Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Tradiční příběhy lidové slovesnosti ze sbírek Jonase Basanavičiuse. Pro rozhlas přeložila Věra Kociánová. Připravil Jiří Vondráček. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Petr Pelzer.

Natočeno 2009. Premiéra 5. – 11. 12. 2009 (ČRo Vltava, 23:00 h.; 7 x 15 min.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. O devíti bratrech a jejich sestře Elence. – 2. Mrazíkovy dary. – 3. O zlé čarodějnici a Jankovi. – 4. Egle, královna hadů. – 5. O tesaři, Perunovi a čertu. – 6. Princ a měděný vlk. – 7. Ženich z Kuršského ostrova.

Lit.: Vondráček, Jiří: Litevské pohádky. In web ČRo 3 Vltava, 7. 12. 2009 (článek). – Cit.:  (…) Národní obrození a s ním i zájem o lidovou slovesnost přichází do Litvy až koncem 19. století. Sbírání lidových pohádek je spjato především s osobností Jonase Basanavičiuse, který byl nejen spisovatelem, ale i politikem a vědcem. To je dodnes na litevských pohádkách patrné. Jsou zaznamenávány podle vědeckého klíče jako folklorní díla a pokud jejich dikci sběratel výjimečně naruší, pak aby doplnil vlastní didaktickou nebo vlasteneckou myšlenku.

Navíc k odkazu Jonase Basanavičiuse se v Litvě dodnes přistupuje nekriticky, takže i litevské pohádky jsou nejoceňovanější v původní folklorní podobě. Jejich literární převyprávění samozřejmě existují, neprošla ale etapou romantismu, tak jako u nás, a chybí především „litevská“ Božena Němcová, která by jim dala vroucnost a jemnost.
Litevské pohádky sbírali a literárně upravovali především muži. Ve srovnání s našimi jsou mnohem věcnější, litevská děvčátka si jistě nedělají iluze o princích na bílých koních a místo šťastného rozuzlení se leckdy dočkáme spíš vtipného ponaučení. Většina litevských pohádek obsahuje tradiční evropské syžety. Najdou se ale i pohádky velmi originální, trochu pochmurné, v nichž vystupují hadí královny, dvouhlaví koně a železní vlci.