Před čtyřiceti pěti lety vrcholila kampaň komunistického režimu proti signatářům prohlášení Charty 77, tedy proti disidentům, odpůrcům totalitarismu. Souhrnně se jí říká Anticharta. V Příbězích 20. století se tématu věnuje Adam Drda.
Natočeno 2022. Premiéra 30. 1. 2022 (ČRo Plus, 20:05 h.; 48 min.).
Lit.: Drda, Adam: Anticharta. Příběh nejmasovějšího uměleckého manifestu v českých a slovenských dějinách. In web ČRo Plus, 30. leden 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Komunistická kampaň proti Chartě 77, zvykově označovaná jako Anticharta, patří k zásadním událostem československé v historii. Jejím vrcholem byla shromáždění oficiálních umělců a bavičů, kteří 28. ledna 1977 v Národním divadle a poté 4. února v Divadle hudby deklarovali podporu politice KSČ.
Kampaň však měla mnohem širší rozměr, a teprve když si člověk uvědomí její celkový rozsah a dobu trvání, dojde mu, na čem se to čeští a slovenští herci, zpěváci a představitelé mnoha dalších profesí před pětačtyřiceti lety podíleli.
Je třeba připomenout, že Prohlášení Charty 77 (v první vlně je podepsalo 243 signatářů, z nichž jeden později podpis odvolal) bylo na Západě zveřejněno 7. ledna 1977 a mělo jednoduché východisko: ČSSR přistoupila k mezinárodním helsinským paktům o „lidských a politických právech“ a „hospodářských, sociálních a kulturních právech“ a tyto dohody se od března 1976 staly součástí jejího právního řádu.
Autoři a signatáři Charty 77 konstatovali, že dohody nejsou naplňovány, neboť v ČSSR nebyla svoboda projevu, nebyla respektována práva na svobodu od strachu, na vzdělání, na svobodu vyznání, právo přijímat informace atd. Dokument popisoval situaci v zemi a žádal nápravu, přičemž deklaroval, že Charta 77 se nestane základnou k opoziční politické činnosti, pouze chce vést jako občanská skupina dialog se státní mocí. (…)