Stanislav Rejthar. Četba na pokračování. Rozhlasová úprava Petr Hladík. Režie Lubomír Koníř.
Účinkují František Mitáš, Zdeněk Dryšl.
Nastudoval ČRo Region, Vysočina v roce 2009. Premiéra prvního dílu 20. 1. 2010 (27min.).
Lit: Motl, Stanislav: Příběh Stanislava Rejthara. In Reflex 9/2000 (článek). – Cit.: „Počítej s tím, že tu zůstanu. Koneckonců dal jsi mi před časem na povel manšaft, musím se o něj starat dál, no ne?“ Tak ve své knize První doma vzpomínal někdejší velitel 1. československého samostatného stíhacího pluku František Fajtl na chvíli, kdy mu štábní kapitán a přítel Stanislav Rejthar oznámil, že po porážce Slovenského národního povstání neodletí s plukem do zázemí. Rejthar se rozhodl zůstat s těmi, kteří – vzhledem k nedostatečnému počtu letounů – museli zůstat v obklíčení. Zmíněná scéna vystihuje Rejtharovu povahu. Ti, kteří ho totiž znali (Stanislav Rejthar zemřel v roce 1977), vzpomínají zejména na jeho věčný optimismus, a hlavně na jeho smysl pro nezištné kamarádství. Rejthar patřil ke generaci důstojníků, kteří vojenskou akademii končili v době bezprostředního ohrožení Československa německým nacismem. Pro tyto vojáky nebyly pojmy jako vlastenectví jen prázdnými slovy. Není divu, že Stanislav Rejthar opustil po roce 1939 okupovanou vlast, aby bojoval proti nacismu.
V minulých dnech se v knihkupectvích objevila biografie Stanislava Rejthara Dobří vojáci padli … (vydalo nakladatelství Ostrov v Praze). K vydání ji připravila Rejtharova manželka Vlasta a jejich dcera PhDr. Olga Bezděková-Rejtharová. K dispozici měly mimo jiné rukopisné vzpomínky, vyprávění S. Rejthara zaznamenané Vladimírem Beránkem, dobové dokumenty a spoustu osobních vzpomínek. A tak spolu se Stanislavem Rejtharem prožíváme jeho dramatický útěk za hranice, ústupové boje ve Francii, cestu do Anglie i letecké souboje v uniformě RAF. V dubnu 1943 utrpěl letec při návratu z operačního letu těžké zranění. Přesto se brzy nato přihlásil – společně s Františkem Fajtlem a dalšími stíhači – na východní frontu. Tito piloti pak působili ve Slovenském národním povstání. Právě o tomto povstání se díky knize můžeme dozvědět i ledacos z toho, co bylo v dalších desetiletích zamlčováno.
Po únoru 1948 musel Rejthar coby „zápaďák“ odejít z armády, zažil výslechy v pověstném domečku, v dalších letech byl pak společně s rodinou šikanován a ponižován. Nepřízni čelil optimismem a také vírou v tu Nejvyšší spravedlnost. V záplavě memoárové literatury tato kniha vyniká novými skutečnostmi o protinacistickém odboji a také hlubokou lidskostí, která byla ostatně vlastní celému Rejtharovu obdivuhodnému životu. Za zmínku stojí i dokonalá editorská práce včetně obsáhlého jmenného rejstříku a značného množství literárních i publicistických odkazů. Je to poctivá kniha. Objevná a jedinečná.
Lit.: anonym: Dobří vojáci padli ve vysílání Českého rozhlasu. In web ČRo Region Vysočina, b. d. (anotace). – Cit.: Dobří vojáci padli jsou autentickými vzpomínkami rodáka z Kuroslep na Třebíčsku Stanislava Rejthara. Ten záhy po obsazení Československa nacisty odešel přes Polsko do Francie a dále pak do Anglie. Tady se zapojil do leteckých soubojů a při jedné z akcí byl vážně raněn. Později spolu s dalšími letci, pod vedením Františka Fajtla, odjel do Sovětského svazu, aby se zapojil do Slovenského národního povstání.
Autor ve své knize líčí napínavé zážitky při útěku před nacisty, letecké souboje na západní frontě a na slovenském území. Velmi podrobně popisuje takzvaný Pochod bílou smrtí, tedy ústup československých vojáků po neúspěchu Slovenského národního povstání. Takřka deníkové zápisy Stanislava Rejthara jsou cennou výpovědí o běžných starostech našich vojáků. Tyto vzpomínky jsou pak zasazeny do širších souvislostí historických událostí.