Jan Skácel (7. 2. 1922 Vnorovy – 7. 11. 1989 Brno). Pět vzpomínek na umělce, spisovatele a novináře. Pořad ke 100. výročí narození „básníka ticha“ připravily Eliška Pilařová a Pavel Krejčí. Použitá hudba Jiří Pavlica a Hradišťan, Zuzana Lapčíková, Emil Viklický, Karel Růžička a Miroslav Vitouš. Zvukový mistr Leoš Sedláček. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Jan Kanyza, Libor Vacek, Jiří Kalužný, Romana Chvalová a Eliška Pilařová. Na „básníka ticha“ vzpomíná rozhlasová režisérka Hana Kofránková
Natočeno 2022. Premiéra 5. 2. 2022 (ČRo 3 Vltava, 10:00 – 11:00 h.) k 100. výročí narození Jana Skácela v cyklu Víkendová příloha.
Lit.: Pilařová, Eliška – Krejčí, Pavel: Těm, kteříž jsou tesklivého ducha… Před sto lety se narodil básník Jan Skácel. In web ČRo 3 Vltava, 5. únor 2022 (článek). – Cit.: Hovoří a píše se o něm jako o básníkovi moravském. Jde ale přímo o habitus; jako by vše, co vytvořil, postavil na půdorysu svého domova − s jeho prastarou moudrostí a poetikou. Snad právě proto přivedl k poezii i mnohé z těch, kterým byla zcela vzdálena; Skácelovi totiž uvěříme tak jako lidové písni, jejíž slova a melodie v nás zdvihají stavidla dědičné paměti. Není tedy divu, že se Skácelovy verše svou melodikou, rytmem, i souzněním s talentovaným Hradišťanem a Jiřím Pavlicou ve „Slunovratu“ do písní jako by navrátily.
Ostrov krásného slova
Lidé narození v čase, kdy po nebi putuje souhvězdí Vodnáře, prý milují svobodu a štědře ji rozlévají z amfory svého znamení − jedno komu a kam. Ti, kteří Jana Skácela znali, ale vědí, jak nesnadné pro něho bylo udržet proti proudu všednosti kurs k ostrovům krásného slova, hledat a objevovat nové literární pevniny a řídit se při tom jen podle nejjasnějších hvězd − zejména v časech, kdy patřil k básníkům „zakázaným zaživa“. Jak dokládá básník Pavel Šrut: raději inspiroval, než konspiroval.
Ještě jsme neopadali
V současném zrychlujícím se víru doby postupně odlétají zdánlivě nepotřebné zdobné detaily a zůstává jen jednolitá barevná šmouha. Z působivé, vonící „imáž“ se stává komerčně vycepovaná „imidž“, pilotní koncepce a projekty nahrazují výbuch invence, chudne pestrost, a tak chudneme všichni. Nepřestáváme proto hledat a nacházet Jana Skácela. Pro důkaz a příslib, že „vždycky se najde člověk, který se vejde na housle“, i proto, že „ještě jsme neopadali, i když po ptaní jsme málem chodili“. (…)