Hostem Hovorů je internista a záchranář Jan Škoula. Jak se vyvinula profese záchranáře v posledních letech? Co prožívá doktor, který přijíždí na místo nehod, kde kromě odborných lékařských znalostí musí být i dobrým psychologem? To vše probereme přímo v interní ordinaci s mým dnešním hostem, který jako dítě sledoval známý seriál Jiřího Hubače Sanitka, aniž by tušil, že se právě sanitní vůz stane jeho druhým domovem. Připravil Ondřej Kepka.
Natočeno 2021. Premiéra 12. 2. 2021 (ČRo Plus, 22:05 h.; 24 min.).
Lit.: lup (= Luptáková, Věra) – Kepka, Ondřej: U lidí, kteří umírají, je občas dobré nepomáhat, je to ale nesmírně těžké rozhodnutí, přiznává lékař a záchranář. In web ČRo Plus, 13. únor 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Když přijdu do práce jako internista, tak vím, že ke mně přijdou lidé s nějakým spektrem obtíží. Zatímco na záchrance ráno vůbec netuším, jestli budu za deset minut koukat do počítače, nebo někde na cestě,“ popisuje lékař Jan Škoula v pořadu Hovory.
Různorodost práce a medicínská náročnost – to jsou dva hlavní důvody, proč ho práce na záchrance tak baví a zajímá.
„Tak, jak se na místě rozhodnete, takové to bude. Takže sice máte velkou odpovědnost, ale taky velkou pravomoc, což je výhoda.“
Napětí, které denně na záchrance prožívá, považuje za zdravé. „Stres je tady na místě, protože člověk úplně v klidu být nemůže, když se kolem odehrávají špatné věci. Na druhou stranu máme tu výhodu, že našim úkolem je pro nemocného člověka udělat vše, co můžete. Stabilizovat ho a předat do nemocnice. A už si to nenesete domů,“ popisuje. (…)