Co je vděk a jak ho posilovat? Proč a jak najít vděčnost za nepříjemné? Jak vytvořit deník vděčnosti? Balanc o vděku, pozitivním myšlení a o zaměření své pozornosti. Připravil Petr Bouška.
Hovoří terapeutka a lektorka Petra Rauferová.
Natočeno 2020. Premiéra 29. 12. 2020 (ČRo Rádio Wave, 16 min.).
Lit.: Bouška, Petr: Být vděčný i za to zlé jde až s odstupem. Vděk můžeme posilovat a najít v životě více radosti. In web ČRo Radio Wave, 29. prosinec 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Vděk je blahodárná emoce. Rozvíjet ho je důležité pro pohodu a pocit smyslu,“ říká v Balancu terapeutka a lektorka Petra Rauferová. Často jsme zaměření na to, co se nepovedlo, co se nám nedaří a co chybí. Když si ale uděláme audit toho, co máme a co se povedlo, můžeme být překvapeni. Svět bude pořád stejný, pěstováním vděku ho ale budeme vidět jinak. Za problémy, bolavá období a zkoušky se ale vděk lépe hledá až s odstupem.
„Pěstování vděku nás může dostat z letargie, pomoci s depresí.“ Mnoho lidí hovoří o tom, že jim náročné životní situace pomohly vyrůst, jsou za ně vděční. Možná jste své kamarády viděli sklíčené nemocí, rozchodem, ztrátou zaměstnání nebo blízkého člověka. Za pár měsíců spokojeně hovoří o tom, že tragédie byla to nejlepší, co se jim v životě stalo. Pomohla jim totiž v mnoha ohledech. Mohli si uvědomit, co je pro ně opravdu důležité a na čem zbytečně lpí. Došlo jim, že během vteřiny mohou přijít o všechno, a tak jsou rádi za to, co mají tady a teď.
„Lidé jsou často v hlavě, myslí si, že cítí vděk, ale je to jen myšlenka.“ Podle Petry Rauferové je skutečný vděk ten, který prožijeme. Ale i u myšlenek je dobré začít. Vděčnost můžeme pěstovat a posilovat, podobně jako svaly. Kam směřujeme svou pozornost, tam bude naše mysl častěji odbíhat. Když se budeme učit vidět na věcech to dobré, začneme to poté vnímat spontánně. Samozřejmě to neznamená problémy, obavy a temné zamknout do skříně.
Bojíme se toho, že se nám nepovede zkouška ve škole nebo prezentace v práci. Povede se. Místo radosti a prožitku vděku si ale jen rychle oddychneme a jdeme bez čekání k další výzvě. Co se ale zkusit na chvíli zastavit, prožít vděčnost, prozkoumat ji a vrátit se k ní, až se tolik dařit nebude? (…)