Elfriede Jelinek. Příběh učitelky hudby a dalších rozkoší,v provokativním románu rakouské prozaičky a dramatičky, nositelky Nobelovy ceny za literaturu. Překlad Jitka Jílková. Pro rozhlas upravil Ludvík Němec. Režie Lukáš Kopecký.
Účinkují Ivan Dejmal a Eva Novotná.
Nastudovala Brno v roce 2021. Premiéra 1. dílu 22. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou k 75. narozeninám autorky. Repríza 1. dílu 19. 6. 2025 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.
Lit.: Němec, Ludvík: Pianistka hrající jen na černých klávesách. Slavný román Elfriede Jelinekové jako Četba s hvězdičkou. In web Týdeník Rozhlas, 10. říjen 2021 (článek). – Cit.: „Tento román je všechno, jen ne pornografický,“ řekla o své Pianistce Elfriede Jelineková. Z knihy nositelky Nobelovy ceny za literaturu se na Vltavě bude číst od pátku 22. října.
„Erika, luční květina. Po ní se tato žena jmenuje. Před porodem matce tanulo na mysli něco plachého a křehkého. Když pak pozorovala ten chuchvalec slizu, který jí vystřelil z těla, ihned se dala do práce, aby ho bez jakýchkoli ohledů vtloukla do té správné podoby a udržela ho tak v čistotě a jemnosti.“
Jsou knížky, které bychom si vzali na pustý ostrov. A jiné, které spíš pustý ostrov připomínají. Mezi takové ostrovy téměř bez vegetace, zato ale se vzrušující dýmající sopkou, patří i román Pianistka – a jistým způsobem i jeho autorka Elfriede Jelineková (1946). Ta ostatně označuje Pianistku (1983) za svou nejosobnější knihu. Brání se ovšem pojmu autobiografie – a ještě více označení pornografie, jež se na knihu pokoušela nalepit – ostatně kdoví čím – část rakouské kritiky.
Na Festivalu spisovatelů Praha 2009 to autorka zkusila říct jasně: „Tento román je všechno, jen ne pornografický. Pornografie sugeruje touhu všude a v každé chvíli. Román dokazuje, že to neexistuje, že se jedná o pojatý manévr, tak aby ženy zůstaly k dispozici, neboť jsou především ony předmětem pornografie, a muži se na ně dívají a svým pohledem můžou proniknout do jejich těl. Jsem zvyklá, že jsem špatně pochopena. A pak mě viní za to, že mým způsobem psaní jen zkouším analyzovat. To, co říkám, má určité sdělení. Ale toto sdělení nikoho nezajímá.“ (…)