátelské síly, především speciální horské jednotky SS. Vyřadil z boje asi tisíc fašistických vojáků, zničil čtyři železniční transporty, několik letadel a desítky aut.
Už čtyřiadvacet hodin potom, co vypuklo povstání, se do oblasti Kežmarok—Poprad tlačili Němci. Ze Sanoku na území Polska sem byla narychlo poslána divize SS, dělostřelectvo, od západu postupuvaly jednotky ze skupiny nacistických armád Severní Ukrajina. O den později pronikl k Popradu předvoj německé tankové armády a pěší pluk od Prešova. Byl to nápor, před kterým se muselo ustupovat.
Druhého a třetího září probíhaly urputné boje v oblasti Batizovců. Čtvrtého září skupiny esesáků a místních německých obyvatel přepadly kasárna pohraniční stráže v Horním Srnokově — útočníci byli odrazeni a utrpěli ztráty. Šestého září se fašisté chystali k dalšímu náporu, soustřeďovali vojáky a bojovou techniku a povstalcům poslali ultimatum: Zastavit okamžitě jakýkoliv odpor nebo budou letadla bombardovat tatranská léčebná střediska. Sedmého září brzy ráno Němci zaútočili z Popradu a Kežmaroku do oblasti Tater.
Zrod partyzánských jednotek se často podobal pohybu sněhové koule, padující s vrcholu svahu dolů. Zpočátku je malá, skoro zanedbatelná, každým otočením narůstá na objemu, mohutní, zpevňuje se vlastní vahou. Zárodek početného celku bojovníků mnohdy tvořilo jenom několik mužů.
I oddíl Vysoké Tatry tak začínal. Měl svého velitele — byl to dvaadvacetiletý poručík Rudé armády Vasil Achmadulin, měl komisaře kapitána Leonova a částečně i svůj štáb. V Banské Bystrici partyzány přijali zástupci Slovenské národní rady a komunistické strany, o rámcových úkolech oddílu s nimi promluvil velitel hlavního štábu partyzánského hnutí na Slovensku plukovník Asmolov.
K výročí Slovenského národního povstání napsal Roman Cílek zajímavé dramatické pásmo Stopy orlů o činnosti tohoto partyzánského oddílu. Uslyšíte v něm vyprávění pamětníků, proložené strohými, leč obdivuhodnými fakty.
