Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Paolo Sorrentino. Románová prvotina jednoho z nejslavnějších filmových režisérů, podepsaného pod oscarovým filmem Velká nádhera nebo populárním seriálem Mladý papež. Prostřednictvím svého hrdiny, popového zpěváka Tonyho Pagody, autor vypráví o Neapoli svého dětství i o té dnešní, o propletenci bohémského života, mafie a drog. Z vlastního překladu pro rozhlas připravila Alice Flemrová. Režie Vít Vencl.

Účinkuje Jiří Vyorálek.

Natočeno 2020. Premiéra 1. – 14. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 29 min.) v cyklu Četba s hvězdičkou. Repríza 1. dílu 27. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 29 min.) v cyklu Četba s hvězdičkou.

Pozn.: Jungmannova cena za rok 2020 za překlad pro Alici Flemrovou.

Lit.: Flemrová, Alice: Paolo Sorrentino: Všichni mají pravdu. Mafie, drogy a Neapol v premiérové četbě z novely oscarového režiséra. In web ČRo 3 Vltava, 4. listopad 2020 (článek). – Cit.: Autor, podepsaný pod oscarovým filmem Velká nádhera nebo populárním seriálem Mladý papež, vypráví o Neapoli svého dětství i o současném propletenci bohémského života, mafie a drog. (…)

Hledač velké nádhery

Paolo Sorrentino získal světové renomé jako režisér vizuálně výrazných filmů, jeho literární prvotina Všichni mají pravdu (2010, česky 2019) ale dokazuje, že se umí vyjadřovat stejně tak dobře slovem jako obrazem. Když na konci 90. let, po nedokončených studiích ekonomie na neapolské univerzitě, zahájil dráhu u filmu, uvažoval o profesi scenáristy, protože: „základem filmu je scénář“. Dnes je z něj jeden z nejosobitějších a nejúspěšnějších italských režisérů, ale pravděpodobně by se neztratil ani jako spisovatel.

Literární hrdina Tony Pagoda, protagonista a vypravěč Sorrentinova debutového románu, má svůj předobraz v jedné ze dvou hlavních postav režisérova prvního celovečerního filmu Přebytečný člověk (2001). Neapolec, jehož motto zní sex, drogy a pop-music. Vášnivý kuřák a gurmán, který maskuje okázalým luxusem, excentrickým chováním a marnivostí strach z prázdnoty, neúnavný hledač báječnosti a autentičnosti života i vzácných epifanií „velké nádhery“. Paolo Sorrentino cítil, že postava, kterou stvořil pro filmové plátno, má úžasný vypravěčský potenciál, rozhodl se proto dát jí slovo i na papíře, a tak se zrodil Tony P.: pohotový chrlič metafor, sarkastický glosátor života, který sice podle něj vymyslel „nějakej sadista sjetej špatně řezaným koksem“, ale on je k němu přesto přisátý „jako polyp na útesu“, protože pro něj žádná alternativa není, „buď život, nebo život“. (…)