S.d.Ch. Zvuková adaptace divadelní hry. Režie Šimon Dominik.
Účinkují Daniel Ondráček, Milena Steinmasslová, Jakub Špalek a Ondřej Novák.
Natočeno 2022. Webová premiéra 27. 2. 2022 (Rádio Kašpar, 19:30 h.; 63 min.). Webová repríza 25. 7. 2022 (Rádio Kašpar, 19:30 h.).
Pozn.: Drama z budoucnosti jako zkratka české orweliány. Malebná dystopická vize hradu, podhradí, selského rozumu a druhého národního obrození v historickém čase retrográdního vývoje. Následky velkého obratu naleznete v příběhu jednoho večera v hospodě roku 2084, kde se potkává hostinský a jeho pověrčivá matka se dvěma novodobými pytláky. (anotace)
Lit.: Bulvasová, Natálie: Zvěrstva posvěcená božským Kájou. In web Divadelní noviny, 6. 2. 2023 (recenze divadelní inscenace). – Cit.: Hra 2084 českého dramatika S. d. Ch. (*1970) přináší dystopickou vizi tuzemské společnosti po tzv. druhém národním obrození. Do života za šest dekád nahlížíme skrze rozhovor čtyř postav v malém prostoru pivnice v kdysi malebném podhradí Karlštejna. Smrdí to tu kouřem a po okolí pobíhají tzv. čtyřprsťáci. Zvířata? Lidé? Chybí jim palce, páchnou dehtem a mají zkrabatělé obličeje. Místní je pojídají a nepřemýšlejí, kde se vzali. Divadelní spolek Kašpar hru loni nejprve uvedl jako rozhlasovou inscenaci v režii Šimona Dominika a teď na scéně Klubovny v Jindřišské představil její scénickou verzi, vytvořenou tímtéž režisérem, s mírně pozměněným obsazením.
Hostinec není paradoxně zařízen nijak futuristicky, stojí tu nesourodý nábytek, televize, starý přímotop, nechybějí ani nápisy švabachem. Krčmář Severin (Ondřej Novák) už zavírá, když dorazí pytlák Vaněk (Lukáš Jůza) a jeho schovanec Krupička (Matyáš Greif). Ten působí v příliš velkém obleku a s vlasy do palmičky velmi mladě, překvapivě ale používá archaické vazby jako dobrej na večír, kmotře. Když se na scénu přišourá Severinova matka (Milena Steinmasslová), ozve se úplně jiný jazyk: Lookuju, že jste úplně soggy, venku asi solidně rainí. Jde o tzv. oldspeak – tak se mluvilo před druhým národním obrozením…
Postupně se tak vyjevuje ústřední paradox dystopické vize S. d. Ch.: co dříve bylo retro, je teď moderní. Poobrozenecká doba umožňuje návrat do starých dobrých časů, po nichž mnozí touží – bez závislosti na internetu a záludností elektroniky či obtěžujících anglicismů. Nesourodě zařízený interiér hospody evokuje toulky po českých památkách, Krupičkova mluva může připomínat prázdniny u babičky, po výpadku elektřiny se vede černá hodinka a prostor osvětlují především svíčky. Na obrazovce sledujeme jednu z vítězných jízd Martiny Sáblíkové na zimních olympijských hrách. A věří se v Karla „Gottes“ Gotta, proto je po chvíli odhalen oltářík se zpěvákovou fotografií, kolem něhož jeho uctívači legračně tančí, mávajíce rukama u boků.
Režisér Dominik navozuje od začátku příjemnou nostalgickou atmosféru, v čemž je mu velmi nápomocný intimní prostor Klubovny, který hercům zároveň umožňuje využívat civilní výrazové prostředky. Ondřej Novák v roli Krčmáře se v úvodu ujistí, že diváci mají co pít a cítí se pohodlně. Upozorní také, že když vypadne elektřina, nemusí se bát. To se tady prostě občas stává. Jeho promluva z diváků činí další zaslepené obyvatele podhradí, ovšem sedící v „pasivní části hospody“. I přesto jsou to nakonec právě diváci, kteří dříve než postavy vytuší, že je něco špatně. (…)