David Attenborough. Četba na pokračování Pro rozhlas připravil Viktor Bezdíček. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Účinkuje Vladimír Krátký.
Nastudovalo Brno v roce 2022. Premiéra 1. dílu 6. 11. 2022 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha. Repríza 1. dílu 2. 5. 2026 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: 1. Mé svědectví, léta 1954-1971. Roku 1954 se David Attenborough poprvé vypravil s kameramanem a pracovníkem londýnské zoo do Afriky. Tady začíná slavná historie populárně-naučných dokumentů BBC. Technologie je dosud v plenkách, pokrok však brzy nabírá na obrátkách. Jeho odvrácenou stranou jsou ale počínající obavy o osud divočiny: nekonečných plání Serengeti, které štáb navštěvuje roku 1960, ale i obecně na planetě Zemi, již diváci BBC poprvé spatřují v přímém přenosu z vesmíru roku 1968.
2. Mé svědectví, léta 1989-2020. Od padesátých let podnes se divočina nedotčená lidskou přítomností ztenčila na polovinu. V roce 2020 zabírala pouhých 35 procent obyvatelného prostoru. Attenboroughovo unikátní svědectví zachycuje toto mizení v oblastech rozsáhlých biotopů, jejichž křehkost bychom dříve nepředpokládali: v deštných pralesech podléhajících masivnímu odlesňování, ve zdánlivě nekonečných oceánech ohrožovaných rybářskými sítěmi, na zemských pólech, jejichž ledová pokrývka mizí pod náporem oteplování.
3. Co leží před námi. Podle vědců zabývajících se klimatem jsme již dnes překročili bezpečné provozní limity naší planety. Předpověď pro následující dvě staletí zní katastroficky a Attenborough si při jejím líčení, rozepsaném do několika fází, nebere servítky. Po pěti hromadných vymíráních, jež Země dosud zažila, nastává nyní vymírání šesté končící celosvětovou humanitární krizí. Jejím zdrojem je ztráta biodiverzity, na níž je život na planetě závislý. Od tohoto předpokladu se však také odvíjí možné řešení.
4. Vize pro budoucnost, část první. Smyslem Attenboroughovy knihy není kreslit naši budoucnost v nejtemnějších barvách, nýbrž hledat cestu z nastalé krize. Pro každý z jejích aspektů existuje řešení. Jestliže nás ekonomické teorie nasměrovaly na trajektorii nekonečného růstu, která je při omezených zdrojích neudržitelná, potřebujeme teorie jiné. Jestliže je náš růst poháněn uhlíkem, potřebujeme čisté, bezuhlíkové technologie. Řešení obou aspektů se naštěstí ukazují jako reálná.
5. Vize pro budoucnost, část druhá. Po životních zkušenostech, předpovědích a technologických vizích konečně dospíváme k poselství Attenboroughovy knihy. Šesté hromadné vymírání nezvrátíme, aniž bychom obrátili trend mizení biodiverzity, udržující Zemi v rovnováze. Na planetě musíme obnovit divočinu, která může být naším nejefektivnějším nástrojem na zachytávání uhlíku. V mořích, nejrozsáhlejším obyvatelném prostoru, je třeba zavést chráněné oblasti bez rybolovu a na souši vracet přírodě půdu, kterou jsme si zabrali pro sebe.
6. Vize pro budoucnost, část třetí. Vize pro návrat divočiny na souš počítá s revoluční změnou v pohledu na hodnotu půdy. Nikoli výnosy, ale biodiverzita by se měla stát kritériem pro její posuzování. Příklady úspěšné aplikace tohoto pohledu existují, třeba v africké Keni. Negativních trendů je však mnoho a dalším z těch, které musíme řešit, je populační růst. A strategie, jak ho omezit a ustálit v udržitelných mezích, jsou rovněž možné.
7. Naše největší příležitost. Ať už se my lidé rozhodneme jakkoli, divočina si Zemi vezme s námi nebo bez nás. Metaforou a důkazem této přírodní síly je ukrajinské městečko Pripjať, ponechané bez vlivu člověka po výbuchu černobylského jaderného reaktoru. Zda skončí antropocén, epocha lidí, vymizením lidského druhu, nebo nastolením rovnováhy mezi světem naším a světem přírodním, záleží jen na nás. Podle Davida Attenborougha víme, jak na to.