„Největší problém jsem měla se svým zubařem.“ Jak se žije ženám, které se zbavily -ová v příjmení? . Připravil Jonáš Zbořil.
Natočeno 2021. Premiéra 14. 6. 2021 (ČRo Rádio Wave, 8 min.).
Lit.: Zbořil, Jonáš: Jaký je život bez -ová? „Lidi na to reagují, jako bych jim držela pistoli u hlavy.“ In web ČRo Radio Wave, 14. červen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslaneckou sněmovnou prošel návrh zákona, díky kterému by si ženy jednoduchou cestou mohly vybrat příjmení bez koncovky -ová. Podle bývalého ředitele Ústavu pro jazyk český Karla Olivy je nepřechylování ženských jmen „pošlapáním češtiny“. Lingvistka Jana Valdrová zase tvrdí, že používat jména tak, jak mají být, znamená projevit skutečnou úctu ženě. Jak celou situaci vnímají ženy, které už koncovku -ová opustily?
„K mému překvapení kdokoli, kdo mě nezná osobně, na to reaguje, jako bych mu držela pistoli u hlavy,“ říká o svém jméně Helena Urban. „Je pro mě obrovské překvapení tohle zažít, vidět, jak mají lidi předsudky kvůli takové drobnosti, která s nimi vůbec nesouvisí.“
Na Ukrajině narozená Marie Iljašenko si jako dítě změnila jméno na Iljašenková. „Bylo mi asi deset, samozřejmě jsem chtěla spíš být jako všichni, jak se říká – děti jsou největší konzervativci a tady to opravdu zafungovalo.“ Jak ale Marie vyrůstala, jméno s -ová jí začalo vadit a změnila si ho zpátky.
„Poslouchala jsem nové paměti Boba Dylana. Popisuje, jak si zvolil svoje umělecké jméno. Bobby s Dylanem neznělo moc dobře, ale když řekl Bob, najednou to znělo skvěle. A já jsem si uvědomila: sakra, jméno je tak osobní věc. Pro někoho je důležité, aby dobře znělo, nebo má nějaké asociace,“ říká Marie, která možné uvolnění pravidel pro nepřechýlená ženská příjmení vítá. (…)