Dorothy Leigh Sayersová. Kompletní audiokniha. Překlad Vladimír Procházka. Režie Michal Bureš.
Čte Otakar Brousek II.
Natočeno 2020. Vydal OneHotBook, 3. 12. 2020 (2 CD MP3, katalogové č. AK361; EAN 8594169483610; celková délka nahrávky 13 hodin 2 minuty). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Nastoupil, aby zjistil, proč ze schodů sletěl pan Dean. Až to vypátrá, ukloní se a půjde si zase pinkat kriket.
V červnu 1933 ještě nebývalo na mediálním trhu obvyklé, aby pod schodištěm slovutné londýnské reklamní agentury dělala reklamu mrtvola. Ani firma pana Randalla nestojí o randál, takže na místo zavražděného textaře Deana záhy přijímá pana Deathe Bredona, který se uvede náručí štěpných sloganů. Leč pozor! Jen zasvěcenci vědí, jaký číman se tu dal ve skutečnosti zaměstnat – zato sám lord Petr Wimsey tuší, že pachatele zločinu je záhodno hledat přímo v budově. Pokud se vyrovná s hektickými nároky, jež na něj kladou klienti, uzávěrky a sazárna, může v agentuře slídit jako ostříž, oslnivě konverzovat a po práci ovívat krásky na večírcích zlaté mládeže. I kdyby mu hrozilo, že ho některá uloví, zůstane akční detektiv s modrou krví vždy a všude noblesním Britem a s přispěním švagra-policisty odhalí, jak rafinovaně se ve městě distribuoval kokain. A mezitím nás stvořitelka všímavého lorda Petra pobaví desítkami postřehů o reklamě, „reklamštině“ a jejích pěšácích, kteří tak rádi klamou masy i sebe.
„V osmnácti se mi tato detektivka líbila snad dokonce víc než ty od Agathy Christie. Díky fascinujícímu reklamnímu prostředí, ve kterém se příběh odehrává, je to pro mě dílo nadčasové. A autorčin lord Petr Wimsey, takový předobraz Jamese Bonda, mě neuvěřitelně baví svou hravostí a převleky i dnes!“ – Otakar Brousek ml.
„Smekám před vámi, paní kolegyně. Vnesla jste do detektivky soudnost i šmrnc, elán i ostrovtip.“ – P. D. Jamesová
„Její romány zbožňuju. Srší invencí, duchaplností a jemnocitem.“ – Ruth Rendellová
„Případy lorda Petra jsou doslova a do písmene záhady k nakousnutí.“ – Chicago Tribune
„Zaměstnání u počestné reklamní agentury by bylo pro velkorysého zločince skvělou zástěnou. Ten druh nepoctivosti, na kterém je založena reklama, je na hony vzdálen od toho druhu nepoctivosti, kterýÌ vede k obchodu s omamnými jedy.“
„Proč? Pokud mohu soudit, není reklama nic jiného než obchod s omamnými jedy.“ – ukázka z knihy
Dorothy L(eigh) Sayersová (1893-1957)
Všestranně nadaná dcera oxfordského sbormistra patřila k nejvýraznějším britským intelektuálkám první poloviny 20. století. Roku 1915 s vyznamenáním absolvovala místní elitní univerzitu, obor moderní jazyky, avšak o právo nosit magisterský titul bojovala coby žena dalších pět let. Živila se jako učitelka, redaktorka a kritička pověstná satirickými šlehy. Svého lorda Petra Wimseyho učinila v letech 1923-1937 amatérským vyšetřovatelem v 11 detektivních románech a 3 povídkových sbírkách – mj. v příbězích Vražda žádá metodu,Mrtvola nutná či Devět krejčíků – a upředla kolem něj fiktivní svět s bezmála cimrmanovskou důkladností. Důrazem na psychologický přesah zápletek vyvedla žánr z krize a souběžně s Agathou Christie začala psát jeho „zlatý věk“. V nejslavnějším Wimseyho případu Vražda potřebuje reklamu (1933) využila své zkušenosti textařky z Bensonovy agentury. Za války posilovala morálku spoluobčanů dramaty pro BBC (Zrozen, aby se stal králem) a v otázkách vyznání se zasazovala o ekumenismus. Filologické znalosti zúročila předsedkyně ostrovního Klubu detektivů (1949-1957) i v překladech Dantova Pekla a Očistce z Božské komedie.
Otakar Brousek ml. (* 1957)
Po dokončení studií na Pražské konzervatoři (1978) hrál dvanáct sezon v kladenském divadle a poté přijal angažmá v Městských divadlech pražských, kde ztělesnil mj. Dumasova d’Artagnana. Od roku 2008 byl stálým hostem v Divadle Na Fidlovačce a od roku 2012 působí v Divadle na Vinohradech. Před kamerou stanul poprvé ještě coby student v prázdninové romanci Údolí krásných žab (1973) a od té doby ztvárnil desítky rolí v TV filmech, pohádkách i seriálech (Zdivočelá země, Labyrint, Ohnivý kuře, Ach, ty vraždy! apod.). Na plátně se objevil např. ve snímcích Hop – a je tu lidoop, Svatba upírů, Bumerang nebo Snowboarďáci. Jeho sametový hlas se uplatňuje při moderování i v dabingu: promlouvají jím třeba Ralph Fiennes, Russell Crowe či David Thewlis ze série o Harrym Potterovi.
Lit.: Macháček, Tomáš: Detektivka s nadhledem. In web Naposlech.cz, 8. 2. 2021 (recenze). – Cit.: Viktor Dean už žádný slogan nevymyslí. Jeho tělo našli kolegové ležet pod schodištěm přímo uvnitř budovy věhlasné londýnské reklamní agentury. Mrtvola by neudělala podniku tu správnou reklamu, takže se vedení snažilo vše co nejvíce ututlat. Na jeho místo však přichází nový textař, Death Bredon, kterému okolnosti úmrtí jeho předchůdce nedají spát. Věří totiž, že nešlo o pouhou nehodu.
Někteří autoři detektivek neberou své knihy smrtelně vážně. Platí to i pro Dorothy L. Sayersovou, která do svých románů a povídek dokázala propašovat nemalou dávku humoru. I přesto byla mnoho let předsedkyní Detektivního klubu britských autorů tohoto žánru. Vražda potřebuje reklamu, ve skutečnosti už devátý díl řady příběhů s lordem Petrem Wimseyem, není pouhým detektivním příběhem, ale také společenským románem, vykreslujícím jak poměry v meziválečné anglické společnosti, tak především v reklamní branži. Toto prostředí ostatně Sayersová dobře znala, neboť se v něm několik let sama pohybovala. I proto příběh funguje také po faktografické stránce, o psychologii postav (vykreslených s ironickým nadhledem) ani nemluvě.
Dnešním čtenářům může zpočátku autorčin styl připadat poněkud upovídaný, zejména když jej hned zkraje zaplaví vlna zhruba patnácti postav. Ty se ale naštěstí v příběhu neustále vyskytují, díky čemuž se při troše soustředění dá v jejich propletenci dobře vyznat. Zejména, když se jejich charaktery odhalí v pečlivě vystavěných dialozích. V nich spočívá síla i audioknižní adaptace románu.
Tu má na svědomí tvůrčí tým vydavatelství OneHotBook, reprezentovaný režisérem Michalem Burešem a hlasem nahrávky, Otakarem Brouskem ml. Na jeho přístupu k textu je znát, že byl sám autorčiným čtenářem a že příběh lorda Petra Wimseyho je pro něj radost číst. Jak je jeho zvykem, popustil uzdu své výřečnosti a herecké ekvilibristice, takže si pro každou, byť vedlejší postavu vytvořil vlastní styl řeči. U ženských postav může tento přístup působit až jako karikatura, vzhledem ke stylu autorčina psaní to ale téměř do puntíku odpovídá dojmu z docela nevážně psaného textu. Vyprávění samotné je přehledně členěno do kratších úseků, které logicky vymezuje i hudební doprovod.
Oč rozvernější byla při psaní autorka, o to těžší práci měl překladatel Vladimír Procházka. Příběh v některých větách spíše převyprávěl, než přeložil, a jak přiznává v doslovu k tištěné verzi knihy, snažil se uchovat co nejvíce z jejího ducha, například aliteraci, kdy řádky veršovaných reklamních sloganů i názvy firem v Anglii té doby začínaly vždy stejným písmenem. Kvůli tomu změnil název reklamní agentury z Pym’s Publicity na Randallovy reklamy (s narážkou na „randál“, jaký je dle něj s reklamami spjatý). Stejně jako on i režisér Michal Bureš přistupoval k textu volněji, takže tu a tam větu či dvě v textu pro zpřehlednění vyškrtl, jinde naopak přidal drobnou vysvětlivku – například v případě jména hrdiny. Death totiž anglicky znamená smrt. Tento fakt bohužel znamená, že mnoho autorčiných žertíků česky nevyzní tak, jako v originále, byť se překladatel snažil sebevíc. Interpretace Otakara Brouska naopak českému textu mnohé body v hodnocení přidává a je jedním z důvodů, proč raději knihu poslouchat, než číst.
Vražda potřebuje reklamu představuje i po letech svěží, třebaže trochu retro, výlet do staré dobré Anglie. Zdaleka ne vše navíc nutně zestárlo i v otázce propagace výrobků – autorka třeba jen tak mimoděk a s vtipem vysvětluje, proč máte kupovat potraviny, které jsou „výhradně z“ a nejen „s příchutí“ či proč potřebuje reklamu margarín a ne obyčejné máslo. (….)