Ivan Štern. Ranní úvaha.
Natočeno 2020. Premiéra 6. 10. 2020 (ČRo 3 Vltava, 5 min.).
Lit.: Štern, Ivan: Ivan Štern: Mateřský jazyk v pojetí Pavla Eisnera. In web ČRo 3 Vltava, 6. říjen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Městská knihovna v Praze na webu nabízí zdarma ke stažení knihy, u nichž zanikla autorská práva anebo autoři se jich vzdali. Objevíte tu i pojednání o českém jazyce Chrám a tvrz spisovatele a překladatele Pavla Eisnera.
Knihu jsem stáhnul a znova se do ní začetl. Už úvodní část čtenáře zarazí. Dozví se, že v žádném jazyce, tedy ani v češtině, nenaleznete dva jedince, kteří by mateřským jazykem vládli způsobem totožným. Každý z nás mu vtiskuje svým způsobem vlastní, neopakovatelný ráz.
Neplatí to jen pro jedince, které oddělují různá dějinná, tedy i jazyková období (to by tolik nepřekvapovalo), ale platí to i pro současníky. Každý z nás stejná slova vyslovuje zcela jinak, nenapodobitelně a zanechává v nich tak jedinečnou stopu. Podle Eisnera to jen neslyšíme, jako neslyšíme, pokud se sami nenahrajeme, jak zní náš vlastní hlas.
Jakoby to Eisnerovi nestačilo, zpochybňuje i sám pojem mateřský, popřípadě otcovský jazyk. Ptá se, zda lze o češtině jako o mateřském jazyce mluvit v případě člověka, který vzešel z rodičů zcela odlišného etnického původu, a češtinu si dokonale osvojil jen proto, že se od malička pohyboval v prostředí, v němž dominovala.
Má na mysli i sama sebe. Narodil se v Praze, ale doma mluvili německy. Češtině se učil až ve škole a na ulici. Podobným osudem se může pochlubit i zakladatel Sokola, Miroslav Tyrš. Původně Friedrich Tiersch. Děčínský Němec jako poleno. Češtině se učil stejně jako Eisner na ulici mezi dětmi a ve škole. (…)