Judith Hermannová. Osamělá Sophie vypráví v prázdné kavárně o posledním roce života své babičky. Povídka z autorčina úspěšného debutu Letní dům, později. Překlad Kateřina Hůlková. Připravil Dominik Mačas. Účinkuje Marie Štípková. Režie Izabela Schenková.
Natočeno 2023. Premiéra 20. 11. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.). Repríza 19. 12. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas Dominik: Pár vzpomínek, Malte, Kudy kam nebo Červené korály. Povídky německé prozaičky Judith Hermannové. In web ČRo 3 Vltava, 19. 12. 2025 (článek). – Cit.: Judith Hermannová má po celé Evropě davy nadšených čtenářů. Její hvězda se zrodila už koncem devadesátých let, kdy jako ani ne třicetiletá žena napsala svou prvotinu – soubor povídek s názvem Letní dům, později. Autorka se netají tím, že psaní povídek je pro ni přirozenější a snazší. A tak ve výčtu jejích knih povídkové sbírky suverénně převažují. (…)
Prvotinu Judith Hermannové s názvem Letní dům, později (1998) přivítal slavný německý kritik Marcel Reich-Ranicki slovy: „Máme novou spisovatelku, excelentní autorku. Její úspěch bude veliký.“ Nemýlil se – Hermannová patří dnes k nejpopulárnějším spisovatelkám v Německu. Z této sbírky jsme vybrali povídku Konec Něčeho a Červené korály. Dnes – více než čtvrt století od prvního vydání – patří tato povídková sbírka už téměř ke klasice německojazyčné literatury. Devět příběhů, které v knížce jsou, se převážně odehrává v různých částech Berlína a jeho okolí. Jejich hrdinové mají podobný problém – život jako obří břímě, se kterým si nevědí rady. Pasivně čekají, co přijde, a s obavami hledí na každou změnu.
Druhá sbírka povídek s názvem Nic než přízraky (německy 2003, česky 2005), z níž jsme vybrali povídku Kudy kam, je už rozsahem dvojnásobná. Texty jsou plné obrazů melancholické krásy, smutku, nejasných tužeb. Dějištěm příběhů už není Berlín, nýbrž Island, Karlovy Vary nebo Tromso. (…)
Sophie v kavárně vypráví o posledních letech života své babičky. Už se téměř nemohla hnout s postele, ale stále náruživě kouřila a pila pivo a kořalku, i když před ní rodina schovávala lahve. Měla své rituály, na nočním stolku jí vždy musela hořet čajová svíčka. Poslední měsíce před smrtí všechny podezírala, že ji okrádají. Sophia vypráví o své babičce a o minulosti své rodiny a zdá se, že v kavárně kromě ní už žádný jiný host není…