Na konci ledna, konkrétně 24.1., si komunistické režimy všech socialistických zemí připomínaly datum úmrtí vůdce sovětské revoluce, Vladimíra Iljiče Lenina. Dodnes má sochu téměř v každém větším městě v Rusku a jeho nabalzamované ostatky zůstávají i 97 let po smrti vystavené v mauzoleu na Rudém náměstí. Portréty mu věnovali historik Jan Adamec a David Hertl.
Natočeno v roce 2017. Premiéra 9. 11. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 18. 1. 2021 (ČRo Plus, 11:10 h.).
Lit.: Hertl, David: Vladimir Iljič Lenin. Neviditelný dirigent bolševického puče. In web ČRo Plus, 18. leden 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Lenina postihl politováníhodný osud. Byl zbaven práva na omyly, hříchy, neřesti a slabosti,“ napsal roku 1976 publicista a básník Jiří Kovtun v recenzi Solženicynovy knihy Lenin v Curychu. Měl pravdu: dlouhá léta byl Leninův portrét „zasádrovaný“ v jediné, oslavné podobě. Teprve od začátku 90. let hledají historici pravdu.
K dovršení všeho vypukla 1. světová válka, ve které se Rusku nedařilo. Okamžiky postupného rozkladu říše se protínají s okamžiky vzestupu zdánlivě bezvýznamného exulanta: Vladimira Iljiče Uljanova (1870-1924).
V dětství ho zasáhly dvě tragédie – nejprve mu v roce 1886 zemřel otec, který pracoval jako školní inspektor.
„Z hlediska formování Uljanova pak byla důležitým momentem smrt jeho bratra, popraveného za přípravu atentátu na cara Alexandra III. Následná společenská ostrakizace u Vladimira Iljiče jako talentovaného budoucího právníka, vyloučila jeho kariéru v carských službách. A tak se z něj postupně stal revolucionář. Dílem díky četbě filozofických spisů Černyševského a Marxe, dílem kvůli policejní represi a vyhnanství,“ myslí si historik Jan Adamec. (…)