Fareed Zakaria. Překlad Veronika Maxová a Jaroslav Veis. Připravil Viktor Bezdíček. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Čte Vladimír Hauser.
Nastudovalo Brno v roce 2022. Premiéra 1. dílu 8. 3. 2022 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: 1. Lekce první: Připoutejte se. 77 procent procent souše a 66 procent plochy světových oceánů už člověk svou činností proměnil, osmině rostlinných a živočišných druhů hrozí vyhynutí a nikde není psáno, že příroda dá lidskému druhu přednost před ostatními. Nástroje k tomu, abychom se katastrofě vyhnuli, však máme. Vybudovali jsme otevřený svět, který se řítí vpřed stále rychleji. Je načase uprostřed téhle dynamiky přemýšlet také nad bezpečností.
Lekce druhá: Ne velikost vlády, ale kvalita vládnutí je to, oč tu běží. Tradici byrokratického aparátu vytvořila již římská říše. Jeho smyslem byla kompetentní správa státu, která musela být do jisté míry úspěšná, jestliže se její principy rozšířily nejen v rámci Západu, ale i do vzdálených koutů Asie. Ve 20. století se největší ideologický spor vedl kolem otázky, nakolik silný má být státní aparát. Současná pandemie se jeví jako jedna z možných odpovědí: nejlépe ji zvládly země se silnými a stabilními státními institucemi.
Lekce třetí: Trhy na všechno nestačí. Podle Francise Fukuyamy je otázka, která stojí před každou společností jednoduchá: Jak se stát Dánskem? Americký politolog má na mysli společnost otevřenou, svobodnou a bezpečnou, jejíž ekonomika je sice tržní, avšak výstřelky svobodného trhu vyrovnává systémem sociálních protivah. Pandemie vzbudila v lidech nejistotu, na níž populisté zareagovali snahou společnost uzavřít. Růst se však zastavit nedá. Proč se tedy neinspirovat severským modelem?
Lekce čtvrtá: Lidé by měli naslouchat expertům – a experti lidem. Nedůvěra k odborníkům se projevila dávno před pandemií a covid-19 ji jen posílil. V této krizi nejde o vědu ani o poznání, nýbrž o moc vzdělané menšiny, která v očích většiny společnost ovládá. Propast, která společnost dělí, se rozšiřuje, na jedné straně intelektuálové s diplomem, na druhé zbytek a vzájemně se neslyší. Obě části by si ale porozumět měly, chtějí-li úspěšně projít touto krizí i krizemi, které nás čekají.
Lekce pátá: Život je digitální. Uprostřed debat o budoucnosti pandemie ukázala, že budoucnost už je tady. Vyzkoušeli jsme si, že se dá žít digitálně, a mnohé z dosavadních bariér a tabu v byznysu, v kultuře, ve školství či v medicíně padly. Umělá inteligence přesahuje člověka svými analytickými schopnostmi, statečnost, štědrost, víra či láska však zůstávají doménou lidskosti. Možná byl pandemický digitální test dobrý i k tomu, abychom si to uvědomili.
Lekce šestá: Aristotelés měl pravdu – jsme společenští tvorové. Od dob průmyslové revoluce, která si největší daň na životech vybírala ve městech, se mnohá města vyvinula v nejzdravější místa na planetě. Příklady dobře vedených velkoměst jako Hongkong, Singapur nebo Tchaj-pej ukazují, že ani pandemie toto pravidlo nepopřela. Potvrdila však jednu starou pravdu, která tkví v samém základu budování polis. Člověk je tvor společenský a virtuální kontakt s ostatními mu stačit nemůže.
Lekce sedmá: Nerovnosti se prohlubují. Ačkoli se podle statistik globální nerovnost mezi státy snižuje, některé nerovnosti nasvítila pandemie obzvlášť ostře. Například tvrdý lockdown, jímž reagovaly bohatší země, si ty chudší dovolit nemohou. Důsledky pandemie byly nakonec horší v zemích s méně rozvinutým zdravotnictvím a ve státech s větší nerovností, paradoxně i ve Spojených státech. Máme-li však čelit dalším vlnám, je třeba zajistit zdraví a bezpečí každému bez ohledu na bohatství.
Lekce osmá: Globalizace není mrtvá. Zasadí pandemie citelnou ránu globalizaci? Je-li globalizace pohyb lidí, kapitálu a zboží, trvá od samého počátku lidských dějin. Její první třesk nastal s přelomem 15. a 16. století a druhý se současnou digitalizací. Pandemie jí sice postavila do cesty překážky v podobě obnovených hranic, avšak jedině otevřenost a vzájemný obchod může po ní poškozené ekonomiky postavit na nohy. Rozhodně bychom ji neměli chtít zabít podobně, jako se o to pokusily státy ve 20. století dvěma krvavými konflikty.
Lekce devátá: Svět je opět bipolární. Z velmocí světu sice stále vévodí Spojené státy, Čína se však ocitá na druhém místě daleko před ostatními a svět je opět bipolární. Zahraniční politika Číny je stále agresivnější, čínský režim čím dál tím represivnější a okolní svět je nervóznější. Říci však, že se Čína chystá ovládnout svět, by mohlo být sebenaplňujícím proroctvím. Z historie víme, že bipolarita bez války existuje, vždyť ani napětí studené války nezrodilo globální konflikt.
Lekce desátá: Někdy jsou největšími realisty idealisté. Mezinárodní liberální světový řád, který ovládal svět po roce 1945, vybudovali na troskách války idealisté. Reálná politika současnosti se idealismu cynicky směje. A přece jím zrozený svět zažíval nejdelší období míru a vzestupu. Nebezpečí nyní spočívá v ústupu Ameriky a v tom, zda mezinárodní liberální řád přežije konec hegemonie svého architekta, protože konec americké hegemonie je už realitou. Podle Fareeda Zakarii šanci máme.