Jan Němec. Ranní úvaha.
Natočeno 2022. Premiéra 7. 2. 2022 (ČRo 3 Vltava, 5 min.).
Lit.: Němec, Jan: Jan Němec: Není spolehnutí na tmu. In web ČRo Plus, 7. únor 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jestliže města občas mají potíže se svými slavnými občany, zapomínají na ně, nebo se k nim rovnou nehlásí, v případě Brna a Jana Skácela to rozhodně neplatí. Přímo na Náměstí Svobody, zvaném Svoboďák, trůní velká bronzová kašna pečlivě osázená Skácelovými verši, o kus dál z úbočí Špilberku shlíží dvoumetrová básníkova hlava ze čtyř a půl tisíce ocelových trubek.
Mně je však nejdražší místo nejnenápadnější, totiž Skácelova pamětní deska na Kotlářské 35a. A že je to dnes od Skácelova narození právě 100 let, řeknu vám proč.
Ve čtyřverší číslo 82 ze sbírky Oříšky pro černého papouška Skácel rýmuje: a není pravda, že nám život lže / osud je mince, která dlouho padá / teprve na zemi se ukáže / padne-li orel nebo hlava. Podle mě by se tedy alespoň v básních nemělo nárokovat, co je a co není pravda, a taky si myslím, že obrazy není třeba dopovídat úplně do konce. Takže z toho čtyřverší mě zajímá vlastně jen ten druhý verš, jen z něj jímá mě závrať: osud je mince, která dlouho padá.
Jde o toto: Když jsem končil gymnázium, byl jsem důkladně zamilovaný do Evy. A tahle Eva bydlela na Kotlářské o několik domů výš, než žil Skácel. Dokážete si to představit: pokaždé, když jsem za ní šel a míjel básníkovu pamětní desku s rytinou v bronzu, rozhořelo se kolem léto ze čtyř stran, voda si rozpustila vlasy a podobně. Chci říct: když je vám osmnáct a čicháte literaturu jako vaši vrstevníci toluen, jste Skácelovým světem něhy, viny, ticha a zásadně pravdomluvných studánek pěkně sjetí. Všechno je na chvíli navždy. (..)