Dokumentární pásmo připravil Jan Sedmidubský. Použité text Ladislav Karel Feierabend a další. Spolupráce Radvít Novák, Irena Hýsková a Zuzana Vlčková.
Ukázky čte David Schneider.
Repríza 31. 8. 2023 (ČRo Plus, 21:10 h.; 52 min.) v cyklu Dokument Plus; 29. 9. 2026 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Návraty časem.
Lit.: Sedmidubský, Jan: Po únoru odešlo do emigrace až 200 tisíc lidí, mnoho dalších zemřelo na hranicích. In web ČRo Plus, 31. srpen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Po více než 40 let měla komunistická strana monopolní postavení ve společnosti. Provedla mimo jiné zestátnění ekonomiky a násilné združstevnění zemědělství. Za její vlády byli politicky nepohodlní občané zavíráni do vězení a přes 200 lidí bylo z důvodů protikomunistické činnosti popraveno. Další tisíce zemřely ve vězeních, pracovních táborech nebo při pokusu o útěk přes hranice.
A do exilu uprchlo v letech 1948 až 1989 podle odhadů až 200 tisíc lidí. Nejčastěji k odchodu do exilu využívali Šumavu nebo Novohradské hory.
Aby vládnoucí režim zabránil emigracím, vybudoval na hranicích s Rakouskem a Německem zábrany a ostnaté dráty. Později vytvořil další zábranu v podobě vysokého napětí v oplocení.
Při pokusu o útěk do zahraničí zahynuly asi tři stovky lidí. Zabil je buď elektrický proud v drátech, nebo je zastřelila pohraniční stráž. (…)
Lit.: Sedmidubský, Jan: Jak se po „Vítězném únoru“ utíkalo za hranice? Pěšky, nebo třeba ve vagónu s nábytkem. In web ČRo Plus, 29. 9. 2026 (článek). – Cit.: Na komunistický převrat v únoru 1948 v Československu reagovaly tisíce lidí odchodem, nebo spíš útěkem ze země. Z mnoha často neuvěřitelných příběhů vybral některé Jan Sedmidubský pro dokumentární pásmo, které natočil v roce 2006.
„Komunistický režim znamenal pro mne, když ne smrt, tedy jistě žalář a pro ženu a děti jako osoby buržoazního původu zákaz dalšího studia a nuznou existenci. Rozhodli jsme se, že utečeme do ciziny ve čtvrtek 26. února večer, protože syn Ivo dělal ve středu na univerzitě státnici. Chtěli jsme odjet do Železné rudy a tam na lyžích překročit hranice. Terén jsme tam dobře znali, sněhové poměry byly velmi dobré, takže plán byl snadno uskutečnitelný.“
To napsal v pamětech jeden z nejpozoruhodnějších českých politiků 20. století, Ladislav Karel Feierabend.
Před druhou světovou válkou byl vrchním ředitelem Ústřední jednoty hospodářských družstev Kooperativa a předsedou Československé obilní společnosti. Počátkem protektorátu se stal ministrem zemědělství. V roce 1940 se mu podařilo uprchnout do Londýna, kde se v exilové vládě stal ministrem financí.
Právě jeho podpis nesly bankovky nové poválečné Československé republiky. Ale to bylo také všechno. Byl agrárník, byl člen po válce promptně nepovolené politické strany a do vlasti se v roce 1945 vrátil jako persona non grata. Přestoupil ke straně národně socialistické, což mu příliš nepomohlo. (…)