Lukáš Houdek. Podcastová minisérie o lidech, kteří v roce 2011 prožili útoky v Norsku. Jak dnes žijí ti, jimž do životů zasáhly teroristické útoky v norském hlavním městě a na ostrově Utøya? Dramaturg Jakub Horáček. Zvuk Radim Dlesk. Zvukový design Adam Voneš. Produkce Petra Kupcová.
Účinkují Denisa Barešová, Miluše Šplechtová, Jitka Smutná, Milena Steinmasslová, Jan Nedbal a Filip Rajmont.
Natočeno 2023. Webová premiéra 1. dílu 14. 11. 2023 (ČRo Rádio Wave, 30 min.); 2. dílu 16. 11. 2023 (ČRo Rádio Wave, 22 min.); 3. dílu 21. 11. 2023 (ČRo Rádio Wave, 21 min.); 4 dílu 23. 11. 2023 (ČRo Rádio Wave, 18 min.); 5. dílu 28. 11. 2023 (ČRo Rádio Wave, 23 min.).
Vydáno v české i anglické verzi. Série byla natočena ve spolupráci s produkční společností Subjektiv za podpory Norských fondů. Partnerem projektu je Centrum 22. července v Oslu.
Pozn.: O natáčení pořadu promluvil Lukáš Houdek v podcastu Vinohradská 12 z 20. 11. 2023.
Lit.: Houdek, Lukáš: Začíná Přežít: Utøya a Oslo. Podcast o lidech, kteří v roce 2011 prožili útoky v Norsku. In web ČRo Radio Wave, 8. listopad 2023 (článek + teaser k poslechu) – Cit.: „Když v červenci 2011 obletěla svět zpráva o teroristických útocích v Oslu a na ostrově Utøya, byl jsem v naprostém šoku. Hltal jsem zprávy na internetových serverech, sledoval zpravodajství České televize,” říká autor série Přežít: Oslo a Utøya, dokumentarista Lukáš Houdek. V sedmi dílech autorského dokumentárního podcastu bude od 14. listopadu vyprávět příběhy těch, kteří útoky přežili, i těch, jejíchž blízcí se toho dne domů nevrátili.
Zprávy o útocích a jejich následcích se ale postupně začaly z éteru vytrácet. Nahradily je události nové. Občas se vynořily zprávy od soudu s teroristou, případně o jeho vězeňských podmínkách. Život ale běžel dál. Co bylo pak, když se svět přestal dívat? To letos v květnu a červnu v Norsku s odstupem téměř dvanácti let zjišťoval dokumentarista Lukáš Houdek. Natáčel jak s přeživšími útoků ve vládní čtvrti v Oslu i na ostrově Utøya, tak s těmi, kteří o své blízké ten den přišli. (…)
Lukáš Houdek je dokumentarista a umělec. Vystudoval romistiku na FF UK v Praze, je manažerem vládní kampaně HateFree Culture. Ve své umělecké tvorbě se zabývá především tématy identity, násilí a nenávisti nebo bezpráví. Je autorem několika rozhlasových dokumentů a podcastů. Za dílo Bílá nosí smrt o stigmatizaci albínů v Ghaně pro Český rozhlas získal Novinářskou cenu za rok 2019. Za audiodokument o muslimce Kateřině Gamal Richterové obsadil letos třetí místo v rámci Prix Bohemia Radio.
První díl se věnuje samotným útokům pohledem těch, kterým do života zasáhly. To vše v kontextu, který přidávají norští odborníci. Poslední sedmý díl se věnuje dopadu 22. července na norskou společnost, nakládání s útočníkem i tomu, co je s ostrovem Utøya dnes. Prostředních pět epizod jsou pak intimní portréty přeživších a pozůstalých.
Příběhy však nejsou jen o bolesti a smutku, ale také o životní síle a odhodlání jít dál. Nejsou pouze o přežití teroristického útoku, ale zejména o tom, jak přežít to, co následuje. Krom životních osudů lidí přímo poznamenaných útoky série popisuje, jak změnily samotné Norsko. Odborníků z různých odvětví se proto Lukáš Houdek ptá, jak s nimi tato v mnohém inspirativní země nakládá. Jak naložila se samotným teroristou? A co je dnes s ostrovem Utøya?
Na to vše hledá odpovědi sedmidílná podcastová série Přežít: Oslo a Utøya. Tu Radio Wave vydává poprvé jak v původním anglickém znění, tak v české verzi. Hlasy protagonistkám propůjčily herečky Denisa Barešová, Miluše Šplechtová, Jitka Smutná a Milena Steinmasslová. Protagonistům zase herci Jan Nedbal a Filip Rajmont.
22. července 2011 odpoledne odpálil téměř třicetiletý norský pravicový extremista Anders Behring Breivik ve vládní čtvrti v centru Osla téměř tunu výbušniny v bílé dodávce. Zabil osm lidí. Následně na ostrově Utøya, kde právě probíhal letní tábor mládežnické odnože tehdejší vládnoucí Strany práce, postřílel 69 mladých lidí.
Lit.: Houdek, Lukáš: „Ten policista kamarádku třikrát zblízka střelil.“ Co přesně se stalo na ostrově Utøya a v Oslu? In web ČRo Radio Wave, 14. listopad 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pátek 22. července 2011 začal jako běžný prázdninový norský den. Vše se ale změnilo krátce po 15. hodině, kdy před jednu z vládních budov v centru Osla přijela bílá dodávka. Ta dala do pohybu sérii událostí, které navždy změnily Norsko. První epizoda sedmidílné podcastové série Přežít: Utøya a Oslo odvypráví, k čemu přesně došlo. Na pozadí oficiálních zpráv je ze svého pohledu popíší ti, kteří je zažili na vlastní kůži. (…)
„Byla jsem ve své kanceláři. Najednou se ozval strašně silný zvuk. Jen jsem stála, neschopná čehokoliv. Pohlédla jsem na své ruce. A ty se třásly. Neskutečně. Všude po zemi byla spousta suti,” noří se do vzpomínek dnes 57letá úřednice Nille, která byla od epicentra exploze jen pár desítek metrů. Exploze ve vládní čtvrti si vyžádala osm mrtvých.
O explozi v Oslu se ve čtyři odpoledne dozvědělo i téměř šest set mladých lidí, kteří se právě účastnili letního tábora na ostrově Utøya, asi půl hodiny jízdy autem od hlavního města. Kemp každé léto pořádala mládežnická odnož vládnoucí Strany práce. Zatímco se účastníci – z nichž velkou část tvořily děti – snažili zjistit, co se stalo, a zda jsou jejich blízcí v pořádku, uslyšeli výstřely.
22. července 2011 odpoledne odpálil téměř třicetiletý norský pravicový extremista Anders Behring Breivik ve vládní čtvrti v centru Osla téměř tunu výbušniny v bílé dodávce. Zabil osm lidí. Následně na ostrově Utøya, kde právě probíhal letní tábor mládežnické odnože tehdejší vládnoucí Strany práce, postřílel 69 mladých lidí.
„Zahlédli jsme člověka, jak jde do kopce. Měl na sobě policejní uniformu. Takže z něj nikdo neměl strach, dokud nezačal střílet,” popisuje Cecilia. Blonďatý právník Jorgen přidává: „Byli jsme zrovna ve stanovém táboře. Uviděli jsme dav lidí běžících proti nám. Nepodařilo se nám je zastavit. Utíkali v panice. Najednou šel proti nám policista. Šel jsem tedy za ním. Když jsem od něj byl asi patnáct metru, přistoupila k němu kamarádka jako první. Třikrát ji střelil.”
Od prvního výstřelu po příjezd policie a zatčení útočníka uběhla více než hodina a čtvrt. Terorista na ostrově zavraždil 69 lidí a desítky dalších zranil. Proč přijela policie tak pozdě? Kdo útočník byl a co ho k útokům vedlo? A jak bezprostředně zareagovala norská společnost? (…)
Lit.: Houdek, Lukáš: „Dělám, co můžu, abych přežila,” říká Cecilie. Na Utøye byla třikrát postřelena. In web ČRo Radio Wave, 16. listopad 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Deprese je jako velký pes. Někdy můžete změnit jeho velikost. Stejně jako psa ho ale máte stále u sebe. A to je popravdě dost práce,” říká Cecilia, které bylo v roce 2011 šestnáct let. Byla jednou z účastnic letního tábora na ostrově Utøya, který se stal terčem teroristického útoku. Její nejlepší kamarádka běsnění norského teroristy nepřežila. Druhá epizoda podcastové série Přežít: Utøya a Oslo je intimním dvojportrétem Cecilie a její matky Elin.
„Fakt, že máte takhle zraněné dítě, byl strašný. A když vidíte, že vaší dceři není dobře, má bolesti a je smutná, je to příšerné. Je to to nejhorší, co může rodič zažít,” popisuje své tehdejší pocity Elin. „Bylo jí šestnáct a přišla o svou nejlepší kamarádku. To bylo, myslím, během prvních pár let pro Cecilii nejtěžší. Aby se přes tu ztrátu přenesla. Taky aby přišla na to, kdo je nová Cecilie, jaký bude její život. A potýkat se s tělesnými následky,” dodává.
Cecilia přišla při útoku o část paže a rameno. Jedna z kulek ji zasáhla do zubu, což jí zachránilo život. Kromě fyzických komplikací se dodnes potýká s úzkostmi a depresemi. Občas se jí 22. červenec 2011 vrací skrz spouštěče v podobě zvuků a situací. „Každý den si musím říct, že dnešek bude dobrý. Opakovat si, že se zaměřím na ty příjemné věci. I když je to hrozně těžké,” svěřuje se. „I proto jsem tak vděčná, že mám kolem sebe spoustu skvělých lidí, kteří mi každý den připomínají, proč to všechno dělám. Proč jsem se rozhodla vyhrát. A proč je správné jít dál,” říká. (…)
Lit.: Houdek, Lukáš: „Trauma jsem se snažila přehlušit prací. Zhroutila jsem se,” říká Nille, která přežila útok v Oslu. In web ČRo Radio Wave, 21. listopad 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Když jste tolik traumatizovaní, přestanete spát. To se zdálo jako výhoda, protože jsem měla hodně práce. A tak jsem po nocích pracovala,“ říká dnes sedmapadesátiletá Nille. V momentu výbuchu bílé dodávky před jednou z vládních budov v centru Osla byla právě ve své kanceláři. Exploze si vyžádala osm mrtvých, Nille na těle žádné zranění neutrpěla. Její život se ale změnil ve zlý sen. Třetí epizoda podcastové série Přežít: Utøya a Oslo je jejím intimním portrétem.
Nille léta působila jako vedoucí personálního oddělení norského Ministerstva školství. Svou práci milovala. V pátek 22. července 2011 byla krátce před půl čtvrtou zrovna na cestě od svého stolu ke kopírce. „Najednou se ozval strašně silný zvuk,” popisuje dění Nille. „Jen jsem stála, neschopná čehokoliv. V naprostém šoku. Pohlédla jsem na své ruce. A ty se třásly, neskutečně,” pokračuje. (…)
Lit.: Houdek, Lukáš: „Chtěl jsem pochopit, jak se z Breivika mohl stát terorista,” říká Bjørn, který přežil útok na Utøyi. In web ČRo Radio Wave, 23. listopad 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Proč Bjørnovi vadí způsob, jakým jsou připomínýny oběti útoků? (…)
„Byli to lidé, které jsem znal. Moji přátelé. Dnes se na ně vzpomíná jen v souvislosti s útokem. Ne s tím, jací byli. To, jak si je pamatují lidé, kteří je milovali, je odlišné od veřejného obrazu mučedníků,” říká dvaatřicetiletý Bjørn, který je dnes aktivistou přednášejícím po celém světě. Před dvanácti lety přežil coby účastník letního tábora na ostrově Utøya útok norského ultrapravicového teroristy.
„Zpočátku jsem chtěl především porozumět, jak se z někoho mohl stát Breivik. Pročítal jsem jeho manifest a snažil se najít nějaké zdůvodnění. U soudu jsem naslouchal tomu, co říkal. Chtěl jsem to pochopit. Není asi překvapivé, že to žádný smysl nedávalo,” říká Bjørn. Ten ke svému traumatu přistoupil studiem extremismu a radikalismu. Začal cestovat po světě a zjišťovat, co lidi k zapojení do extremistických hnutí vede. „Po nějaké době mi došlo, že jsem posbíral cenné informace. A že spoustu z nich můžeme využít k prevenci. Tedy zamezit tomu, aby se lidé do spárů těchto hnutí vůbec dostali,” vysvětluje. (…)
Lit.: Houdek, Lukáš: „Smutek mám v sobě neustále. Už mě ale neničí,” říká Unni, jejíž dcera byla zavražděna na Utøye. In web ČRo Radio Wave, 28. listopad 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je vůbec možné překonat smrt dítěte? Tím spíš když zemře tak brutálním způsobem? (…)
„Když k tomu došlo, potřebovala jsem s tím traumatem a lítostí pracovat v pozitivním duchu. Nechtěla jsem od bolesti utíkat, naopak jsem šla přímo do ní. To byla má cesta,” začíná své vyprávění Unni, matka Andrine, které bylo v roce 2011 šestnáct let. Spolu s přáteli odjela na letní tábor na ostrov Utøya. Zpátky se už nevrátila.
„Často o svém životě přemýšlím jako o domě. A ten 22. červenec rozbořil. Celé ty roky, co následovaly, jsem se ho snažila znovu postavit. Některé věci jsem si z něj chtěla ponechat, současně se v něm objevilo mnoho nového. Dům má hodně pokojů a je tam taky jeden, který je jen o Andrine a mně,” říká Unni. Obnova pomyslného domu pro ni ale nebyla vůbec snadná. Musela najít své nové já. Pomohlo i každodenní cvičení nepředvídatelných situací. „Například nakupování bylo neskutečně těžké. Protože nakupovat jsme chodily často s Andrine. Nějakou dobu mi dělalo problémy také vaření. Byla jsem zvyklá vařit pro tři. A najednou jsem měla dělat jídlo jen pro dva. Učila jsem se poslouchat Andrininu hudbu. Potřebovala jsem být připravená na to, že někde třeba začne hrát – v rádiu nebo v obchodě. Abych nezačala brečet,” vysvětluje. (..)